Entscheidungsdetail

Pl.ÚS 6/04

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2004:Pl.US.6.04
Datum: 03.11.2004
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu Pl.ÚS 6/04 ze dne 11. 3. 2004 Zařazení "poskytování úvěrů a půjček" do oboru volných živností

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.

Jiřího Malenovského a soudců JUDr.

Dagmar Lastovecké a JUDr.

Jiřího Nykodýma v právní věci navrhovatelky K., zastoupené advokátem JUDr.

A.O., o návrhu ze dne 5.

2004, t a k t o : Návrh se odmítá .

O d ů v o d n ě n í : Navrhovatelka se svým návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 10.

2004 domáhá zrušení části č.

102 nařízení vlády č.

140/2000 Sb., kterým se stanoví seznam oborů živností volných v návaznosti na zákon č.

469/2000 Sb. (navrhovatelka má zřejmě na mysli nařízení vlády č.

469/2000 Sb., kterým se stanoví obsahové náplně jednotlivých živností), v rozsahu zařazení živnosti "poskytování úvěrů a půjček" do oboru volných živností, neboť tato ustanovení jsou, dle názoru navrhovatelky, v rozporu s ustanovením čl.

1 Ústavy ČR.

Podle ustanovení čl.

87 odst.

1 písm. a) Ústavy Ústavní soud rozhoduje o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem.

Podle odstavce prvého písmeno b) téhož ustanovení Ústavní soud rozhoduje o zrušení jiných právních předpisů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem nebo zákonem.

Zákon č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stanovuje, kdo a za jakých podmínek je oprávněn podat návrh na zahájení řízení, a další pravidla o řízení před Ústavním soudem (čl.

88 odst.

1 Ústavy).

Podle ustanovení § 64 odst.

2 zákona o Ústavním soudu jsou k podání návrhu na zrušení jiného právního předpisu nebo jeho jednotlivých ustanovení oprávněni: a) vláda, b) skupina nejméně 25 poslanců nebo skupina nejméně 10 senátorů, c) senát Ústavního soudu v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti, d) ten, kdo podal ústavní stížnost za podmínek uvedených v § 74 zákona o Ústavním soudu, e) zastupitelstvo kraje, f) VOP, g) ministr vnitra, jde-li o návrh na zrušení obecné závazné vyhlášky kraje a hl.m. a jde-li o návrh na zrušení právního předpisu obce, h) věcně příslušný ministr, jde-li o návrh na zrušení nařízení kraje a hl.m., i) zastupitelstvo obce, jde-li o návrh na zrušení právního předpisu kraje, do jehož územního obvodu obec náleží.

Navrhovatelkou je obchodní společnost.

Navrhovatelka tedy není subjektem aktivně legitimovaným k podání návrhu na zrušení jiného právního předpisu nebo jeho jednotlivých ustanovení podle ust. § 64 odst.

2 písm. a), b), c), e), f), g), h), i) zákona o Ústavním soudu.

Ve smyslu ustanovení § 64 odst.

2 písm. d) citovaného zákona je obchodní společnost oprávněna podat takový návrh, současně se svou ústavní stížností, která splňuje podmínky uvedené v ustanovení § 74 citovaného zákona.

Podle ustanovení § 74 může být spolu s ústavní stížností podán návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, jestliže podle tvrzení stěžovatele jsou v rozporu s ústavním zákonem, popřípadě se zákonem, jedná-li se o jiný právní předpis.

Petit ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení § 72 odst.

1 písm. a) a § 82 odst.

3 písm. a), b) zákona o Ústavním soudu musí navrhovat zrušení napadeného rozhodnutí orgánu veřejné moci, případně konkrétní opatření spojená s nápravou tzv. jiného zásahu orgánu veřejné moci.

Petit projednávaného návrhu požaduje zrušení části nařízení vlády.

Ačkoli navrhovatelka v odůvodnění nekonkretizovaně tvrdí, že její ústavní práva byla porušena, její návrh nesplňuje podmínky uvedené v ustanovení § 74 zákona o Ústavním soudu.

Jeho petit nepožaduje, aby Ústavní soud zasáhl ve smyslu ustanovení § 82 odst.

3 zákona o Ústavním soudu.

Ústavní soud je podle své ustálené judikatury vázán petitem návrhu, nikoli jeho odůvodněním.

Ústavní soud je proto nucen konstatovat, že projednávaný návrh není ústavní stížností ve smyslu ustanovení § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu.

Vzhledem k tomu, že navrhovatelka není subjektem podle ustanovení § 64 odst.

2 písm. a), b), c), e), f), g), h), i) zákona o Ústavním soudu aktivně legitimovaným k podání návrhu na zrušení jiného právního předpisu, a návrh nebyl ve smyslu § 74 a § 64 odst.

2 písm. d) zákona o Ústavním soudu podán spolu s ústavní stížností, jejímž předmětem by musely být skutečnosti, které nastaly uplatněním právního předpisu, jehož zrušení je navrhováno, je nutno navrhovatelku považovat za osobu zjevně neoprávněnou k podání takového návrhu.

Za situace, kdy návrh na zrušení výše uvedené části nařízení vlády ve smyslu § 64 odst.

2 zákona o Ústavním soudu byl podán osobou zjevně neoprávněnou, nezbylo Ústavnímu soudu než návrh odmítnout podle ustanovení § 43 odst.

2 písm. b) ve spojení s ustanovením § 43 odst.

1 písm. c) zákona o Ústavním soudu.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. března 2004 JUDr.

Jiří Malenovský předseda senátu