Entscheidungsdetail

I.ÚS 238/06

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2006:1.US.238.06
Datum: 30. 5. 2006
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu I.ÚS 238/06 ze dne 30. 5. 2006

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Z. K., zastoupeného JUDr. Jiřím Mazalem, advokátem se sídlem Písek, Národní svobody 26, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. 2. 2006, čj. 20 Nc 66/2006 - 69, t a k t o :

1. Ústavní stížnost se o d m í t á .

Návrh na zrušení ustanovení § 14 odst.

4 zákona č.

99/1963 Sb., občanského soudního řádu, se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í : Včasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22.

2002, čj.

20 Nc 66/2006 - 69 (dále jen "krajský soud"), kterým rozhodl, že soudkyně JUDr.

Dana Nováková není vyloučena z projednávání a rozhodování ve věci, ve které vystupuje jako žalobce, proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti.

V odůvodnění ústavní stížnosti uvedl, že označeným usnesením krajského soudu bylo porušeno jeho základní právo na soudní a jinou právní ochranu podle hlavy páté Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a jeho právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem podle čl.

6 odst.

1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Námitku podjatosti uvedené soudkyně stěžovatel uplatnil při jednání Okresního soudu v Příbrami dne 16.

11.

2005, "protože ho vydírala tím, že ho, pod pohrůžkou odepření soudní ochrany, nutila zaplatit soudní poplatek v řízení, které je od poplatku osvobozeno a doplnit podanou žalobu, která měla všechny stanovené náležitosti".

Jako další důvod podjatosti této soudkyně stěžovatel uvedl její poměr k žalované České republice, protože je Ministerstvem spravedlnosti řízena.

Navrhl důkaz výslechy předsedy Městského soudu v Praze J.

S. a předsedů krajských soudů a dále důkaz trestním spisem obžalovaného katarského prince H.

Krajský soud navržené důkazy neprovedl, stěžovatele s vyjádřením soudkyně JUDr.

Novákové neseznámil a bez nařízení jednání rozhodl, že JUDr.

Nováková není vyloučena z projednávání uvedené věci.

Spolu s ústavní stížností stěžovatel podal návrh na zrušení ustanovení § 14 odst.

4 OSŘ, jehož uplatněním nastala, bez možnosti nápravy obecnými soudy, skutečnost, která je předmětem této ústavní stížnosti.

Napadené ustanovení je podle stěžovatele v rozporu s čl.

90 a čl.

95 odst.

1 Ústavy ČR, protože zakládá možnost libovůle a svévole soudců a porušování zákonů soudci v neprospěch účastníka občanského soudního řízení.

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že napadeným usnesením krajský soud rozhodl, že soudkyně JUDr.

Nováková není vyloučena z projednávání a rozhodování ve věci.

Krajský soud poukázal na ustanovení § 14 odst.

1 a 4 OSŘ s tím, že toto ustanovení výslovně vylučuje, aby důvodem pochybnosti o nepodjatosti soudce byly okolnosti spočívající v jeho postupu v řízení v projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech, což je dáno tím, že v postupu soudce se projevuje samotný výkon soudnictví.

Pokud stěžovatel podjatost uvedené soudkyně viděl v tom, že ho vyzvala k zaplacení soudního poplatku, nebo k doplnění žaloby, nebylo možno tyto skutečnosti jako zákonný důvod pro její vyloučení akceptovat, neboť se jednalo o postup v dané věci, který zákon, jako důvod podjatosti, výslovně vylučuje.

Skutečnost, že v řízení za žalovaný Český stát vystupuje Ministerstvo spravedlnosti, jako jeho organizační složka, nezakládá žádné pochybnosti o nestrannosti soudkyně pro její poměr k tomuto účastníku řízení.

Mezi Ministerstvem spravedlnosti a soudkyní nejde o vztah nadřízenosti a podřízenosti a soudkyně není k němu ani v zaměstnaneckém poměru, takže zde nejde ani o vztah ekonomické závislosti.

Soudci jsou ve své rozhodovací činnosti zcela nezávislí.

Ministerstvo spravedlnosti, které je ve vztahu k soudům pověřeno výkonem státní správy, nemůže do rozhodovací činnosti soudců nijak zasahovat.

Vzhledem k tomu, že žádný důvod pro vyloučení soudkyně, uvedený v § 14 OSŘ, nebyl dán a sama soudkyně svou podjatost výslovně vyloučila, krajský soud rozhodl, že soudkyně není z projednávání věci vyloučena.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud se nezabývá přezkoumáváním rozhodnutí obecných soudů nebo jiných orgánů veřejné moci z hlediska správnosti jejich právních názorů, pokud jejich postupem nebyla porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.

Skutečnost, že obecné soudy vyslovily právní názor, s nímž se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k úspěšné ústavní stížnosti.

Krajský soud se vypořádal se všemi námitkami stěžovatele a v jeho postupu a rozhodnutí nebylo zjištěno nic, co by svědčilo o porušení některého ze stěžovatelem uváděných základních práv.

Stěžovatel podal rovněž návrh na zrušení ustanovení § 14 odst.

4 zákona č.

99/1963 Sb., občanského soudního řádu.

Z ustanovení § 74 zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, vyplývá, že návrh na zrušení zákona či jiného právního předpisu má akcesorickou povahu, protože jej lze podat pouze spolu s ústavní stížností proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, vydaného na základě aplikace napadeného právního předpisu či jeho části.

Z toho důvodu, je-li ústavní stížnost sama zjevně neopodstatněná, je zjevně neopodstatněný i akcesorický návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivého ustanovení.

Nelze totiž požadovat zrušení zákona nebo jeho jednotlivého ustanovení jen proto, že jeho aplikace byla v neprospěch stěžovatele, aniž by zasáhla do jeho základních práv a svobod.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl první senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení § 43 odst.

2 písm. a) a b) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, ústavní stížnost odmítl, stejně jako návrh na zrušení ustanovení § 14 odst.

4 zákona č.

99/1963 Sb., občanského soudního řádu, neboť se jedná o návrhy zjevně neopodstatněné.

Poučení:Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. května 2006 František Duchoň předseda I. senátu Ústavního soudu