Entscheidungsdetail

IV.ÚS 751/05

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2006:4.US.751.05
Datum: 02.08.2006
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu IV.ÚS 751/05 ze dne 8. 2. 2006

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

IV. ÚS 751/05

Ústavní soud rozhodl dne 8. února 2006 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti REALIS-INVEST, s.r.o., se sídlem v Ostravě - Porubě, Svojsíkova 1596/2, zastoupené Mgr. Tomášem Gureckým, advokátem, Advokátní kancelář se sídlem v Ostravě, Josefa Skupy 1639/21, adresa pro doručování Frýdlant nad Ostravicí, Malenovice 205, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 9. 2005, čj. 29 Co 440/2005-29, a usnesení Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 28. 7. 2005, čj. 9 C 326/2004-23, spojené s návrhem na zrušení ustanovení § 88 písm. g) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, takto: Ústavní stížnost a návrh se odmítají.

Odůvodnění:

Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 22.

11.

2005 se REALIS-INVEST, s.r.o., se sídlem v Ostravě - Porubě (dále jen "stěžovatelka") domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil nadepsané usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19.

2004, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 28.

2005 o zamítnutí námitky místní nepříslušnosti.

Spolu s ústavní stížností stěžovatelka podala návrh na zrušení ustanovení § 88 písm. g) zákona č.

99/1963 Sb., občanský soudní řád, o výlučné místní příslušnosti obecného soudu podle polohy nemovitosti.

Z obsahu napadeného usnesení krajského soudu vyplývá, že vedlejší účastnice M.

K. se jako žalobkyně domáhala před Okresním soudem v Jablonci nad Nisou proti žalované stěžovatelce určení neexistence zástavního práva k nemovitostem v k.ú.

Jablonecké Paseky a obci Jablonec nad Nisou.

Námitku stěžovatelky ohledně místní nepříslušnosti okresní soud zamítl usnesením ze dne 28.

2005.

Krajský soud v Ústí nad Labem k odvolání stěžovatelky usnesení okresního soudu potvrdil usnesením, jež je předmětem této ústavní stížnosti.

V odůvodnění uvedl, že stěžovatelka se mýlí, má-li za to, že zástavní právo není právem k nemovitosti ve smyslu § 88 písm. g) o.s.ř.

Stěžovatelka je toho názoru, že právo, o které ve sporu jde, se nemovitosti přímo netýká a tudíž není "právem k nemovitosti" ve smyslu § 88 písm. g) o.s.ř.

Místně příslušným tedy má být Okresní soud v Ostravě.

Navíc místo, kde se spor má projednávat, je značně vzdálené od jejího sídla a není pro ni technicky a časově možné, aby se mohla zúčastnit všech soudních jednání.

Rozhodnutími obecných soudů byla porušena základní práva zakotvená v čl.

38 odst.

1 a 2, čl.

36 odst.

1, čl.

4 odst.

1 a 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Podrobnější ústavněprávní argumentaci k tvrzenému porušení stěžovatelka neuvedla.

K návrhu na zrušení § 88 písm. g) zákona č.

99/1963 Sb., občanský soudní řád, stěžovatelka uvedla, že je v rozporu s čl.

38 odst.

1 Listiny; ani toto tvrzení nedoplnila podrobnější ústavněprávní argumentací.

K důkazu stěžovatelka navrhla připojit spis 9 C 326/2004 Okresního soudu v Jablonci nad Nisou a spis 29 Co 440/2005 Krajského soudu v Ústí nad Labem.

Tomuto návrhu Ústavní soud nevyhověl, neboť pro ústavněprávní posouzení tvrzení stěžovatelky obsažených v ústavní stížnosti neshledal za potřebné tyto spisy vyžadovat.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížnosti a napadeného usnesení krajského soudu, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů.

K tvrzení, že byl porušen čl.

36 odst.

1 a čl.

38 odst.

2 Listiny, zakotvující právo na spravedlivý proces, Ústavní soud připomíná, že spravedlivost řízení posuzuje v jeho celku a tudíž zásadně až po jeho pravomocném skončení; v dané věci navíc stěžovatelka evidentně zaměňuje procesní ústavní právo na spravedlivý proces s údajně chybným právním posouzením otázky místní příslušnosti obecnými soudy; právo na spravedlivý proces však přirozeně nezahrnuje v sobě právo na to, aby se soudy ztotožnily s právními názory stěžovatelky.

Stěžovatelka dále namítla porušení čl.

4 odst.

1 a 4 Listiny, kterého se ovšem nelze dovolávat samostatně.

Proto jeho údajné porušení Ústavní soud posoudil společně s tvrzením o porušení čl.

38 odst.

1 Listiny, jež zní "Čl.

38 (1) Nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci.

Příslušnost soudu i soudce stanoví zákon." Ústavní soud připomíná, že rozhodování každé věci příslušným (a tedy zákonným) soudem a soudcem je neopominutelnou podmínkou spravedlivého procesu, přičemž příslušnost soudu i soudce stanoví zákon, v daném případě občanský soudní řád (z četné judikatury viz např.

Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 33, nálezy č.

76 a č.

88).

Místo pro zásah Ústavního soudu pro porušení práva na zákonného soudce zakotveného v čl.

38 odst.

1 Listiny by bylo pouze ve výjimečných případech, např. pokud by závěr obecných soudů ohledně místní příslušnosti zjevně neměl jakoukoliv oporu v zákoně, tj. byl výsledkem zřejmého omylu nebo zneužití.

Stejně jako v jiných případech, také zde náleží především obecným soudům vyložit a aplikovat zákonná ustanovení o místní příslušnosti soudu.

V případě stěžovatelky je nepochybné, že rozhodnutí obecných soudů o místní příslušnosti Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, jsou rozhodnutí učiněná na základě zákona, která jsou dle přesvědčení Ústavního soudu řádně a logicky odůvodněna a nenaznačují jakékoliv známky svévole.

Tvrzení stěžovatelky o porušení čl.

38 odst.

1 a současně i čl.

4 odst.

1 a 4 Listiny jsou proto zjevně neopodstatněná.

Protože ústavní stížnost byla odmítnuta, nezabýval se Ústavní soud nezdůvodněným návrhem stěžovatelky na zrušení ustanovení § 88 písm. g) zákona č.

99/1963 Sb., občanský soudní řád.

Tento postup vyplývá z ustálené judikatury Ústavního soudu, podle které, dojde-li k odmítnutí stížnosti samotné, sdílí návrh s ní spojený "osud" stížnosti samé (viz Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 4, usn. č.

22).

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost a návrh s ní spojený podle ust. § 43 odst.

2 písm. a) a b) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění, jako zjevně neopodstatněné odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 8. února 2006 Vlasta Formánková předsedkyně senátu