Entscheidungsdetail

Pl.ÚS 19/04

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2006:Pl.US.19.04
Datum: 21. 2. 2006
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu Pl.ÚS 19/04 ze dne 21. 2. 2006 Povaha tzv. zlatých akcií

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl dne 21. února 2006 v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského a soudců Františka Duchoně, Vlasty Formánkové, Vojena Güttlera, Pavla Holländera, Ivany Janů, Vladimíra Kůrky, Dagmar Lastovecké, Jiřího Muchy, Jana Musila, Jiřího Nykodýma, Miloslava Výborného a Elišky Wagnerové ve věci návrhu skupiny poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, jejichž jménem jedná poslanec Mgr. O. V., na zrušení článku I. bodu 12 odstavce 4 písm. b) a ustanovení čl. IV. bodu 2 zákona č. 210/1993 Sb. a na zrušení § 10a odst. 4 písm. b) zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů, takto: Řízení se zastavuje.

Odůvodnění :

Ústavnímu soudu byl dne 1. dubna 2004 doručen návrh skupiny 43 poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky na zrušení článku I. bodu 12 odstavce 4 písmena b) a ustanovení čl.

IV. bodu 2 zákona č.

210/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č.

92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění zákona č.

92/1992 Sb., zákona č.

264/1992 Sb., zákona č.

541/1992 Sb. a zákona č.

544/1992 Sb., zákona České národní rady č.

171/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodů majetku státu na jiné osoby, a o Fondu národního majetku České republiky, ve znění zákona České národní rady č.

285/1991 Sb., zákona České národní rady č.

438/1991 Sb., zákona České národní rady č.

569/1991 Sb. a zákona č.

282/1992 Sb., a mění zákon č.

265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, a na zrušení § 10a odst.

4 písm. b) zákona č.

92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, v tehdy platném znění.

Napadená úprava je podle navrhovatelů v rozporu s čl.

2 odst.

3 Ústavy ČR a s čl.

11 Listiny základních práv a svobod, neboť existence "zlatých akcií" je v rozporu s rovností ochrany vlastnických práv.

Navrhovatelé argumentují též právem EU, se kterým je česká úprava v rozporu.

Tento návrh je veden pod sp. zn.

Pl.

ÚS 19/04 .

Dne 23. září 2004 byl doručen Ústavnímu soudu návrh Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen "krajský soud"), kterým navrhl zrušení § 10a odst.

4 písm. b) zákona č.

92/1991 Sb.

Této věci byla přidělena sp. zn.

Pl.

ÚS 49/04 .

Krajský soud uvedl, že v průběhu řízení o žalobě obchodní společnosti BANG, s. r. o., proti žalované akciové společnosti Vodovody a kanalizace Hradec Králové, vyvstaly pochybnosti o souladu napadeného ustanovení zákona č.

92/1991 Sb. s obchodním zákoníkem a s ústavním pořádkem.

V dané věci stanovy akciové společnosti Vodovody a kanalizace Hradec Králové umožňovaly podmínit převod akcií společnosti Vodovody a kanalizace Hradec Králové, a. s., souhlasem majitele jedné akcie se zvláštními právy a dávají majiteli této akcie některá další práva.

Krajský soud odkázal na Druhou směrnici Evropské Rady ze dne 13.

12.

1976, 77/91/EHS, která v čl.

42 stanoví povinnost rovného zacházení s akcionáři ve stejném postavení.

Krajský soud je přesvědčen o nesouladu napadeného ustanovení zákona č.

92/1991 Sb. s citovanou směrnicí Evropské Rady, čl.

11 odst.

1 Listiny základních práv a svobod a § 155 odst.

7 obchodního zákoníku.

Senátním usnesením ze dne 6. prosince 2004, čj.

Pl.

ÚS 49/04 - 32, Ústavní soud návrh Krajského soudu odmítl, podle § 43 odst.

2 písm. b) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), pro překážku litispendence, neboť o stejném návrhu skupiny poslanců již Ústavní soud vede řízení pod sp. zn.

Pl.

ÚS 19/04 .

Krajský soud se poté stal vedlejším účastníkem řízení, vedeného pod sp. zn.

Pl.

ÚS 19/04 (§ 35 odst.

2 zákona o Ústavním soudu).

Dne 30. dubna 2005 byl v částce 65 Sbírky zákonů publikován zákon č.

178/2005 Sb., o zrušení Fondu národního majetku České republiky a o působnosti Ministerstva financí při privatizaci majetku České republiky (zákon o zrušení Fondu národního majetku).

Podle § 3 odst.

1 označeného zákona, dnem zrušení Fondu zanikají zvláštní práva spojená s výkonem hlasovacího práva spojeného s akciemi, pro které tato zvláštní práva určily stanovy akciových společností podle článku IV. bodu 2 zákona č.

210/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č.

