Entscheidungsdetail

I.ÚS 46/06

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2006:1.US.46.06
Datum: 06.01.2006
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu I.ÚS 46/06 ze dne 1. 6. 2006

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů A.

P., a I.

P., zastoupených JUDr.

Hynkem Applem, advokátem se sídlem Přerov, Jiráskova 9, proti usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 9.

2006, čj.

2 KZV 66/2005 - 18, t a k t o : Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í : Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 3.

2006 (vedena pod sp. zn.

ÚS 46/06 ), se stěžovatelka A.

P., stejně jako stěžovatel I.

P., v ústavní stížnosti, která byla vedena pod sp. zn.

IV.

ÚS 48/06 (dále též "stěžovatelé"), domáhali zrušení shora označeného usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě, pobočka v Olomouci (dále též "státní zástupce"), pro porušení čl.

8 odst.

2, čl.

36 odst.

1, čl.

40 odst.

3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl.

6 odst.

3 písm. b) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

Uvedeným usnesením státní zástupce zamítl, jako nedůvodnou, stížnost stěžovatelů proti usnesení Policie ČR, Správy Severomoravského kraje Ostrava, Služba kriminální policie a vyšetřování, Teritoriální odbor Olomouc, pracoviště Vsetín, ze dne 16.

11.

2005, ČTS: PSM - 113/OL - 2004.

Tímto usnesením bylo podle § 160 odst.

1 trestního řádu (dále jen "TrŘ") zahájeno trestní stíhání stěžovatelů pro trestný čin zneužívání informací v obchodním styku, podle ustanovení § 128 odst.

2, 4 trestního zákona (dále jen "TrZ"), spáchaného formou spolupachatelství podle ustanovení § 9 odst.

2 TrZ.

Přípisem policejního orgánu ze dne 18.

2006 byla stěžovatelka upozorněna na změnu právní kvalifikace a její jednání bylo nadále kvalifikováno jako účastenství ve formě pomoci, podle ustanovení § 10 odst.

1 písm. c) TrZ, k trestnému činu zneužívání informací v obchodním styku podle ustanovení § 128 odst.

2, 4 TrZ.

Stíhaného skutku se měli stěžovatelé dopustit tím, že jako účastníci podnikání dvou společností TREY, spol. s r. o., a TREY CZ, spol. s r. o., obou se sídlem Drahouše, se stejným a podobným předmětem podnikání, převedli a přeúčtovali na úkor společnosti TREY, spol. s r. o., jež se již nacházela v úpadku ve formě předlužení, ve prospěch společnosti TREY CZ, spol. s r. o., prodej materiálu, vozidel, zprostředkování obchodů, služby, náklady energií a dalších v celkové hodnotě 13 mil. korun.

Tím došlo ke zvýhodnění společnosti TREY CZ.

Vzhledem k tomu, že obě ústavní stížnosti napadly totožná rozhodnutí, která spolu skutkově i právně souvisela, rozhodl Ústavní soud usnesením ze dne 28.

2006, sp. zn.

ÚS 46/06 , podle ustanovení § 63 zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a za použití § 112 odst.

1 OSŘ, o jejich spojení ke společnému řízení a rozhodnutí pod sp. zn.

ÚS 46/06 .

V ústavní stížnosti stěžovatelé tvrdili, že napadená rozhodnutí vykazují neodstranitelné vady a nelze podle nich vést trestní stíhání.

Skutek uvedený v usnesení o zahájení trestního stíhání není popsán tak, aby nemohl být zaměněn s jiným.

Popis jednání je obecný a lze pod něj subsumovat jakoukoli obchodní činnost.

S ohledem na uvedenou nekonkrétnost nemohou vést obhajobu, protože nebyli dostatečně seznámeni se skutkem a konkrétními skutečnostmi odůvodňující jejich obvinění.

K nápravě nedošlo ani usnesením státního zástupce.

Po přezkoumání věci dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy jinými procesními prostředky, které jednotlivci zákon poskytuje.

Trestní řízení jako zákonem upravený postup poznávání, zjišťování a hodnocení skutečností, na kterých bude následně vybudováno meritorní rozhodnutí ve věci, představuje proces, v němž spolupůsobí a který průběžně kontrolují jednotlivé orgány činné v trestním řízení.

V procesu, který probíhá, resp. teprve započal, lze případné vady napravit obvyklým a zákonem předvídaným způsobem, především samotnými orgány činnými v trestním řízení, v přípravném řízení, ale i soudním přezkumem.

