Entscheidungsdetail

I.ÚS 338/05

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2005:1.US.338.05
Datum: 10.03.2005
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu I.ÚS 338/05 ze dne 3. 10. 2005

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele M.

P., t. č., zastoupeného JUDr.

Zdeňkem Kadlečkem, advokátem v Hradci Králové, Karla IV.

502, proti postupu ministra spravedlnosti ve věci podání stížnosti pro porušení zákona, proti usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn.

7 To 149/03 ze dne 18.

11.

2003 a proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j.

2 T 3/2003-528 ze dne 22.

10.

2003, t a k t o : Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í : Ústavní stížností brojí stěžovatel proti postupu ministra spravedlnosti, který v jeho věci nepodal stížnost pro porušení zákona, ačkoliv byly splněny zákonné předpoklady, dále proti usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn.

7 To 149/03 ze dne 18.

11.

2003, jímž byla zamítnuta jeho stížnost proti (rovněž napadenému) usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j.

2 T 3/2003-528 ze dne 22.

10.

2003 o vzetí do vazby.

Napadeným postupem a napadenými rozhodnutími byla podle názoru stěžovatele porušena ustanovení čl.

2, 3, 4, 8 a 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a ustanovení čl.

6 odst.

1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

Stěžovatel současně žádal, aby mu Ústavní soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení před Ústavním soudem a právo na náhradu nemateriální újmy, kterou utrpěl napadeným jednáním ministra spravedlnosti, a to ve výši 1.250.000,- Kč.

Ve svém podání stěžovatel dovozuje, že posledním opravným prostředkem ve smyslu § 72 zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je podnět k podání stížnosti pro porušení zákona.

Sdělení o odložení jeho podnětu mu bylo doručeno dne 12.

2005, a proto byla ústavní stížnost podána ve lhůtě stanovené k jejímu podání zákonem o Ústavním soudu.

Podle § 75 odst.

1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.

Stížnost pro porušení zákona je však mimořádným opravným prostředkem, který podle § 266 odst.

1 trestního řádu přísluší toliko ministru spravedlnosti a může být podán u Nejvyššího soudu.

Stížnost pro porušení zákona tak není - podle ustálené judikatury - procesním prostředkem, který by byl trestním řádem poskytnut stěžovateli, a proto ani podnět pro podání stížnosti pro porušení zákona nelze chápat jako procesní prostředek, který zákon stěžovateli poskytuje k ochraně jeho práv.

Podnět k podání stížnosti pro porušení zákona je proto možno považovat pouze za informaci orgánu, oprávněnému k podání stížnosti pro porušení zákona; tato informace však - sama o sobě - zákonem stanovené právní důsledky nezakládá.

Je tudíž věcí oprávněného orgánu (ministra spravedlnosti), zda svého práva využije a jakým způsobem sdělí stěžovateli, jak předmětnou věc posoudil.

Sdělení ministra spravedlnosti, jak s podnětem k podání stížnosti pro porušení zákona naložil, pak nelze chápat ve smyslu § 72 odst.

3 zákona o Ústavním soudu jako rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, od něhož by plynula lhůta k podání ústavní stížnosti.

Stěžovatel dále napadl usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn.

7 To 149/03 ze dne 18.

11.

2003 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j.

2 T 3/2003-528 ze dne 22.

10.

2003.

Jestliže nelze, jak je výše uvedeno, počítat lhůtu k podání stížnosti ode dne doručení sdělení ministra spravedlnosti o odložení podnětu k podání stížnosti pro porušení zákona, je nutno zkoumat, zda ústavní stížnost proti označeným rozhodnutím byla podle § 72 odst.

3 citovaného zákona podána ve lhůtě 60 dnů ode dne doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva.

V předmětné věci takovým prostředkem byla stížnost proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j.

2 T 3/2003-528 ze dne 22.

10.

2003.

O stížnosti rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením sp. zn.

7 To 149/03 ze dne 18.

11.

2003.

Podle dodejky obsažené ve spise sp. zn.

2 T 3/2003 vedeného u Krajského soudu v Hradci Králové bylo toto usnesení Vrchního soudu v Praze doručeno stěžovateli dne 27.

11.

2003 (srov. dodejku přiloženou ke sdělení krajského soudu ze dne 15.

2005).

Tímto dnem počala plynout 60ti denní lhůta k podání ústavní stížnosti.

Tato lhůta skončila dne 26.

2004, ústavní stížnost však byla podána k poštovní přepravě až dne 9.

2005, tedy opožděně.

Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost podle § 43 odst.

1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. října 2005 Vojen Güttler v.r. soudce zpravodaj