Entscheidungsdetail

Pl.ÚS 53/03 #1

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2006:Pl.US.53.03.1
Datum: 17. 10. 2006
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu Pl.ÚS 53/03 ze dne 17. 10. 2006

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů ve věci návrhu navrhovatelů - skupiny poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, zastoupených Prof. JUDr. Alešem Gerlochem, CSc., advokátem se sídlem Praha 2, Botičská 4, na zrušení vyhlášky č. 532/2002 Sb., kterou se stanoví výše úhrad zdravotní péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění, včetně regulačních omezení pro 1. pololetí 2003, a o návrhu skupiny senátorů Senátu Parlamentu České republiky, zastoupených JUDr. Kateřinou Šimáčkovou, advokátkou se sídlem Brno, Mojžíšova 17, na zrušení některých ustanovení vyhlášky č. 532/2002 Sb., takto: Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 29.

2003 byl Ústavnímu soudu doručen návrh skupiny senátorů Senátu Parlamentu České republiky na zrušení ustanovení § 2 odst.

7 písm. e), § 3 odst.

3, odst.

4, § 4 odst.

3, odst.

4, § 5 odst.

3, odst.

4 a § 8 vyhlášky č.

532/2002 Sb., kterou se stanoví výše úhrad zdravotní péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění, včetně regulačních omezení pro 1. pololetí 2003 (dále též jen "vyhláška"), a bodů 6.1., 6.6. a 6.7. části A) Přílohy č.

1 a celé Přílohy č.

21 k vyhlášce, pro rozpor těchto ustanovení se zákonem č.

48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů, dále pro rozpor těchto ustanovení s čl.

1, čl.

2 odst.

3 a čl.

79 odst.

3 Ústavy ČR a čl.

2 odst.

2, 3, a čl.

4 v návaznosti na čl.

26 a čl.

31 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Ustanovení § 8 odst.

5 vyhlášky je podle navrhovatelů v rozporu s čl.

7 odst.

1 věty druhé Listiny.

Tento návrh dostal sp. zn.

Pl.

ÚS 14/03 .

Dne 22.

12.

2003 došel Ústavnímu soudu návrh skupiny poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky na zrušení celé vyhlášky, pro její rozpor s ustanoveními § 17 odst.

1, 2, 3, 4, 5, 7, 11 a 12 zákona č.

48/1997 Sb. a s čl.

2 odst.

3 a 4 a čl.

79 odst.

1 a 3 Ústavy ČR, a pokud jde o zdravotnická zařízení zřízená samosprávnými celky, i s čl.

101 odst.

4 Ústavy ČR, a dále s čl.

2 odst.

2 a 3 a čl.

4 odst.

1 a 4 a čl.

26 odst.

1 a 2 Listiny.

Tento návrh se u Ústavního soudu vede pod sp. zn.

Pl.

ÚS 53/03 .

Oba navrhovatelé konstatují, že Ministerstvo zdravotnictví České republiky (dále jen "Ministerstvo") vydalo s účinností od 1. ledna 2003 vyhlášku, při jejímž přijetí nepostupovalo v souladu s procedurou předepsanou příslušným zákonem, a tím i Ústavou ČR.

Samotné uvozovací ustanovení vyhlášky, tj. že je vydávána na základě ustanovení § 17 odst.

11 písm. b) zákona č.

48/1997 Sb., ve znění zákona č.

459/2000 Sb., je podle skupiny senátorů zavádějící, neboť zákonné zmocnění je, vedle označeného ustanovení, obsaženo i v ustanovení § 17 odst.

7 písm. b) zmíněného zákona.

Obdobně v úvodním ustanovení vyhláška sice správně uvozuje případ, kdy výsledkem dohodovacího řízení není dohoda, ovšem chybně pro tento případ uvádí § 17 odst.

8 namísto § 17 odst.

7 zákona č.

48/1997 Sb.

Obdobně, podle skupiny poslanců, nebyly při vydání vyhlášky dány zákonné podmínky podle § 17 odst.

11 písm. b) zákona č.

48/1997 Sb.

Vzhledem ke skutečnosti, že jak návrh vedený pod sp. zn.

Pl.

ÚS 14/03 , tak návrh vedený pod sp. zn.

Pl.

53/03, se týkají vyhlášky č.

532/2002 Sb., spojil Ústavní soud usnesením ze dne 24.

2004 obě věci ke společnému řízení a rozhodnutí podle § 63 zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, pod sp. zn.

Pl.

ÚS 53/03 .

Návrh sp. zn.

Pl.

ÚS 14/03 byl podán skupinou deseti senátorů Senátu Parlamentu České republiky, tedy v souladu s podmínkami obsaženými v ustanovení § 64 odst.

2 písm. b) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Návrh sp. zn.

Pl.

