Entscheidungsdetail

I.ÚS 678/04

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2006:1.US.678.04
Datum: 01.10.2006
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu I.ÚS 678/04 ze dne 10. 1. 2006

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky G., zastoupené advokátem JUDr.

Z.K., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30.

2004, čj.

17 Co 324/2004 - 28, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 14.

2004, čj.

7 C 37/2004 - 22, t a k t o: Ústavní stížnost se odmítá .

O d ů v o d n ě n í : Stěžovatelka ve včasné ústavní stížnosti, která splňuje i ostatní formální náležitosti stanovené zákonem č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhla zrušení v záhlaví označených usnesení Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") a Obvodního soudu pro Prahu 8 (dále jen "obvodní soud").

V ústavní stížnosti stěžovatelka shrnula průběh svého sporu s žalovanou MčP.

Uvedla, že žalovaná neoprávněně obsadila jí užívané nebytové prostory a protiprávně zabavila její majetek, který jí i nadále zadržuje.

To způsobilo, že stěžovatelka nemůže podnikat a nemá ani žádné finanční prostředky.

Proti městské části podala žalobu, ale vzhledem k uvedené situaci nemůže zaplatit vysoký soudní poplatek.

Zamítnutí žádosti o prominutí soudního poplatku znemožňuje stěžovatelce uplatňovat její práva, což je v rozporu s ustanoveními § 1, § 2 a § 3 OSŘ.

V souladu s ustanovením § 42 odst.

3, 4 zákona o Ústavním soudu bylo vyžádáno vyjádření účastníků řízení.

Městský soud uvedl, že v daném případě nebyly pro osvobození od soudních poplatků, podle § 138 OSŘ, splněny podmínky a závěr soudu byl v usnesení zdůvodněn.

Na osvobození od soudních poplatků není právní nárok, účastník nemůže vázat svá ústavní práva, vyplývající ze soudního procesu, na poskytnutí osvobození od soudních poplatků.

Z ústavní stížnosti napadených rozhodnutí bylo zjištěno, že u obvodního soudu bylo, pod sp. zn.

12 C 48/2000, vedeno řízení o žalobě městské části proti stěžovatelce (tehdy v procesním postavení žalované) o zaplacení smluvní pokuty ve výši 491 000,-- Kč.

Žalobě bylo vyhověno, rozsudek nabyl právní moci dne 31.

2003.

Řízení v uvedené věci bylo skončeno zamítavým rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.

2004, sp. zn.

28 Cdo 2251/2003.

O ústavní stížnosti proti tomuto rozsudku rozhodoval i Ústavní soud.

Usnesením ze dne 19.

2005, sp. zn.

II.

ÚS 324/04 , ji shledal zjevně neopodstatněnou.

V řízení před Obvodním soudem, vedeném pod sp. zn.

7 C 37/2004, se stěžovatelka domáhá po žalované městské části zaplacení částky 5 897 456,-- Kč z titulu náhrady škody a požádala o osvobození od soudních poplatků.

Obvodní soud její návrh zamítl usnesením ze dne 14.

2004, čj.

7 C 37/2004 - 22, a Městský soud usnesením ze dne 30.

2004, čj.

17 Co 324/2004 - 28, napadené usnesení obvodního soudu potvrdil.

Ústavní soud opakovaně ve své judikatuře uvádí, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl.

81, čl.

90 Ústavy ČR) a není oprávněn zasahovat do jejich jurisdikční činnosti, a proto na sebe nemůže atrahovat právo přezkumného dohledu [viz např. nález sp. zn.

III.

ÚS 23/93 in Ústavní soud ČR, Sbírka nálezů a usnesení, sv.

1, nález č.

5, str.

41].

To ale platí jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny (čl.

83 Ústavy ČR).

S ohledem na uvedené posuzoval Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatelky a po zvážení všech okolností případu dospěl k závěru, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný.

Stěžovatelka sice neuvádí žádnou ústavněprávní argumentaci, ani blíže nespecifikuje, které ústavně zaručené základní právo nebo svoboda měly být postupem a rozhodnutími obecných soudů porušeny, ale z její stížnosti lze dovodit (pokud píše o nemožnosti uplatnění svých práv), že namítá zásah do práva na spravedlivý proces ve smyslu čl.

36 odst.

1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl.

6 odst.

1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

Ústavní soud připomíná, že v otázce osvobození od soudních poplatků je možnost jeho zásahu do rozhodování obecných soudů ještě omezenější než v případech ostatních, jak zmínil mj. v usnesení sp. zn.

IV.

ÚS 271/2000 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv.

19, nález č.

28, str.

275), kde konstatoval, že rozhodnutí o tom, zda jsou splněny zákonem stanovené předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků, spadá výhradně do rozhodovací sféry obecných soudů a s ohledem na ústavně zaručený princip nezávislosti soudů (čl.

82 Ústavy ČR) Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat závěry, ke kterým obecný soud při zvažování důvodnosti uplatněného nároku dospěl.

V projednávané věci lze konstatovat, že rozhodnutí obecných soudů jsou vyčerpávajícím způsobem odůvodněna.

Obvodní soud se při aplikaci § 138 odst.

1 OSŘ zabýval tím, zda u stěžovatelky nejde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva.

Poukázal na výsledek řízení vedeného pod sp. zn.

12 C 48/2000 a na to, že v řízení zahájeném dne 12.

2004 stěžovatelka uplatňuje, po více než pěti letech od tvrzeného protiprávního jednání, náhradu škody.

S ohledem na to obvodní soud žalobu posoudil jako zřejmě bezúspěšné uplatňování práva a osvobození od soudních poplatků nepřiznal.

Uvedenou argumentaci doplnil v odůvodnění svého usnesení ještě městský soud, když konstatoval, že k osvobození od soudních poplatků nepostačí jen nedostatek finančních prostředků žadatele, ale kumulativně musí být splněna i podmínka, že nejde o zjevně bezúspěšné uplatnění nebo bránění práva či o svévolnou žalobu.

Ústavní soud je toho názoru, že z ústavně právního hlediska nelze napadeným rozhodnutím obecných soudů nic vytknout, jejich procesní postup a aplikace podústavního práva byla ústavně konformní, k zásahu do základních ústavně zaručených práv stěžovatelky garantovaných čl.

36 odst.

1 Listiny a čl.

6 odst.

1 Úmluvy nedošlo.

Vzhledem ke skutečnosti, že Ústavní soud neshledal v řízení před obecnými soudy žádné porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky, odmítl její ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle § 43 odst.

2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení:Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. ledna 2006 František Duchoň předseda I. senátu Ústavního soudu