Entscheidungsdetail

I.ÚS 322/06

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2006:1.US.322.06
Datum: 06.06.2006
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu I.ÚS 322/06 ze dne 6. 6. 2006

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy senátu Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Ivany Janů a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele F.

D., zastoupeného JUDr.

Jaroslavem Krůškem, advokátem se sídlem Karlovy Vary, Jaltská 7, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 10.

2006, sp. zn.

9 To 688/2005, ve věci Okresního soudu v Chebu vedené pod sp. zn.

1 Nt 1202/2004, t a k t o : Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í : Včas podanou ústavní stížností se F.

D. (dále jen "stěžovatel") domáhal zrušení uvedeného usnesení Krajského soudu v Plzni (dále jen "odvolací soud"), pro porušení čl.

8 odst.

2 a čl.

36 odst.

1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Označeným usnesením odvolací soud zamítl stížnost stěžovatele proti usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne 7.

2006, čj.

1 Nt 1202/2004 - 87 (dále jen "soud prvního stupně").

Tímto usnesením soud prvního stupně zamítl návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 24.

2002, čj.

1 T 69/2001 - 250, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 12.

12.

2002, sp. zn.

7 To 594/2002, jímž byl stěžovatel uznán vinným trestným činem vydírání podle ustanovení § 235 odst.

1, 2 písm. c) trestního zákona (dále jen "TrZ") a trestným činem znásilnění podle ustanovení 241 odst.

1 TrZ.

Za to byl odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří let.

Stěžovatel tvrdil, že odvolací soud tím, že potvrdil zamítavé rozhodnutí soudu prvního stupně o návrhu na obnovu řízení, mu odepřel možnost přezkoumání jeho viny a trestu v novém řízení.

Obecné soudy pominuly význam nových důkazů, které navrhl, zejména věrohodnost poškozené J.

M., roz.

D. (dále jen "poškozená"), o jejíž svědectví opřely výrok o vině v původním řízení.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatele se zamítnutím návrhu na povolení obnovy řízení.

I pro případ řízení o povolení obnovy řízení platí, že Ústavnímu soudu nepřísluší "přehodnocovat" hodnocení důkazů, k němuž dospěly obecné soudy, a je zcela na obecných soudech, zejména na soudu prvního stupně, aby posoudily předložené důkazy a jejich právní relevanci.

Ústavnímu soudu nepřísluší posuzovat, zda stěžovatelem navržené důkazy a tvrzené skutečnosti zakládají důvod pro povolení obnovy řízení, za předpokladu, že v řízení nebylo porušeno některé z ústavně zaručených práv stěžovatele.

V daném případě takové porušení shledáno nebylo.

To, že soud rozhodne způsobem, se kterým stěžovatel nesouhlasí, samo o sobě nemůže založit neústavnost takového postupu.

Obnova řízení je mimořádným opravným prostředkem, znamenajícím průlom do nezměnitelnosti a závaznosti rozhodnutí vydaných v trestním řízení, k jehož uplatnění musí být naplněny předpoklady zakotvené v ustanovení § 278 odst.

1 trestního řádu (dále jen "TrŘ").

Podle tohoto ustanovení lze obnovu řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem, povolit, vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve odůvodnit jiné rozhodnutí o vině.

Obecné soudy musí vždy zkoumat, zda nové skutečnosti či důkazy jsou způsobilé, samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy dříve známými, odůvodnit jiné než původní napadené pravomocné rozhodnutí, resp. jeho část.

Nemohou nekriticky převzít nově tvrzené skutečnosti či důkazy, bez jejich zhodnocení ve vztahu ke skutečnostem a důkazům, z nichž povstalo původní skutkové zjištění.

Ne každá nová skutečnost či důkaz jsou totiž způsobilé vyvolat následky předvídané v § 278 TrŘ.

Stěžovatel označil za skutečnosti či důkazy soudu dříve neznámé zejména výslechy svědků Z.

M. a A.

M., které měly zpochybnit věrohodnost poškozené.

V této souvislosti stěžovatel navrhl také nový výslech poškozené.

V projednávané věci se obecné soudy zabývaly zákonnými podmínkami umožňujícími povolení obnovy řízení.

V odůvodnění svých rozhodnutí odpovídajícím způsobem zdůvodnily (§ 134 odst.

2 TrŘ), proč nepovažovaly stěžovatelem navrhované důkazy za nové skutečnosti a důkazy ve smyslu § 278 odst.

1 TrŘ a jakými úvahami se při rozhodování řídily.

Odvolací soud dospěl k závěru, že v řízení o obnově byly sice provedeny některé důkazy, které měly charakter nových důkazů (např. výpověď svědka Z.

M. a A.

M.), nicméně se nejedná o důkazy, které by mohly odůvodnit jiný výrok o vině stěžovatele nebo uloženém trestu.

V řízení o obnově byl mimo jiné proveden stěžovatelem navrhovaný výslech poškozené, která znovu setrvala na své výpovědi, usvědčující stěžovatele a rovněž nebyl proveden žádný takový důkaz, který by její věrohodnost zpochybňoval.

Odvolací soud sice přisvědčil stěžovateli, že jím navrhované důkazy zpochybňují osobu poškozené a její chování a vystupování, ale v době poměrně dlouhé po spáchání trestného činu kladeného stěžovateli za vinu.

Nejednalo se o důkazy dovolující činit jakékoli závěry o věrohodnosti poškozené v době spáchání trestného činu.

V tomto směru poukázal na původní řízení, kde byl otázce věrohodnosti poškozené věnován velký prostor, která byla prokázána i závěry znaleckého posudku znalce PhDr.

Jiřího Jelena, jenž se k věrohodnosti poškozené vyjadřoval nejen v původním řízení, ale také v řízení o obnově.

V daném případě se stěžovateli nepodařilo prokázat porušení jeho ústavně zaručených práv a svobod.

V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud návrh stěžovatele, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako zjevně neopodstatněný podle § 43 odst.

2 písm. a) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. června 2006 JUDr.

František Duchoň předseda I. senátu Ústavního soudu