Entscheidungsdetail

IV.ÚS 726/06 #1

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2007:4.US.726.06.1
Datum: 24. 4. 2007
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu IV.ÚS 726/06 ze dne 24. 4. 2007

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. G., právně zastoupeného Mgr. M. J., směřující proti opatření Okresního soudu ve Frýdku-Místku, výzvě k nastoupení trestu odnětí svobody ze dne 19. října 2006, č.j. 3 T 112/2002-610, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním učiněným ve lhůtě a splňujícím i další podmínky podle zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel namítal, že uvedeným opatřením byla narušena jeho ústavně zaručená práva.

Konkrétně právo nebýt stíhán nebo zbaven osobní svobody jinak, než ze zákonem stanovených důvodů podle čl.

8 odst.

2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), práva na spravedlivý proces podle čl.

36 Listiny, a dále práva na svobodu a osobní bezpečnost, právo nebýt zbaven svobody jinak než v souladu s řízením stanoveným zákonem a aby bylo zaručeno splnění povinností stanovených zákonem, podle čl.

5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

Stěžovatel má za to, že postup Okresního soudu ve Frýdku - Místku má nezákonné prvky, neboť v jeho věci neexistuje vykonatelné rozhodnutí, na jehož základě by měl být výkon trestu odnětí svobody nařízen.

Stěžovatel uvedl, že : - rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 28. srpna 2002, č.j.

3 T 112/2002-431 (dále jen "rozsudek 1"), byl shledán vinným z trestného činu porušování předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou podle § 124 odst.

1, odst.

2 písm. a) a b) trestního zákona, a trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné platby podle § 148 odst.

1, odst.

3 písm. a) a c) trestního zákona, a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, podmíněně odloženému na zkušební dobu pěti let, dále k peněžitému trestu ve výši 9.000,- Kč s náhradním trestem odnětí svobody ve výměře jednoho měsíce, - rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 29. dubna 2004, č.j.

3 T 69/2003-76 (dále jen "rozsudek 2"), byl shledán vinným z trestného činu zanedbání povinné výživy podle § 213 odst.

1 trestního zákona a byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců nepodmíněně.

Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 3. listopadu 2003, sp. zn.

4 T 110/2003 (dále jen "rozsudek 3"), jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, - rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 10. září 2004, č.j.

5 T 22/2004-66 (dále jen "rozsudek 4"), byl shledán vinným z trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst.

1 písm. c) trestního zákona a byl odsouzen k trestu obecně prospěšných prací v trvání 200 hodin, spojenému s trestem zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou let .

Následně vydal Okresní soud ve Frýdku - Místku usnesení ze dne 17. května 2005, č.j.

3 T 112/2002-564, kterým nařídil výkon trestu odnětí svobody, neboť stěžovatel se ve zkušební době dopustil další trestné činnosti.

V usnesení byl citován odkaz na výše uvedené rozsudky 2, 3 a 4.

Stěžovatel nesouhlasil tímto usnesením a napadl jej stížností.

O té rozhodl Krajský soud v Ostravě, který ji usnesením ze dne 21. září 2005, č.j.

7 To 427/2005-580, zamítl.

Z podnětu stěžovatele byla usnesením Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 19. června 2006, č.j.

3 Nt 1201/2005-71, povolena obnova řízení ve věci vedené pod sp. zn.

3 T 69/2003, a současně byl zrušen výše citovaný rozsudek Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 29. dubna 2004, č.j.

3 T 69/2003-76, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující.

V obnoveném řízení byl rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 19. června 2006, č.j.

3 T 92/2006-8 (dále jen "rozsudek 5"), stěžovatel zproštěn obžaloby.

Dne 19. října 2006 byla vydána pod č.j.

3 T 112/2002-610, výzva stěžovateli, aby nastoupil výkon trestu odnětí svobody nařízený usnesením ze dne 17. května 2005, č.j.

3 T 112/2002-564.

Tuto výzvu stěžovatel napadl v ústavní stížnosti s tím, že pro nařízení a nástup do výkonu trestu je nezbytná existence vykonatelného rozhodnutí.

