Entscheidungsdetail

II.ÚS 301/06

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2006:2.US.301.06
Datum: 06.06.2006
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu II.ÚS 301/06 ze dne 6. 6. 2006

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti JUDr.

Pavla Korty, advokáta se sídlem Ostrava - Moravská Ostrava, Poštovní 2, správce konkurzní podstaty úpadce České národní záložny, spořitelního a úvěrového družstva, se sídlem Ostrava - Moravská Ostrava, Kostelní 23, IČO 65138058, zastoupeného Mgr.

René Gemmelem, advokátem se sídlem Karviná - Fryštát, K.

Sliwky 126, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10.

11.

2003, sp. zn.

2 Cm 367/2003, a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16.

2006, sp. zn.

8 Cmo 375/2005, t a k t o : Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í : Stěžovatel se ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 17.

2006, domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení Krajského soudu v Ostravě a Vrchního soudu v Olomouci.

Tvrdí, že jimi byla porušena jeho ústavní práva, a to právo na spravedlivý proces, garantované čl.

36 odst.

1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a právo na zákonného soudce, garantované čl.

38 odst.

1 Listiny.

Vyslovuje názor, že o věci rozhodoval věcně nepříslušný soud, navíc nesprávně ve formě usnesení namísto rozsudku.

Odvolací soud, který jeho nesprávný postup schválil, odvolání stěžovatele odmítl jako nepřípustné, aniž pro to byl zákonný předpoklad.

Z obsahu listin, připojených k ústavní stížnosti, bylo zjištěno, že Krajský soud v Ostravě napadeným rozsudkem zamítl žalobu stěžovatele o zaplacení 1.250,-Kč spolu s 11% úrokem z prodlení od 21.9.1999 do zaplacení (výrok I.) a rozhodl též o nákladech řízení (výrok II.).

Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel odvolání, které Vrchní soud v Olomouci napadeným usnesením podle ustanovení § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl jako nepřípustné.

Ústavní soud se primárně zabýval posouzením otázky, zda je ústavní stížnost přípustná.

Jedním z důvodů nepřípustnosti ústavní stížnosti dle ustanovení § 75 odst.

1 zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je skutečnost, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.

Takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení (§ 72 odst.

3, věta za středníkem zákona o Ústavním soudu).

Podmínka vyčerpání všech procesních prostředků je výrazem povahy ústavní stížnosti coby subsidiárního prostředku k ochraně základních práv a svobod.

Princip subsidiarity ústavní stížnosti, v němž se fakticky projevuje ústavní princip dělby moci mezi jednotlivými orgány veřejné moci, vychází z toho, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů ani soustavy orgánů veřejné správy, a proto je povinen své zásahy do činnosti uvedených orgánů minimalizovat.

Zasáhnout může jen v případě, že v jejich rozhodování shledá porušení některých základních práv a svobod stěžovatele, a to pouze tehdy, není-li možné nápravu zjednat před samotnými těmito orgány, byť i v jiném než dosud vedeném řízení.

V projednávané věci stěžovatel podal ústavní stížnost proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu, jímž bylo dle ustanovení § 218 písm. c) o.s.ř. odmítnuto jeho odvolání jako nepřípustné.

Takové rozhodnutí je možné ve smyslu ustanovení § 229 odst.

4 o.s.ř. napadnout ve lhůtě tří měsíců od jeho doručení žalobou pro zmatečnost.

Tento mimořádný opravný prostředek, zavedený do našeho právního řádu od 1.

2001, má totiž sloužit k možnému zrušení pravomocného rozhodnutí soudu, které trpí vadami, jež představují porušení základních principů soudního řízení, případně je těmito vadami postiženo řízení, které vydání takového rozhodnutí přecházelo.

Tvrdí-li tedy stěžovatel, že ze strany odvolacího soudu došlo k pochybení, které zakládá možnost domáhat se ochrany svých práv prostřednictvím uplatnění žaloby pro zmatečnost, Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost posoudit v této fázi jako nepřípustnou.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud postupoval podle ustanovení § 43 odst.

1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost odmítl jako nepřípustnou.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. června 2006 Stanislav Balík soudce zpravodaj