Důvodnost obvinění je totiž předmětem celého trestního řízení a Ústavnímu soudu v této souvislosti přísluší zabývat se otázkou ochrany základních práv a svobod zásadně až po jeho ukončení, tj. po vyčerpání všech procesních prostředků, které stěžovatelům poskytuje trestní řád k ochraně jejich práva.

Z judikatury Ústavního soudu vyplývá, že Ústavní soud nepřezkoumává po meritorní stránce rozhodnutí o zahájení trestního stíhání a nevyjadřuje se k jeho opodstatněnosti.

Ústavní soud považuje ingerenci do rozhodování orgánů činných v trestním řízení v přípravném řízení, snad s výjimkou zcela mimořádné situace, tj. zejména v kontextu se současným zásahem do osobní svobody jednotlivce (srov. nález sp. zn.

ÚS 46/96 , nález sp. zn.

IV.

ÚS 582/99 a násl.), za zcela nepřípustnou, případně přinejmenším za nežádoucí (srov. nález ve věci sp. zn.

III.

ÚS 62/95 ).

Možnost zásahu Ústavního soudu do přípravného řízení je tedy v těchto souvislostech nutno vykládat přísně restriktivním způsobem.

Jeho zásah je možný pouze za situace, kdy postup orgánů činných v trestním řízení a jím založené vady, případně jejich důsledky, nelze v soustavě orgánů činných v trestním řízení, zejména obecných soudů, již napravit.

Taková situace v projednávané věci nenastala.

K posouzení tvrzení stěžovatelů, zda předmětný skutek je trestným činem a zda skutečně naplňuje znaky daného trestného činu, jsou oprávněny orgány činné v trestním řízení, které v tomto ohledu budou provádět dokazování v dalších stadiích trestního řízení, v jehož rámci budou moci stěžovatelé uplatnit všechna svoje procesní práva.

V této souvislosti je třeba připomenout, že na samém počátku trestního stíhání není ještě možno dosáhnout naprosté jistoty o spáchání trestného činu.

K závěru o spáchání trestného činu určitou osobou postačí v této úvodní fázi trestního řízení vyšší stupeň pravděpodobnosti nasvědčující tomu, že stěžovatel spáchal skutek způsobem popsaným ve skutkové větě usnesení.

Při rozhodování o zahájení trestního stíhání, s ohledem na důkazní situaci, není možné požadovat, aby v usnesení o zahájení trestního stíhání byl obsažen zcela vyčerpávající popis skutku.

Trestná činnost nemusí a ani nemůže být v tomto stadiu spolehlivě prokázána a ve skutkové větě popsána v takové míře, jak je tomu např. u obžaloby.

Ústavní soud, při respektování výše popsaných mezí svého ústavněprávního přezkumu, konstatuje, že v posuzované věci usnesení o zahájení trestního stíhání obsahuje všechny náležitosti uvedené v ustanovení § 160 odst.

1 TrŘ.

Ve výroku usnesení je skutek nezaměnitelně popsán a trestný čin, který je v tomto skutku spatřován, je náležitým způsobem označen.

Z odůvodnění usnesení o zahájení trestního stíhání, spolu s usnesením státního zástupce, je také zřejmé, o jaké skutečnosti je podezření opřeno (specifikované faktury, z nichž vyplývaly konkrétní obchodně závazkové vztahy; znalecký posudek z oboru ekonomika, odvětví účetní evidence; audit; zajištěné listinné důkazy vztahující se k činnosti označených společností; podání vysvětlení osob mající vztah k projednávané věci apod.).

Proto neobstojí tvrzení stěžovatelů, že nebyli podrobně seznámeni s povahou a důvody obvinění.

Státní zástupce v rozsahu nezbytném, dostatečně konkrétním a v dané fázi řízení akceptovatelným způsobem reagoval na námitky stěžovatelů a dospěl k odůvodněnému závěru, že byly splněny všechny zákonné předpoklady pro zahájení trestního stíhání.

V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění napadeného usnesení státního zástupce, které nevykazuje znaky libovůle a odpovídá zákonným požadavkům (§ 134 odst.

2 TrŘ).

V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud návrh stěžovatele, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako zjevně neopodstatněný podle § 43 odst.

2 písm. a) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. června 2006 František Duchoň předseda I. senátu Ústavního soudu