Entscheidungsdetail

I.ÚS 226/07 #2

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2007:1.US.226.07.2
Datum: 28. 6. 2007
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu I.ÚS 226/07 ze dne 28. 6. 2007

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. Š., zastoupeného Mgr. Lucií Kýčkovou, advokátkou se sídlem Teplice, Masarykova 537/7, proti Evropskému zatýkacímu rozkazu ze dne 10. 7. 2006, vydanému Krajským soudem v Praze ve věci sp. zn. 4 T 64/2005, proti jinému zásahu orgánu veřejné moci - Krajského soudu v Praze v téže věci, a o návrhu na zrušení ustanovení části sedmé zákona č. 253/2006 Sb., takto:

I. Ústavní stížnost se odmítá.

II. Návrh na zrušení ustanovení části sedmé zákona č. 253/2006 Sb. se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, podanou k poštovní přepravě dne 19.

2007, M.

Š. (dále jen "stěžovatel") navrhl zrušení shora označeného Evropského zatýkacího rozkazu, kterým měl být předán z Irska do České republiky pro účely trestního stíhání.

Dále navrhl, aby Krajskému soudu v Praze bylo zakázáno "pokračovat v porušování práv a svobod stěžovatele" a zrušení ustanovení části sedmé zákona č.

253/2006 Sb., pro porušení čl.

36 odst.

1, 2, čl.

37 odst.

3, čl.

40 odst.

3, 6 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl.

6 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod (dále jen "Úmluva").

Stěžovatel uvedl, že u Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud") je proti němu vedeno trestní stíhání, pod sp. zn.

4 T 50/2006, pro skutky blíže rozvedené v obžalobě.

Od února 2002 se zdržoval v Irsku a v České republice byl stíhán jako uprchlý.

V srpnu 2006 byl, na základě zatýkacího rozkazu, zadržen irskou policií a předán do vydávací vazby.

Po zadržení byl vyslechnut, k dožádání krajského soudu, jako trestně stíhaná osoba, proti níž byla podána obžaloba, jejíž obsah neznal, neboť mu nebyla doručena.

Přitom od července 2006 byla soudu známa adresa jeho pobytu v Irsku, výslechu byl přítomen státní zástupce, který obžalobu podal a soudce, který o obžalobě rozhoduje.

Tím došlo k porušení rovnosti procesních stran.

Proto považuje postup českých orgánů při jeho výslechu za zásah orgánů veřejné moci.

Za ústavně rozporné považoval i samotné vydání Evropského zatýkacího rozkazu z důvodu, že v jeho případě byl vydán devět dnů po účinnosti zákona č.

253/2006 Sb., kterým se měnil zákon č.

539/2004 Sb.

Zmíněnou novelou byl, v rozporu s principem rovnosti, redukován zákaz zpětné účinnosti pouze na předání občana České republiky z České republiky do jiného členského státu Evropské unie, pokud spáchal trestný čin přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nikoli opačně (vydání do České republiky z jiného členského státu Evropské unie, pokud spáchal trestný čin přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona).

Posledně uvedený je i případ stěžovatele, který trestnou činnost, pro kterou je stíhán, měl spáchat před 1.

2005, tj. před přijetím právní úpravy o Evropském zatýkacím rozkazu.

Ústavní soud nejprve zkoumal, zda návrh stěžovatele splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), které by umožnily jeho následné věcné projednání a rozhodnutí.

V tomto směru a s ohledem na stav trestního řízení se nejdříve zabýval otázkou projednatelnosti návrhu z pohledu § 75 odst.

1 zákona o Ústavním soudu.

V tomto ohledu (se zřetelem k možným alternativám) nelze pominout významný dosah dikce ustanovení § 387, resp. § 388 trestního řádu (dále jen "TrŘ"), ve spojení s § 405 odst.

6 věta první TrŘ, které se vztahující k předání osoby na základě Evropského zatýkacího rozkazu z jiného členského státu Evropské unie do České republiky, a dále ustanovení § 306a TrŘ.

V důsledku jejich obsahu se stěžovateli otevírá možnost realizovat veškerá svá procesní práva, jak jsou uvedena v odst.

1 naposledy citovaného ustanovení, tzn. za dodržení podmínek, plynoucích z práva na spravedlivý proces, uskutečnit svou obhajobu v rozsahu uplatnění všech procesních práv, ve vztahu, k nimž to povaha geneze jeho trestní věci dovoluje.

Jinak řečeno, stěžovatel má stále možnost, v rámci probíhajícího trestního řízení, chránit si svá práva a uvádět vše, co slouží k jeho obhajobě, tzn. i shora uvedené skutečnosti.

Pozice citovaných ustanovení svědčí pro nepřípustnost ústavní stížnosti.

Samotný napadený Evropský zatýkací rozkaz je individuálním právním aktem a má povahu jedné z podmínek, tvořících předpoklad pro konečný úsudek (a realizaci výsostné jurisdikce) kompetentních orgánů Irské republiky o (ne)vydání stěžovatele do České republiky (srov. sp. zn.

III.

ÚS 636/07 ).

Ve vztahu k návrhu stěžovatele na zrušení ustanovení části sedmé zákona č.

253/2006 Sb. lze odkázat na ustálenou judikaturu Ústavního soudu, z níž vyplývá, že v případě, kdy byla ústavní stížnost odmítnuta z důvodů uvedených v ustanovení § 43 odst.

1, odst.

2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, sdílí procesně její osud i tento návrh.

Jinými slovy, není zde právní základ pro projednání tohoto návrhu ve smyslu ustanovení § 74 zákona o Ústavním soudu.

V návaznosti na výše uvedené byla ústavní stížnost stěžovatele, a s ní spojený návrh na zrušení ustanovení části sedmé zákona č.

253/2006 Sb., bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítnuta podle § 43 odst.

1 písm. e), odst.

2 písm. b) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. června 2007 Vojen Güttler předseda I. senátu Ústavního soudu