Entscheidungsdetail

IV.ÚS 704/07 #1

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2007:4.US.704.07.1
Datum: 20. 11. 2007
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu IV.ÚS 704/07 ze dne 20. 11. 2007

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ve věci ústavní stížnosti M. H., právně zastoupeného JUDr. Alexandrem Šoljakem, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Liberec, U Soudu 363/10, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. listopadu 2006, sp. zn. 6 Tdo 1360/2006, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním učiněným ve lhůtě a splňujícím i další podmínky podle zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, neboť měl za to, že jím došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces a práva na soudní a jinou ochranu podle hlavy páté Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 5. ledna 2006, sp. zn.

3 T 85/2004, byl stěžovatel shledán vinným z trestného činu pohlavního zneužívání podle ustanovení § 242 odst.

1 a 2 trestního zákona a trestného činu ohrožování výchovy mládeže podle ustanovení § 217 odst.

1 písm. a) trestního zákona, a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, podmíněn odloženému na zkušební dobu tří let.

Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, ze dne 10. května 2006, č.j.

55 To 58/2006-358, bylo odvolání stěžovatele zamítnuto.

Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud ČR shora uvedeným usnesením odmítl.

Stěžovatel ve svém podání zevrubně popsal okolnosti, za nichž proběhlo trestní stíhání a řízení před soudem prvého stupně.

Stěžovatel uvedl, že trestného činu se nedopustil a celá věc byla nesprávně posouzena.

Podrobně popisoval chyby a omyly vyšetřovatelky a soudu prvého stupně v řízení ve věci samé.

Stěžovatel v ústavní stížnosti předložil vlastní interpretaci důvodů, které vedly poškozenou, osvojenou nevlastní dceru, k výpovědi, která vedla k jeho odsouzení.

Uvedl rovněž, že okresní soud neprovedl veškeré nezbytné důkazy v jeho prospěch, napadl znalecký posudek a namítl porušení zásad trestního řízení daných v ustanovení § 2 odst.

5 a 6 trestního řádu.

S ohledem na uvedené okolnosti se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud napadené usnesení zrušil.

Poté, co se Ústavní soud seznámil s obsahem ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí i s obsahem spisu Okresního soudu v České Lípě sp. zn.

3 T 85/2004, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná z následujících důvodů.

Ústavní soud především konstatuje, že ústavně právní argumentace stěžovatele se zúžila na pouhé konstatování zasažených práv zaručených v hlavě páté Listiny.

Podstatná část ústavní stížnosti pak brojila proti postupu soudu prvého stupně, přestože stěžovatel v petitu ústavní stížnosti napadl výhradně rozhodnutí dovolacího soudu.

Jak je patrné ze spisu okresního soudu, argumentace, kterou stěžovatel užil v ústavní stížnosti, byla použita jak v odvolání, tak i v dovolání a obecné soudy se s ní řádně a úplně vypořádaly.

Pokud jde o námitku zkrácení stěžovatele v jeho zaručených právech postupem Nejvyššího soudu ČR, neshledal Ústavní soud opodstatněnost takového tvrzení.

Nejvyšší soud ČR posuzoval naplnění dovolacích důvodů a pokud dospěl k závěru opačnému než stěžovatel, není takovéto rozhodnutí způsobilé zkrátit kohokoliv v základních právech.

Právo na spravedlivý proces nezaručuje nárok na rozhodnutí odpovídající názoru dotčené osoby, ale zajišťuje jí spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.

Skutečnost, že obecné soudy svá rozhodnutí opřely o právní názor, se kterým se stěžovatel neztotožňuje, neznamená zkrácení v základních právech a nezakládá samo o sobě odůvodněnost ústavní stížnosti.

Podle článku 90 Ústavy ČR jen soud, který je součástí obecných soudů, rozhoduje o otázce viny a trestu, hodnotí důkazy podle svého volného uvážení a v rámci stanoveném trestního řádu, přičemž zásada volného hodnocení důkazů je výrazem nezávislosti soudu.

Pokud soud při svém rozhodnutí respektuje podmínky stanovené v § 125 trestního řádu a uvede, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, není v pravomoci Ústavního soudu, jak již ostatně opakovaně vyjádřil ve svých rozhodnutích, toto hodnocení hodnotit, a to ani tehdy, kdyby s ním nesouhlasil.

Podle ustanovení § 43 odst.

2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný.

V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. listopadu 2007 Miloslav Výborný předseda IV. senátu Ústavního soudu