Entscheidungsdetail

III.ÚS 682/04

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2005:3.US.682.04
Datum: 27. 1. 2005
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu III.ÚS 682/04 ze dne 27. 1. 2005

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

III. ÚS 682/04

Ústavní soud rozhodl dne 27. ledna 2005 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. V. zastoupeného JUDr. M. S., advokátem proti rozhodnutí České obchodní inspekce, inspektorátu v Praze, ze dne 17. června 1998, čj. 3194-10-98, rozhodnutí Ústředního inspektorátu České obchodní inspekce ze dne 14. září 1998, čj. 5603/1000/97/98/Br/Št, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. února 2000, čj. 28 Ca 713/98-28, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. října 2003, čj. 7 Ca 94/2003-100, a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. září 2004, čj. 7 As 8/2004-128, spolu s návrhem na náhradu nákladů řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností a jejím doplněním napadl stěžovatel rozhodnutí České obchodní inspekce, inspektorátu v Praze, ze dne 17. června 1998 (3194-10-98), rozhodnutí Ústředního inspektorátu České obchodní inspekce ze dne 14. září 1998 (5603/1000/97/98/Br/Št), rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. února 2000 (28 Ca 713/98-28), usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. října 2003 (7 Ca 94/2003-100) a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. září 2004 (7 As 8/2004-128) a tvrdil, že v řízení o povolení obnovy před obecnými soudy, rovněž jako v předchozím správním a soudním řízení, byla porušena jeho ústavně zaručená práva zaručená mu Listinou základních práv a svobod a Ústavou ČR, a to zejména čl.

2 odst.

2 a 3, čl.

4 odst.

1 a 4, čl.

36 Listiny základních práv a svobod a čl.

2 odst.

4 Ústavy ČR.

Porušení těchto článků Listiny základních práv a svobod a Ústavy ČR stěžovatel odůvodnil tak - stručně shrnuto - že správní orgány jej mylně považovaly za prodejce zboží, kterým byla jeho dcera R.

Obecné soudy pak pochybily tím, že z formálních důvodů nepovolily obnovu soudního řízení.

Stěžovatel proto navrhl, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí správních orgánů a obecných soudů, jak jsou vpředu označena, zrušil.

Ústavní stížnost je zčásti opožděná, zčásti zjevně neopodstatněná.

Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst.

3 zák. č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákon o Ústavním soudu).

Podle otisku poštovního razítka byla ústavní stížnost podána k poštovní přepravě Ústavnímu soudu dne 3. prosince 2004.

Z hlediska 60denní lhůty k jejímu podání (§ 72 odst.

3 zákona o Ústavním soudu) byla tedy zjevně opožděně podána proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. února 2000 (28 Ca 713/98-28) a správním rozhodnutím o uložení pokuty stěžovateli.

Tímto rozsudkem byla zamítnuta správní žaloba stěžovatele proti rozhodnutí Ústředního inspektorátu České obchodní inspekce ze dne 14. září 1998 (5603/1000/97/98/Br/Št), jímž bylo zamítnuto odvolání stěžovatele a potvrzeno rozhodnutí České obchodní inspekce, inspektorátu v Praze, ze dne 17. června 1998 (3194-10-98), kterým byla stěžovateli uložena pokuta ve výši 10 000 Kč pro porušení ust. § 10 odst.

1 písm. b), § 11 zák. č.

634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v tehdy platném znění, a ust. § 2 odst.

1 vyhl. č.

132/1996 tím, že dne 29. října 1997 prodával stěžovatel 37 druhů textilních výrobků, které nebyly označeny v souladu s požadavky výše uvedených právních předpisů.

Označený rozsudek Městského soudu v Praze je totiž nutné považovat za poslední prostředek k ochraně práv stěžovatele v řízení o uložení pokuty podle rozhodnutí označených správních orgánů.

Ústavní stížnost byla posouzena jako zjevně neopodstatněná v části, jež směřuje proti rozhodnutím obecných soudů o obnově řízení.

Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 21. září 2004 (7 As 8/2004-128) byla zamítnuta kasační stížnost stěžovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. října 2003 (7 Ca 94/2003-100), jímž byl odmítnut jeho návrh na povolení obnovy řízení ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn.

28 Ca 713/98 z důvodu jeho nepřípustnosti, neboť zák. č.

150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s.), připouští obnovu řízení jen proti rozsudku vydanému v řízení o ochraně před zásahem správního orgánu a ve věcech politických stran a politických hnutí (§ 114 odst.

1 s. ř. s.).

Stěžovatelův návrh směřoval na obnovu řízení ve věci, kde ji soudní řád správní nepřipouští.

K uvedenému se sluší podle názoru Ústavního soudu konstatovat, že výčet důvodů pro povolení obnovy podle § 114 odst.

1 s. ř. s. je taxativní.

Obecné soudy, které posuzovaly návrh na obnovu řízení, proto postupovaly v souladu s příslušným procesním předpisem (soudním řádem správním), proto Ústavní soud porušení tvrzených ani jiných ústavně zaručených práv (svobod) stěžovatele neshledal.

Pokud stěžovatel zamýšlel nechat přezkoumat postup správních orgánů o uložení pokuty a následné rozhodnutí správního soudu (Městského soudu v Praze) Ústavním soudem, mohl podat ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. února 2000 (28 Ca 713/98-28) ve lhůtě podle § 72 odst.

3 zákona o Ústavním soudu (resp. § 72 odst.

2 zák. č.

182/1993 Sb., ve znění účinném do 31. března 2004).

Z výše rozvedených důvodů Ústavní soud návrh na zrušení ústavní stížností napadených rozhodnutí správních orgánů a obecných soudů, jak jsou vpředu označena, odmítl [§ 43 odst.

1 písm. b) a odst.

2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla odmítnuta, nebylo nutno se zabývat návrhem stěžovatele na náhradu nákladů řízení podle § 83 zákona o Ústavním soudu, neboť tento návrh sdílí osud odmítnuté ústavní stížnosti.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. ledna 2005