ÚS 53/03 byl podán skupinou padesáti poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, rovněž v souladu s podmínkami obsaženými v ustanovení § 64 odst.

2 písm. b) zákona o Ústavním soudu.

V předmětné věci lze tedy na straně navrhovatelů konstatovat naplnění podmínek aktivní legitimace.

Zákonem č.

117/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti veřejného zdravotního pojištění, bylo s účinností od 1. dubna 2006 novelizováno ustanovení § 17 zákona č.

48/1997 Sb.

S účinností od uvedeného data byla zrušena též zmocňovací ustanovení, která byla podle Ministerstva použita při vydání napadené vyhlášky a nahrazena zmocňovacími ustanoveními novými, která jsou ve srovnání se starou úpravou formulována odlišně.

Podle judikatury Ústavního soudu "vypuštěním zmocňujícího zákonného ustanovení nemůže dojít k automatickému zrušení vyhlášky, vydané na základě tohoto zmocnění, není-li tak v zákoně výslovně uvedeno, takže napadená vyhláška zůstává platnou součástí českého právního řádu ..." ( sp. zn.

Pl.

ÚS 3/2000 , publ. pod č.

231/2000 Sb., ve znění sdělení Ústavního soudu č.

130/2001, o zrušení vyhlášky Ministerstva financí č.

176/1993 Sb., o nájemném z bytu a úhradě za plnění poskytovaná s užíváním bytu).

V této souvislosti lze poukázat také na judikaturu Nejvyššího správního soudu, který navázal na citovaný nález Ústavního soudu s tím, že není možno dospět k věcně podloženému přesvědčení o neplatnosti předpisu toliko z důvodů legislativně-technických, tedy jen proto, že původní zákonné zmocnění bylo derogováno a "přesunuto" do zákona jiného.

Základním materiálním imperativem proto vždy musí být zcela konkrétní a zřetelně vyjádřený projev vůle zákonodárce.

Pro právní účinky právního předpisu je proto rozhodující jeho zmíněný materiální vztah k projevené vůli zákonodárce (srov. rozsudek NSS sp. zn.

5 A 75/2002).

Vzhledem k absenci materiálních podmínek dalšího normativního působení, dané absencí zákonného zmocnění (protože nové zákonné zmocnění, provedené zákonem č.

117/2006 Sb., se nemůže retroaktivně vztahovat též na napadenou vyhlášku), je sice tato vyhláška i nadále platným právním předpisem, ale stala se předpisem, který není ani účinným ani aplikovatelným, tedy takovým, který by byl způsobilý vyvolávat v realitě právní účinky pro futuro (srov. obdobně nález sp. zn.

Pl.

ÚS 52/03 , vyhlášený pod č.

568/2004 Sb.).

Na rozdíl od věci sp. zn.

Pl.

ÚS 3/2000 , v přezkoumávaném případě neexistovalo žádné jiné zákonné zmocnění Ministerstva.

Naopak, právě takové jiné a souběžně působící zákonné zmocnění oprávnilo, ve věci sp. zn.

Pl.

ÚS 3/2000 , Ústavní soud rozhodnout meritorně.

Důvody pro zastavení řízení podle § 67 odst.

1 zákona o Ústavním soudu nejsou tedy dány, neboť napadený právní předpis nepozbyl platnosti před skončením řízení před Ústavním soudem.

Přesto Ústavní soud nemohl pominout, že s ohledem na výše uvedené skutečnosti pozbývá další řízení v této věci jakéhokoliv významu.

Právní vztahy vznikající z napadené vyhlášky byly bezesporu z velké části již realizovány.

Ve smyslu shora podaných argumentů není již tato vyhláška způsobilá vyvolávat nadále právní účinky.

Navíc je nutno vzít v úvahu ustanovení § 71 odst.

4 zákona o Ústavním soudu, podle něhož práva a povinnosti z právních vztahů vzniklých před zrušením právního předpisu zůstávají nedotčena.

Konečně není ani důvod pro rozhodnutí, jehož hlavním smyslem by byla obecná a závazná specifikace rozsahu zmocnění pro Ministerstvo v situacích obdobných napadené vyhlášce.

S ohledem na zrušení zmocňovacích ustanovení zákona č.

48/1997 Sb. by totiž takové rozhodnutí nemělo žádný rozumný smysl.

Po zrušení zmocňovacích ustanovení zákona č.

48/1997 Sb. zákonem č.

117/2006 Sb. se spojené návrhy v této věci staly zjevně neopodstatněnými.

Proto první senát Ústavního soudu, jehož členem je soudce zpravodaj, kterému rozvrhem práce oba návrhy jejich spojením připadly, oba návrhy odmítl jako zjevně neopodstatněné podle § 43 odst.

2 písm. b) zákona o Ústavním soudu.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. října 2006 František Duchoň předseda I. senátu Ústavního soudu