92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění zákona č.

92/1992 Sb., zákona č.

264/1992 Sb., zákona č.

541/1992 Sb. a zákona č.

544/1992 Sb., zákon č.

171/1991 Sb. , o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodu majetku státu na jiné osoby a o Fondu národního majetku České republiky, ve znění zákona č.

285/1991 Sb., zákona č.

438/1991 Sb., zákona č.

569/1991 Sb. a zákona č.

282/1992 Sb., a mění zákon č.

265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem; ustanovení stanov akciových společností, která určují akcie se zvláštními právy spojenými s výkonem hlasovacího práva, pozbývají platnosti dnem zrušení Fondu.

Podle § 11 zákona č.

178/2005 Sb. zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2006, a to včetně ustanovení § 3 odst.

2, shora citovaného.

V částce 65/2005 Sbírky zákonů byl rovněž publikován zákon č.

179/2005 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o zrušení Fondu národního majetku České republiky.

Tento zákon v části třetí, čl.

III. bod 4. zrušil navrhovateli napadené ustanovení § 10a odst.

4 písm. b) zákona č.

92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů.

Zákonem č.

179/2005 Sb., část sedmnáctá, čl.

XVII. byl v článku IV. zákona č.

210/1993 Sb. zrušen bod 2.

Obě derogační ustanovení nabyla účinnosti, podle části třicáté čtvrté čl.

XXXVI. citovaného zákona, dne 1. ledna 2006.

Podle § 67 odst.

1 zákona o Ústavním soudu, jestliže zákon nebo jeho jednotlivá ustanovení, jejichž zrušení je navrhováno, pozbudou platnosti před skončením řízení před Ústavním soudem, řízení se zastaví.

V tomto případě byla všechna ustanovení, navržená ke zrušení, derogována před tím, než Ústavní soud ve věci rozhodl.

Proto Ústavní soud zvolil postup podle § 67 odst.

1 zákona o Ústavním soudu a řízení o návrhu skupiny Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky zastavil.

Ve vztahu k postavení Krajského soudu v Hradci Králové, jako vedlejšího účastníka v této věci, Ústavní soud, jako obiter dictum, dodává, že v řízení o návrhu nebylo možno pokračovat ani podle doktríny vymezené Ústavním soudem v nálezu Pl.

ÚS 33/2000 (publikován pod č.

78/2001 Sb.).

Podle právního názoru, vysloveného v uvedeném nálezu, ustanovení čl.

95 odst.

2 Ústavy ČR obsahuje implicitně povinnost Ústavního soudu poskytnout obecnému soudu svým rozhodnutím o ústavnosti či protiústavnosti zákona, jehož má být použito, pomoc, a to bez ohledu na to, zda byl zákon později změněn či zrušen.

Pokud by totiž, po derogaci zákona, Ústavní soud odmítl ústavnost napadeného ustanovení posoudit, došlo by paradoxně k zablokování rozhodovací činnosti soudů opomenutím Ústavního soudu samého plnit svou základní povinnost podle čl.

95 odst.

2 Ústavy ČR (shodně usnesení sp. zn.

Pl.

ÚS 3/99 , Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv.

21, str.

487).

Aplikace právního závěru nálezu sp. zn.

Pl.

ÚS 33/2000 musí brát zřetel na členství České republiky v Evropské unii s tím, že počínaje 1. květnem 2004 je každý orgán veřejné moci povinen aplikovat komunitární právo přednostně před českým právem tehdy, pokud je český zákon v rozporu s právem komunitárním (viz věc 6/64 Costa v.

ENEL [1964] ECR 585 a konstantní judikatura Evropského soudního dvora).

Ústavní soud nepřehlédl, že krajský soud ve svém návrhu argumentoval tím, že dnes již zrušené předpisy jsou v prvé řadě v rozporu s evropským právem, a teprve v druhé řadě s českým ústavním pořádkem.

Z toho ovšem plyne, že pokud snad bude nutné, podle právního názoru krajského soudu, aplikovat v jeho věci dnes již zrušené zákony, musí si otázku souladu těchto předpisů s evropským právem vyřešit sám, bez součinnosti s Ústavním soudem, eventuálně pokud to bude nutné, za podmínek daných evropským právem, i pomocí předběžné otázky k Evropskému soudnímu dvoru (srov. k těmto podmínkám obecně Bobek, M., Komárek, J., Passer, J.

M., Gillis, M., Předběžná otázka v komunitárním právu, Linde Praha 2005).

Do posuzování těchto otázek ovšem Ústavnímu soudu zásadně nepřísluší zasahovat.

S ohledem na všechny uvedené důvody Ústavní soud řízení zastavil, v souladu s ustanovením § 67 odst.

1 zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších zákonů.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné..

V Brně dne 21. února 2006 Pavel Rychetský předseda Ústavního soudu