Entscheidungsdetail

II.ÚS 713/04

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2005:2.US.713.04
Datum: 05.11.2005
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu II.ÚS 713/04 ze dne 11. 5. 2005 N 107/37 SbNU 405 Povinnost soudu vyslechnout obviněného při rozhodování o jeho stížnosti proti usnesení státního zástupce o dalšim trvání vazby

Česká republika

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu JUDr. Jiřího Nykodýma a soudců JUDr. Stanislava Balíka a JUDr. Dagmar Lastovecké - ze dne 11. května 2005 sp. zn. II. ÚS 713/04 ve věci ústavní stížnosti D. K. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 12. 2004 č. j. Nt 730/2004-14 a usnesení státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 15. 11. 2004 č. j. 2 KZv 64/2004-214, jímž bylo rozhodnuto o dalším trvání vazby stěžovatelky.

I. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 12. 2004 č. j. Nt 730/2004-14 se zrušuje.

II. Ústavní stížnost proti usnesení státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 15. 11. 2004 č. j. 2 KZv 64/2004-214 se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení usnesení státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 15.

11.

2004 č. j.

2 KZv 64/2004-214, kterým byla ponechána i nadále ve vazbě, a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2.

12.

2004 č. j.

Nt 730/2004-14, kterým byla její stížnost proti rozhodnutí státní zástupkyně zamítnuta.

Stěžovatelka tvrdí, že jimi byla porušena její základní práva podle čl.

5 odst.

4 a čl.

6 odst.

1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl.

8 odst.

2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Stěžovatelka namítá, že před vydáním napadených rozhodnutí nebyla slyšena a právo účastnit se těchto řízení bylo odepřeno i jejím obhájcům.

Dále vytýká nekonkrétnost napadených rozhodnutí, zejména s ohledem na to, že jí vytýkané jednání bylo přímo závislé na jednání spoluobviněného D., a proto u ní samotné nemůže být dána obava z pokračování v trestné činnosti.

Orgány rozhodující o vazbě rovněž nevzaly v potaz vývoj důkazní situace a rozšíření počtu obviněných, pro které nemůže obstát odkaz na dříve přijatá rozhodnutí o vazbě.

Je podle ní nepřípustné, aby ze dvou stíhaných osob v důsledku odlišného hodnocení stejných skutečností byla jedna stíhána vazebně a druhá na svobodě.

Nebyly ani nijak specifikovány důvody podle § 71 odst.

4 trestního řádu (dále jen "tr. ř."), které další trvání vazby odůvodňují.

Konečně se stěžovatelka domnívá, že k rozhodnutí o dalším trvání vazby došlo až po 15.

11.

2004, tedy po marném uplynutí lhůty pro tento úkon.

Stěžovatelka po podání ústavní stížnosti požádala podáním ze dne 5.

2004 o přednostní projednání.

Ústavní soud proto posoudil nejprve naléhavost věci, a po zvážení všech okolností dospěl k závěru, že podmínky § 39 zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jsou splněny.

Věc je naléhavá, neboť je nežádoucí, aby projednání ústavní stížnosti vedlo k podstatnějšímu prodlužování vazby stěžovatelky (a tím k prodlužování omezení její osobní svobody), ať už by vlastní rozhodnutí o ústavní stížnosti bylo jakékoliv.

Proto byla ústavní stížnost projednána přednostně.

Z připojeného spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn.

Nt 730/2004 zjistil Ústavní soud následující skutečnosti.

Proti stěžovatelce je vedeno trestní stíhání pro trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b odst.

1 a 2 a 5 trestního zákona (dále jen "tr. z."), jehož se měla dopustit tím, že společně s P.

D. v souvislosti s poskytováním úvěrů třetím osobám opatřovala falešné doklady, jejichž pomocí byly získávány úvěry, někdy i bez vědomí žadatelů, a získané prostředky použila buďto sama nebo prostřednictvím jiných osob, a to v rozporu s účelem úvěrů.

V rámci tohoto trestního stíhání byla vzata do vazby usnesením Okresního soudu v Mostě ze dne 5.

2004 sp. zn.

26 Nt 288/2004, a to z důvodů podle § 67 písm. b) a c) tr. ř.

Státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem rozhodla o ponechání stěžovatelky ve vazbě z důvodu podle § 67 písm. c) tr. ř. nejprve usnesením ze dne 3.

2004 č. j.

2 KZv 64/2004-45, které bylo stěžovatelce doručeno 5.

2004 a jejímu obhájci 9.

2004, a poté napadeným usnesením ze dne 15.

11.

2004 č. j.

2 KZv 64/2004-214.

Proti posledně uvedenému usnesení podala stěžovatelka stížnost, která se v podstatných bodech shoduje s ústavní stížností.

O stížnosti bylo rozhodnuto Krajským soudem v Ústí nad Labem při neveřejném zasedání konaném dne 2.

12.

2004 za účasti členů senátu a zapisovatelky, a to napadeným usnesením č. j.

