Suchen
Zurück zu den Ergebnissen

Entscheidungsdetail

III.ÚS 1407/07 #1

Gericht
Ústavní soud
ECLI
ECLI:CZ:US:2007:3.US.1407.07.1
Datum
23. 8. 2007
Textstatus
Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu III.ÚS 1407/07 ze dne 23. 8. 2007

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a soudců Jiřího Muchy a Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. J. N., zastoupeného Mgr. Romanem Fojtáškem, advokátem se sídlem v Praze 2, Vinohradská 6, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 3. 2007, sp. zn. 15 Co 106/2007, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti podle § 72 a násl. zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu"), stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené rozhodnutí, neboť je názoru, že jím byla porušena jeho práva zakotvená v čl.

95 odst.

1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústavy"), a čl.

9 odst.

1 a čl.

11 odst.

1 a 4 Listiny základních práv a svobody (dále jen "Listiny").

Usnesením ze dne 23.

10.

2006, č. j.

16 Nc 4303/2004-14, Okresní soud v Chebu rozhodl o zastavení exekuce, nařízené usnesením ze dne 12.

7.

2004, č.j.

16 Nc 4303/2004-6, a to podle § 268 odst.

1 písm. e) o.s.ř., neboť výtěžek exekuce nestačil ani ke krytí nákladů exekuce; žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení a výrokem pod bodem III. uložil povinnému zaplatit soudnímu exekutorovi (stěžovateli) náhradu nákladů exekuce ve výši 11.186,- Kč.

Ten odůvodnil tím, že "z hlediska procesního to byl povinný, který zavinil zastavení exekuce", a na tomto základě odkázal na odpovídající rozhodnutí Ústavního soudu ( sp. zn.

II.

ÚS 150/04 a sp. zn.

III.

ÚS 118/05 ).

Krajský soud v Plzni ústavní stížností napadeným usnesením rozhodnutí okresního soudu (k odvolání stěžovatele, směřujícího do výroku sub.

III. shora) potvrdil a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, a za nevýznamnou pokládal výtku, že oprávněný před podáním návrhu na nařízení exekuce nevyužil institutu podle § 260a a násl. o.s.ř. ke zjištění majetku povinného.

Povinnost k náhradě nákladů exekuce právem stíhá povinného, přestože pro jejich nucené vydobytí nejsou aktuálně příznivé podmínky ( sp. zn.

III.

ÚS 282/06 , sp. zn.

Pl.

ÚS - St.

23/06 Ústavního soudu).

Stěžovatel proti tomuto rozhodnutí namítl, že v případě zastavení exekuce pro nedostatek majetku znamená uložení povinnosti hradit náklady exekuce nemajetnému povinnému ve skutečnosti tolik, že náklady je nucen nést sám soudní exekutor.

To je podle jeho názoru - a to principiálně - nepřípustné.

Uvedl, že si je vědom současné rozhodovací praxe Ústavního soudu, která vychází ze stanoviska jeho pléna sp. zn.

Pl.ÚS - st.

23/06, a že je zcela souladná s odůvodněním napadeného rozhodnutí; ústavní stížnost nicméně podává, aby vyčerpal všechny vnitrostátní opravné prostředky a splnil tím podmínku pro přijetí stížnosti u Evropského soudu pro lidská práva.

Stěžovatel předestřel obšírnou oponenturu stanovisku pléna Ústavního soudu a poukázal i na to, že oprávněný neprověřil "ani základní informace o povinném" (zda se povinný zdržuje na adrese svého bydliště) a "nevyužil ani žádného procesního prostředku, který ji právní řád dává k ověření bonity povinného - např. prohlášení o majetku dle § 260a a násl. o.s.ř.".

Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů.

Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.

Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.

Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska stěžovatelem uplatněných námitek a se zřetelem ke skutečnosti, že se již opakovaně zabýval obdobnými podáními téhož stěžovatele (viz např. sp. zn.

IV.

ÚS 167/07 , sp. zn.

IV.

ÚS 387/07 , sp. zn.

IV.

ÚS 757/07 , sp. zn.

IV.

ÚS 1179/07 ), dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná; ani v projednávané věci Ústavní soud nemá důvod, aby se odchyloval od názoru vysloveného a rozvedeného ve zmiňovaném stanovisku pléna Ústavního soudu sp. zn.

Pl.

ÚS - st.

23/06, na které již odkázal odvolací soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí.

Stěžovateli je stanovisko Ústavního soudu známé a jeho nesouhlas s ním není důvodem, aby mu je Ústavní soud znovu připomínal.

S námitkou, že oprávněný zavinil zastavení exekuce, se vypořádaly v předchozím obecné soudy, a spor o její důvodnost nemá ústavněprávní rozměr; s jistotou lze nadto říci, že pochyby ohledně faktického bydliště povinného (již stěžovatel přičítá oprávněnému) žádný vztah k výsledku exekučního řízení nemá, a stejně tak se stěžovatel mýlí, pakliže relevantní "důvody" pro zastavení exekuce spatřuje už v tom, že oprávněný "nevyužil" institut prohlášení o majetku podle § 260a a násl. o.s.ř.

S ohledem na řečené Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost pro její zjevnou neopodstatněnost odmítnout podle § 43 odst.

2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Zjevná neopodstatněnost stížnosti je dána také tehdy, když Ústavní soud otázku, jež tvoří její předmět, již dříve posoudil, a dospěl k závěru, že důvod k jeho zásahu nezakládá.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. srpna 2007 Vladimír Kůrka předseda senátu
III.ÚS 1407/07 #1 – Ústavní soud | Lukiora Lex