Entscheidungsdetail

III.ÚS 265/06

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2006:3.US.265.06
Datum: 23. 5. 2006
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu III.ÚS 265/06 ze dne 23. 5. 2006

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

III. ÚS 265/06

Ústavní soud rozhodl dne 23. května 2006 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky N. T., zastoupené JUDr. Ivetou Greckou, advokátkou v Praze 4, U Chmelnice 2/745, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 31. ledna 2006, čj. 5 Azs 283/2005-50, spojené s návrhem na zrušení ust. § 106 odst. 4 zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, a na náhradu nákladů zastoupení stěžovatelky v řízení před Ústavním soudem, takto: Ústavní stížnost a návrh na zrušení ust. § 106 odst. 4 zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, se odmítají.

Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností, která byla i jinak - po odstranění vad na základě výzvy Ústavního soudu - v souladu s dalšími formálními podmínkami zák. č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), napadla stěžovatelka usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 31. ledna 2006 (5 Azs 283/2005-50) a tvrdila, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu (čl.

36 a násl.

Listiny základních práv a svobod, dále jen "Listina"), právo na právní pomoc (čl.

37 odst.

3 Listiny), čl.

38 odst.

2 Listiny, právo na spravedlivý proces (čl.

6 odst.

1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod) a právo na účinné opravné prostředky (čl.

13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod).

Napadeným usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 31. ledna 2006 (5 Azs 283/2005-50) byla odmítnuta kasační stížnost stěžovatelky proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. března 2005 (60 Az 179/2004-17) z důvodu jejího opožděného podání.

V ústavní stížnosti stěžovatelka brojí proti tomu - stručně shrnuto - že její kasační stížnost byla Nejvyšším správním soudem posouzena jako opožděně podaná.

Uvádí, že při podání kasační stížnosti neměla svého právního zástupce.

O jeho ustanovení Krajský soud v Ostravě požádala.

Stěžovatelka má za to, že jí měl být právní zástupce Krajským soudem v Ostravě ustanoven, resp. mělo být o takovém návrhu Krajským soudem v Ostravě rozhodnuto.

Krajský soud v Ostravě nejprve měl rozhodnout o návrhu stěžovatelky na ustanovení zástupce z řad advokátů a teprve poté měla být věc předložena Nejvyššímu správnímu soudu.

Stěžovatelka proto navrhla zrušit usnesení Nejvyššího správního soudu, jak je vpředu označeno.

Současně navrhla zrušit ust. § 106 odst.

4 zák. č.

150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s.).

Rovněž navrhla, aby náklady na její zastoupení v řízení před Ústavním soudem hradil stát.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Z obsahu ústavní stížnosti a odůvodnění napadeného usnesení Nejvyššího správního soudu vyplývá, že dne 11. května 2005 podala stěžovatelka osobně u Městského soudu v Praze kasační stížnost.

Tento soud ji postoupil dne 16. května 2005 Krajskému soudu v Ostravě, který ji obdržel dne 19. května 2005, poté ji postoupil k rozhodnutí Nejvyššímu správnímu soudu.

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. března 2005 (60 Az 179/2004-17), ve kterém byla řádně poučena o možnosti podat do dvou týdnů od doručení písemného vyhotovení rozsudku k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně kasační stížnost prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, byl stěžovatelce doručen dne 3. května 2005.

Lhůta pro podání kasační stížnosti podle názoru Nejvyššího správního soudu tedy uplynula v úterý dne 17. května 2005.

Podle § 106 odst.

2 s. ř. s. kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí.

Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Podle § 106 odst.

4 s. ř. s. se kasační stížnost podává u soudu, který napadené rozhodnutí vydal; lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Nejvyššího správního soudu.

Podle § 46 odst.

1 písm. b) s. ř. s.

Nejvyšší správní soud usnesením kasační stížnost odmítne, pokud je podána opožděně.

Za stavu, jak byl shrnut, je zřejmé, že Nejvyšší správní soud posoudil vzniklou procesní situaci v souladu se zákonem (citovanými ustanoveními s. ř. s.).

Tato ustanovení, tedy ani napadené ust. § 106 odst.

4 s. ř. s., nejsou v rozporu s ústavním pořádkem České republiky.

Kasační stížnost je totiž mimořádným opravným prostředkem a i v jiných procesních předpisech v České republice i v zahraničí se lze setkat se specifickými podmínkami, které se týkají podání a formálních náležitostí mimořádných a jiných opravných prostředků.

Vzhledem k tomu bylo tedy věcí stěžovatelky, aby podala kasační stížnost v souladu se zákonem ve lhůtě u stanoveného soudu, o čemž byla řádně poučena.

Na uvedeném nic nemění ani skutečnost, že jí Krajský soud v Ostravě neustanovil právního zástupce, odhlédnuto od toho, že ústavní stížnost stěžovatelky podle petitu nesměřuje proti takovému postupu Krajského soudu v Ostravě.

Z takto rozvedených důvodů nebylo shledáno porušení tvrzených ani jiných ústavně zaručených práv (svobod) stěžovatelky.

Návrhy na zrušení ústavní stížností napadeného rozhodnutí, jak je vpředu označeno, a na zrušení ust. § 106 odst.

4 s. ř. s. tedy bylo nutné posoudit jako zjevně neopodstatněné.

Zjevně neopodstatněnou ústavní stížnost a návrh s ní spojený Ústavní soud odmítl [§ 43 odst.

2 písm. a), b) zákona o Ústavním soudu], jak je z výroku tohoto usnesení patrno.

Vzhledem k odmítavému výroku ústavní stížnosti se Ústavní soud nezabýval návrhem stěžovatelky na náhradu nákladů jejího zastoupení v řízení před Ústavním soudem, neboť tento návrh sdílí osud ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. května 2006