Nt 730/2004-14.

Účastníci řízení byli vyzváni, aby se k ústavní stížnosti vyjádřili.

Krajský soud v Ústí nad Labem odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí.

Stran námitky "neslyšení" stěžovatelky odkázal rovněž na znění trestního řádu a na usnesení Ústavního soudu sp. zn.

III.

ÚS 544/03 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 32, usnesení č.

6, str.

479).

Stran dodržení lhůty odkázal na doručenky nacházející se na č. l.

5 a č. l.

11 svého spisu.

Krajské státní zastupitelství v Ústí nad Labem uvedlo, že rozhodnutí o prodloužení vazby bylo důvodné a v souladu s trestním řádem.

Na tom nic nemění ani skutečnost, že je v něm citováno nesprávné datum právní moci předchozího rozhodnutí, neboť rozhodnutí bylo vydáno v souladu s § 60 odst.

3 tr. ř., o čemž svědčí i pokyn k vypravení předmětného usnesení.

K tomuto vyjádření je připojen list č.

216 spisu Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem sp. zn.

2 KZv 64/2004, ze kterého vyplývá, že rozhodnutí státní zástupkyně bylo kanceláří odesláno 15.

11.

2004.

Ústavní soud nálezem ze dne 22.

2004 sp. zn.

Pl.

ÚS 45/04 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 36, nález č.

60, str.

647; vyhlášen pod č.

239/2005 Sb.) zrušil ustanovení § 242 odst.

2 tr. ř. a současně závazně vyslovil, že podle čl.

5 odst.

4 Úmluvy je nutné slyšení obviněného soudem předtím, než je rozhodováno o jeho stížnosti proti usnesení státního zástupce o dalším trvání vazby.

Na důvody tohoto rozhodnutí vydaného v souvislosti s právní úpravou týkající se rozhodování o stížnostech obviněných proti usnesením státních zástupců o dalším trvání vazby Ústavní soud pro stručnost odkazuje.

Pokud tedy v posuzovaném případě bylo o stížnosti stěžovatelky proti rozhodnutí státní zástupkyně o dalším trvání vazby rozhodnuto soudem v neveřejném zasedání bez její přítomnosti a bez jejího slyšení, došlo tím k porušení základních práv stěžovatelky podle čl.

5 odst.

4 Úmluvy a čl.

8 odst.

2 Listiny.

Ostatní námitky stěžovatelky vůči rozhodnutí soudu o její stížnosti (absence důvodnosti vazby a opožděné rozhodování o jejím dalším trvání) lze mít za zjevně neopodstatněné, neboť s těmito námitkami se vyčerpávajícím a přesvědčivým způsobem stížnostní soud vypořádal, a skutečnost, že stěžovatelka s jeho názorem nesouhlasí, nezakládá sama o sobě důvod k ústavní stížnosti [viz též nález sp. zn.

II.

ÚS 294/95 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 5, nález č.

63)].

Ve vztahu k "přezkumu" prováděnému státním zástupcem nutno poznamenat, že za přezkum ve smyslu čl.

5 odst.

4 Úmluvy lze považovat pouze přezkum provedený soudním orgánem nebo alespoň orgánem, který má shodné institucionální rysy jako soud.

Mezi institucionální rysy vyžadované u subjektu přezkoumávajícího oprávněnost zbavení svobody patří nestrannost a nezávislost.

Tyto rysy státní zástupce nesplňuje, a to jak z hlediska svého osobního statusu, tak z hlediska svého procesního postavení v trestním řízení [viz nález sp. zn.

ÚS 573/02 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 32, nález č.

41, str.

397)].

Proto je ústavní stížnost v části napadající rozhodnutí státní zástupkyně zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud tedy ústavní stížnosti vyhověl a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem zrušil podle ustanovení § 82 odst.

2 písm. a) zákona o Ústavním soudu pro porušení čl.

5 odst.

4 Úmluvy a čl.

8 odst.

2 Listiny spočívající v absenci slyšení stěžovatelky předtím, než bylo soudem rozhodnuto.

Ve zbývající části byla stížnost podle § 43 odst.

2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnuta jako zjevně neopodstatněná, protože rozhodnutí státního zástupce není rozhodnutím ve smyslu čl.

5 odst.

4 Úmluvy, v rámci něhož byla věc posuzována.

O ústavní stížnosti bylo v souladu s § 44 odst.

2 zákona o Ústavním soudu rozhodnuto bez nařízení ústního jednání, neboť od něj nebylo možné očekávat další objasnění věci a účastníci řízení s tím souhlasili.

Pokud stěžovatelka v podání, v němž souhlasila s upuštěním od ústního jednání, navrhovala i zrušení usnesení státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 25.

2005 č. j.

2 KZv 64/2004-310 a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7.

2005 č. j.

Nt 706/2005-14, byl tento návrh (i s ohledem na procesní ekonomii) posouzen jako nová ústavní stížnost.