Entscheidungsdetail

III.ÚS 414/07 #1

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2007:3.US.414.07.1
Datum: 23. 8. 2007
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu III.ÚS 414/07 ze dne 23. 8. 2007

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaj) a soudců Vlasty Formánkové a Jiřího Muchy ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. P., zastoupeného Mgr. Zdeňkem Pokorným, advokátem se sídlem v Brně, Anenská 8, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 11. 2006, sp. zn. 37 Co 304/2006, a usnesení Okresního soudu v Blansku ze dne 6. 12. 2004, č.j. 5C 741/97-137, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud - pro porušení čl.

36 odst.1 Listiny základních práv a svobod - zrušil v záhlaví označená usnesení obecných soudů, jimiž bylo rozhodnuto v řízení o určení otcovství (v němž vystupoval jako žalovaný) o odměně ustanovené znalkyně RNDr.

L., CSc. (o znalečném).

Napadeným rozhodnutím stěžovatel vytýká především nedostatek odůvodnění, a co do rozhodnutí odvolacího soudu poukazuje na to, že je "zcela obecné, nekonkrétní a neadresné ...bez zohlednění konkrétní situace a odvolacích námitek".

Z ústavní stížnosti, připojených listin a vyžádané kopie usnesení soudu prvního stupně se podává následující.

Napadeným usnesením ze dne 6.

12.

2004, č.j.

5C 741/97-137, přiznal okresní soud znalkyni RNDr.M.

L., CSc., znalečné v celkové částce 3.970,- Kč, jež se sestávalo z odměny znalce ve výši 3.200,- Kč a "nákladů - hrazených na účet Ústavu hematologie a krevní transfuze" ve výši 770,- Kč.

K odvolání stěžovatele (v řízení žalovaného) odvolací soud usnesením ze dne 30.

11.

2006, sp. zn.

37 Co 304/2006, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

V odůvodnění rozhodnutí poukázal na to, že náklady i odměna byly přiznány ve výši obvyklé u posudků tohoto druhu; ve vztahu k přiznaným nákladům je podle něj rozhodující, aby byly vynaloženy v souvislosti s "podáváním posudku", přičemž není podstatné, zda žalovaný (stěžovatel) "zavinil či nezavinil případné další obesílání".

Ústavní soud je podle čl.

83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl.

87 odst.

1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení § 72 odst.

1 písm. a) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Ve své judikatuře Ústavní soud mnohokrát konstatoval, že postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, a výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů.

Jestliže postupují v souladu s příslušnými ustanoveními občanského soudního řádu, respektují procesní ustanovení upravující základní zásady civilního procesu, jakož i záruky transparentnosti a přesvědčivosti odůvodnění svých rozhodnutí, nemůže Ústavní soud dojít k závěru, že proces byl veden způsobem, který nezajistil možnost spravedlivého výsledku.

V usnesení ze dne 29.

2005, sp. zn.

III.

ÚS 292/05 (publ. : ASPI 34734 JUD), se Ústavní soud vyslovil k povaze rozhodnutí, kterými obecný soud ustanovuje znalce (§ 127 o.s.ř.) či (následně) rozhoduje o znalečném (§ 139 odst.

2 o.s.ř), jakož i ku způsobilosti těchto rozhodnutí zasáhnout do základních práv účastníků řízení.

Vycházeje z toho, že jde o rozhodnutí nemeritorní povahy, zde vyslovil, že "samotným vydáním těchto usnesení stěžovatel nemohl být a ani nebyl na svých ústavně zaručených právech dotčen".

K zásahu do těchto práv by mohlo dojít "až teprve v případě, že by stěžovateli byla uložena povinnost k náhradě těchto nákladů řízení", z čehož plyne, že "teprve rozhodnutí, jímž by bylo rozhodnuto o povinnosti k náhradě nákladů řízení, by mohlo být na újmu práv stěžovatele".

To je významné potud, že stejně tak je tomu i v posuzované věci.

Je zjevné, že stěžovatel ani v tomto případě nesměřuje ústavní stížností proti výroku soudu, jímž by mu byla uložena povinnost uhradit náklady řízení (včetně znalečného), ale napadá - pro porušení práva na spravedlivý proces - usnesení obecných soudů o přiznání znalečného (§ 139 odst.

2 o.s.ř.) ustanovené znalkyni.

Jestliže samo napadené rozhodnutí obecného soudu o přiznání znalečného ustanovenému znalci není (v dané chvíli) samo o sobě nadáno schopností zasáhnout do oblasti ústavně zaručených práv stěžovatele, který byl v řízení v procesním postavení žalovaného, nemůže být stěžovatelova ústavní stížnost již proto posouzena jinak, než jako zjevně neopodstatněná [§ 43 odst.

2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Co do námitky nedostatečného odůvodnění je vhodné - nad rámec uvedeného - poznamenat, že usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo přiznáno znalečné, má povahu usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu, jemuž nikdo neodporoval; písemné vyhotovení takového usnesení tudíž nemusí odůvodnění obsahovat (§ 169 odst.2 o.s.ř.).

Z povahy věci navíc vyplývá, že soud prvního stupně vycházel z obsahu listin předložených znalcem, jež se staly součástí soudního spisu, přičemž specifikace jednotlivých složek znalečného je zřejmá i z výrokové části jeho usnesení; i takovéto rozhodnutí pak bylo možno v odvolacím řízení přezkoumat, jestliže se jeho důvody podávaly rovněž ze spisu.

Požadavku náležitého odůvodnění rozhodnutí v rozsahu požadavků, zakotvených v § 157 o.s.ř. dostál i odvolací soud, jestliže dostatečně konkrétně uvedl, o jaké skutečnosti se jak on, tak soud prvního stupně, opíral.

Námitce, spočívající v "zcela obecném, nekonkrétním a neadresném odůvodnění" lze - v obecné rovině - přisvědčit potud, že svojí stručností nemusí odpovídat očekávání stěžovatele v reakci na jeho námitky; jestliže je však z rozhodnutí, byť ve stručnosti patrno, v jakém rozsahu bylo napadené usnesení odvolacím soudem přezkoumáno a jaké okolnosti vzal soud za podstatné, nelze upřít, že se z něj informace, z jakých důvodů bylo vydáno stěžovateli nepříznivé rozhodnutí, podává.

Je tudíž namístě uzavřít, že se stěžovateli zásah do ústavně zaručených základních práv nebo svobod doložit nezdařilo, a tento závěr, jak se podává z řečeného, lze mít za zřejmý.

Ústavní soud proto ústavní stížnost posoudil jako návrh zjevně neopodstatněný, který podle § 43 odst.

2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát usnesením odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. srpna 2007 Vladimír Kůrka předseda senátu