Entscheidungsdetail

III.ÚS 793/06 #1

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2007:3.US.793.06.1
Datum: 17. 7. 2007
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu III.ÚS 793/06 ze dne 17. 7. 2007

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaj) a soudců Jiřího Muchy a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti stěžovatele POHODA I s.r.o., se sídlem v Brně, Údolní 8, zastoupeného Mgr. Stanislavem Kadečkou, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Gočárova tř. 1000, proti jinému zásahu orgánu veřejné moci - rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 27. 4. 2006, č.j. 31 Ca 76/2006-12, takto: Řízení se zastavuje.

Odůvodnění:

Ústavní stížností se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud - pro porušení čl.

1 odst.

1, 2 a čl.

2 odst.

3 Ústavy České republiky, čl.

2 odst.

2, čl.

36 odst.

1 a čl.

38 odst.

2 Listiny základních práv a svobod, čl.

14 odst.

1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a čl.

6 odst.

1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod - zrušil v záhlaví označené rozhodnutí krajského soudu, vydané v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, a tomuto soudu zakázal, aby v porušování jeho práva na spravedlivý proces pokračoval.

Z ústavní stížnosti a připojených listin se podává, že Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 27.

2006, č.j.

31 Ca 76/2006-12, k návrhu žalobců a/ Ing.

K. a b/ M.

H. zrušil rozhodnutí Magistrátu města Brna, odboru územního a stavebního řízení, ze dne 10.

2002, č.j.

OÚSŘ U 24/41123/Mak/Wi (výrok I.) a rozhodnutí Úřadu městské části Brno-střed, odboru výstavby a územního rozvoje, stavebního úřadu, ze dne 14.

2002, č.j.

STU/01/0101371/000/010 (výrok II.); též rozhodl o povinnosti žalovaného k náhradě nákladů řízení žalobcům (výrok III.).

Stěžovatel namítá, že krajský soud rozhodl ve věci podané žaloby podle § 65 a násl. s.ř.s. zrušujícím rozhodnutím, aniž mu poskytl, jako osobě, o jejíž právech má být v řízení rozhodováno (k jeho návrhu bylo správním orgánem vydáno územní rozhodnutí, o jehož přezkum v soudním řízení šlo), možnost řízení se zúčastnit jakožto osoby ze zákona na něm zúčastněné (§ 34 s.ř.s.) a hájit tak svá práva.

Zrušující rozsudek, jenž se zásadním způsobem dotkl jeho práv, soud doručil toliko žalobcům a žalovanému správnímu orgánu, a o jeho existenci se on sám dozvěděl až dne 23.

2006 z výsledku řízení Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn.

7 As 16/2005.

Teprve 13.

2006 mu byl (k jeho výslovné žádosti) rozsudek krajského soudu i s vyznačenou doložkou právní moci doručen, a tím mu bylo upřeno i právo podat (včasnou) kasační stížnost (§ 102, § 106 odst.

2 s.ř.s.).

Stěžovatel kritizuje rozhodnutí krajského soudu i z hlediska věcného; pokládá je za nesprávné, jelikož má za to, že pro vydání zrušujícího rozsudku podmínky dle § 76 odst.

1 písm. c) s.ř.s., jimiž soud argumentoval, ve skutečnosti dány nebyly.

Své oprávnění k podání ústavní stížnosti proti jinému zásahu orgánu veřejné moci (reprezentovaného napadeným rozhodnutím) podle čl.

87 odst.

1 písm. d) Ústavy a § 72 odst.

1 zákona o Ústavním soudu pak stěžovatel dovozuje ze závěrů, vyslovených plénem Ústavního soudu v nálezu ve věci sp. zn.

Pl ÚS 30/95.

Z připojené listiny, adresované Nejvyššímu správnímu soudu, Ústavní soud zjistil, že ve věci sp. zn.

5 As 3/2007, o kasační stížnosti žalovaného Magistrátu města Brna, odboru územního a stavebního řízení, proti (ústavní stížností napadenému) rozsudku krajského soudu, se stěžovatel dovolával svých procesních práv osoby zúčastněné na řízení podle § 34 s.ř.s., a v této věci podal též odpovídající vyjádření.

Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 2.

5.2 007, č.j.

5 As 3/2007-68, toto rozhodnutí krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Z odůvodnění kasačního rozhodnutí se podává, že tak učinil též pro procesní pochybení krajského soudu, spočívající v opomenutí práv stěžovatele jakožto zúčastněné osoby, jmenovitě práv zakotvených v § 34 odst.

2, 3 s.ř.s.; Nejvyšší správní soud nepřehlédl ani okolnost, že stejná vada (ve vztahu k téže stavebně správní věci - zde "stavby vilových domů Neumanova") byla krajskému soudu vytknuta již nálezem Ústavního soudu ze dne 26.

2005, sp. zn.

II.

ÚS 310/04 .

Pro hodnocení dané ústavní stížnosti se odtud coby rozhodné podává, že jí napadené rozhodnutí - jež má v tomto řízení ve vztahu ke stěžovateli povahu "jiného zásahu orgánu veřejné moci" ve smyslu čl.

87 odst.

1 písm. d) Ústavy (srov. nález Ústavního soudu sp. zn.

Pl 30/95, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv.

5., str.

17, či nález Ústavního soudu sp. zn.

II.

ÚS 310/04 ve věci účastníků řízení) - bylo v řízení před obecnými soudy (byť k návrhu jiného subjektu) již dříve odstraněno; a významné též je, že se tak stalo i pro ty procesní vady v řízení před krajským soudem, z nichž stěžovatel (v nyní posuzované ústavní stížnosti) dovozuje zásah do svých ústavně zaručených základních práv.

Obdobně postupům, jež Ústavní soud zvolil ve věcech sp. zn.

IV.

ÚS 126/96 , resp. sp. zn.

Pl.

ÚS 4/94 , je namístě uzavřít i zde tak, že předchozí odstranění rozhodnutí, jež má být podle petitu ústavní stížnosti (znovu) zrušeno, představuje nedostatek podmínky řízení ve smyslu § 63 zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavní soudu, ve znění pozdějších předpisů, § 103, § 104 odst.

1 o.s.ř., důsledkem čehož je, že Ústavní soud řízení o ústavní stížnosti zastaví.

Lze si sice představit, pro založení rovněž přiměřené procesní reakce, i existenci důvodů pro usnesení odmítavé, avšak takový spor nemůže být relevantní; v obou případech jde o rozhodnutí jen procesní povahy, jejichž praktický důsledek je identický.

Vzhledem k zásadě vázanosti krajského soudu zrušujícím rozhodnutím Nejvyššího správního soudu (§ 110 odst.

3 s.ř.s.), jež se při odstranění napadeného rozhodnutí již uplatnila, je nadbytečné, resp. nepřípadné pozitivně reflektovat ústavní stížnost (ve smyslu opětovného uložení téhož) i v té části, v níž se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud zakázal krajskému soudu, aby "pokračoval" v porušování jeho práva na spravedlivý proces.

Zvláštního výroku, vedle výroku o zastavení řízení o ústavní stížnosti, již netřeba.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. července 2007 Vladimír Kůrka předseda senátu