Entscheidungsdetail

II.ÚS 339/05

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2005:2.US.339.05
Datum: 18. 8. 2005
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu II.ÚS 339/05 ze dne 18. 8. 2005

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti J. B., zastoupeného JUDr. Tomášem Schönfeldem, advokátem, se sídlem Žitná 25, Praha, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2005, sp. zn. 33 Odo 159/2005, rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 11. 2004, sp. zn. 19 Co 2175/2004, a rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 7. 2004, sp. zn. 9 C 354/2002, za účasti 1) Nejvyššího soudu, 2) Krajského soudu v Českých Budějovicích, a 3) Okresního soudu v Českých Budějovicích, jako účastníků řízení, a J. Ř., jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, podanou telefaxem 12.

6 2005 a k poštovní přepravě 14.

2005, se stěžovatel domáhá zrušení rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 22.

2004, sp. zn.

9 C 354/2002, kterým mu byla uložena povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi řízení částku 257.000 Kč s příslušenstvím, rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4.

11.

2004, sp. zn.

19 Co 2175/2004, kterým byl k odvolání stěžovatele potvrzen rozsudek soudu prvého stupně, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.

2005, sp. zn.

33 Odo 159/2005, kterým bylo odmítnuto jeho dovolání.

Tvrdí, že v řízení před obecnými soudy bylo porušeno jeho základní právo podle čl.

36 odst.

1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Stěžovatel konkrétně namítá, že se obecné soudy nijak nevypořádaly s rozpory mezi tvrzeními vedlejšího účastníka řízení a výpověďmi svědků.

Jedná se jinak o nedoložení třetí smlouvy o půjčce mezi stěžovatelem a vedlejším účastníkem řízení, o pominutí významu prohlášení svědka J.

K. ve formě notářského zápisu, a zejména o rozpornost výpovědi svědkyně M.

Š. učiněné před soudem s výpovědí téže svědkyně před policejním orgánem, a to ohledně počtu smluv o půjčce mezi stěžovatelem a vedlejším účastníkem řízení, které byly touto svědkyní sepisovány.

Zatímco před policejním orgánem tato svědkyně osvědčila existenci dvou smluv, po roce od učinění této výpovědi osvědčila před soudem existenci tří smluv.

S ohledem na závěry uvedené v nálezu sp. zn.

IV.

ÚS 582/01 (in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení.

Sv.

26.

52. str.

63) má zato, že tím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces.

Z připojeného policejního spisu, ČTS: ORCB-296/TČ-OK-2002, Ústavní soud zjistil, že v důsledku trestního oznámení vedlejšího účastníka řízení byly 5.

2002 prováděny úkony trestního řízení ve věci podezření ze spáchání trestného činu podvodu podle § 250 odst.

2 tr. z. ze strany stěžovatele.

Věc byla skončena odložením trestního oznámení vedlejšího účastníka řízení.

Z připojeného policejního spisu, ČTS: ORCB-464/TČ-OK-2002, Ústavní soud zjistil, že proti vedlejšímu účastníkovi řízení bylo od 8.

2002 vedeno trestní stíhání pro trestný čin lichvy podle § 253 odst.

1 tr. z., a vydírání podle § 235 odst.

1 tr. z.

Po zrušení usnesení o zahájení trestního stíhání státní zástupkyní byla tato věc odložena.

V obou případech se jednalo o poskytnutí dvou půjček ze strany vedlejšího účastníka řízení stěžovateli, které neměly být vráceny, a v obou věcech je založen úřední záznam o vysvětlení podaném M.

Š. dne 5.

2002.

Z připojeného spisu Okresního soudu v Českých Budějovicích, sp. zn.

9 C 354/2002, Ústavní soud zjistil, že se žalobou ze dne 3.

10.

2002 domáhal vedlejší účastník řízení po stěžovateli zaplacení částky 257.000 Kč z titulu nesplacených smluv o půjčkách uzavřených dne 15.

2001 a 4.

2001.

Napadeným rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 22.

2004 bylo žalobě zcela vyhověno, a to poté, co předchozí rozsudek téhož soudu s totožným výrokem byl odvolacím soudem zrušen pro nesplnění poučovací povinnosti vůči stěžovateli.

K odvolání stěžovatele byl tento rozsudek potvrzen napadeným rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4.

11.

2004, a dovolání stěžovatele bylo odmítnuto pro nepřípustnost napadeným usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30.

2005.

Pokud ústavní stížnost spočívá jen v polemice s právními závěry obecných soudů, a to zpravidla ve zcela shodném smyslu a rozsahu jako v opravných prostředcích, pak takto pojatá ústavní stížnost staví Ústavní soud do pozice další instance v systému všeobecného soudnictví, která mu však zjevně nepřísluší.

Skutečnost, že soudy vyslovily názor, s nímž se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k ústavní stížnosti (viz sp. zn.

II.

ÚS 294/95 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení.

Sv.

63).

Shora vyložený zásadní náhled je třeba zcela aplikovat i na posuzovaný případ.

V řízení šlo o pohledávku vedlejšího účastníka řízení z titulu dvou půjček a procesní obranou stěžovatele bylo, že obě půjčky byly splaceny.

Je zcela v pravomoci obecných soudů jak se vypořádají s obsahem jednotlivých důkazů, a jakou váhu jim přiloží, pokud svůj závěr dostatečně odůvodní.

K tomu v posuzovaném případě došlo, když obsah sdělení svědka K. byl shledán nevěrohodným z podrobně rozebraných důvodů.

Pokud se jedná o namítaný nesoulad mezi obsahem výpovědi svědkyně Š. v průběhu řízení, s obsahem vysvětlení podaného v trestním řízení, má Ústavní soud zato, že z tohoto nesouladu nelze dovodit rozpornost obou takto učiněných výpovědí.

To je dáno především tím, že vysvětlení je zásadně podáváno k objasnění těch skutečností, které jsou pro policejní orgán významné.

V důsledku toho je zcela v jeho pravomoci vymezit to, o čem má být vysvětlení podáváno.

V důsledku toho pak protokol o podaném vysvětlení může sice sloužit jako podklad pro další postup orgánů činných v trestním řízení, ale zásadně nikoliv jako procesně použitelný důkaz.

V posuzovaném případě se policejní orgán evidentně soustředil na okolnosti, za kterých se stěžovatel s touto svědkyní kontaktoval za účelem vrácení peněz ze dvou půjček.

V tomto ohledu totiž tuto svědkyni svými dotazy konfrontoval.

Nekonfrontoval ji však s tvrzením vedlejšího účastníka řízení o existenci celkem tří půjček tak, jak to obsahuje jeho trestní oznámení.

Pokud tato svědkyně v následném řízení před soudy vypovídala v tomto ohledu podrobněji, nelze to tedy podle názoru Ústavního soudu, považovat za rozpor, se kterým by se obecné soudy musely vypořádávat.

To platí zejména v situaci, kdy tento nesoulad stěžovatel v průběhu řízení před obecnými soudy výslovně nenamítal.

Ústavní soud tedy neshledal, že by v posuzovaném případě došlo k porušení práv a svobod stěžovatele zaručených ústavním pořádkem, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako zjevně neopodstatněnou odmítl, podle § 43 odst.

2 písm. a) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. srpna 2005 Jiří Nykodým předseda senátu