Podle jeho přesvědčení však v jeho věci takové rozhodnutí neexistuje, neboť bylo výše popsaným usnesením Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 19. června 2006, č.j.

3 Nt 1201/2005-71, zrušeno jako "...rozhodnutí obsahově navazující...".

V době vydání rozhodnutí o nařízení výkonu rozhodnutí vycházel soud z předešlého odsouzení, tedy z právního stavu, který sice v té době existoval, ale po nařízení obnovy řízení pominul.

S ohledem na uvedené okolnosti se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud zrušil napadené opatření, kterým byl vyzván k nastoupení k výkonu trestu.

Poté, co Ústavní soud se seznámil s obsahem ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí i se spisem Okresního soudu ve Frýdku - Místku sp. zn.

3 T 112/2002, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná z následujících důvodů.

Stěžovatel se na Ústavní soud obrátil za situace, kdy proti napadenému opatření není možno použít žádný procesní nástroj, a jedinou možností jeho obrany tak zbyla ústavní stížnost.

Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl.

83 Ústavy ČR) a ve své judikatuře, která je obecně dostupná, vyložil, za jakých podmínek a okolností je oprávněn zasáhnout do jurisdikční činnosti obecných soudů, případně jak se jeho pravomoc projevuje ve vztahu k řízení před těmito soudy.

Pokud jde o tvrzené porušení čl.

36 Listiny, Ústavní soud neshledal, že by postupem obecného soudu byl stěžovatel zkrácen na svém právu na spravedlivý proces tak, jak je v citovaném ustanovení Listiny zaručeno a jak bylo toto právo Ústavním soudem opakovaně v jeho ustálené judikatuře vyloženo.

Právo na spravedlivý proces, jehož porušení se stěžovatel dovolává, totiž neznamená, že je jednotlivci zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí odpovídající jeho názoru, resp. nevydání rozhodnutí s nímž nesouhlasí, ale je mu zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy, a následné rozhodnutí, které splňuje požadavky dané příslušnými procesními i hmotně právními předpisy.

Právě obecné soudy jsou povolány tomu, aby na základě konkrétních znalostí případu a v souladu s příslušnými právními předpisy vydávaly rozhodnutí, týkající se projednávaných věcí.

Pokud přitom dodržují ústavně právní principy (čl.

90 a 95 Ústavy ČR) a chrání základní práva a svobody (čl.

4 Ústavy ČR), není v pravomoci Ústavního soudu, aby taková rozhodnutí rušil.

Stěžovatel v projednávané věci dospěl k právnímu názoru, že usnesením Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 19. června 2006, č.j.

3 Nt 1201/2005-71, byla zrušena veškerá rozhodnutí, v nichž se vyskytovala zmínka či odkaz na zrušený rozsudek 2.

Jeho interpretace však není správná.

Usnesením o nařízení výkonu trestu (č.j.

3 T 112/2002-564) totiž stěžovatel nebyl odsouzen pro předchozí odsouzení, ale byl mu nařízen výkon trestu odnětí svobody pro neosvědčení se ve zkušební době.

To, že toto usnesení o přeměně trestu podmíněného v nepodmíněný trest odnětí svobody odkazovalo na tři rozsudky (2, 3 a 4), z nichž jeden byl zrušen (rozsudek 2), samo o sobě neznamená, že by se stěžovatel osvědčil.

Dále zůstaly platné a pravomocné dva rozsudky jimiž byl stěžovatel odsouzen.

Mimo rozsudku 4, který zůstal nařízením obnovy nedotčen, obnovila se, v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu ČR (R 58/1977) i platnost rozsudku 3.

Za popsaného stavu věci nedoznalo povolením obnovy řízení rozhodnutí Okresního soudu ve Frýdku - Místku o neosvědčení se ve zkušební lhůtě změn, a proto na něm ani na usnesení o nařízení výkonu trestu, resp. v ústavní stížnosti napadenému opatření - výzvě k nastoupení trestu odnětí svobody, nelze shledávat zkrácení stěžovatele v jeho naříkaných právech.

Podle ustanovení § 43 odst.

2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný.

V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení obecného soudu, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. dubna 2007 Miloslav Výborný předseda IV. senátu Ústavního soudu