Entscheidungsdetail

III.ÚS 21/04

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2004:3.US.21.04
Datum: 19. 2. 2004
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu III.ÚS 21/04 ze dne 19. 2. 2004

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

III. ÚS 21/04

Ústavní soud rozhodl dne 19. února 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr.

Jiřího Muchy, soudců JUDr.

Pavla Holländera a JUDr.

Jana Musila, ve věci navrhovatele V.

G., , zastoupeného JUDr.

M., o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 23. července 2003 sp. zn.

6 To 363/2003 a Okresního soudu Plzeň-město ze dne 30. prosince 2002 sp. zn.

10 Nt 267/2002, t a k t o : Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí, jimiž byl zamítnut jeho návrh na povolení obnovy řízení ve věci, v níž rozhodl rozsudkem Vojenský obvodový soud Prešov dne 26. června 1975 pod sp. zn.

T 98/75, dále usnesením dne 9. září 1992 sp. zn.

Rtv 30/92 a rozsudkem ze dne 30. září 1992 sp. zn.

2 Rtv 30/92.

Uvedl, že k jeho odsouzení jmenovaným vojenským soudem došlo pro nenastoupení služby v ozbrojených silách, tj. pro trestný čin podle § 269 odst.

1 tr. zákona a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 20 měsíců.

Poukázal na důvody, pro které byl návrh na obnovu řízení soudy zamítnut, na to, že v době odsouzení byl československým občanem, nyní je občanem České republiky a tedy na právo na ochranu českého soudu, dále pak na nálezy Ústavního soudu, v nichž šlo o problematiku týkající se odsouzení pro nenastoupení povinné služby z náboženských důvodů, i když nikoliv o problematiku související s rozdělením republiky, dále na rozhodnutí obecných soudů, kterými byla obnova řízení v analogických kauzách povolena, přestože šlo o obnovu řízení, které probíhalo u Vojenského obvodového soudu v Prešově nebo v Bratislavě.

Z uvedených důvodů se rozhodnutími, proti nímž ústavní stížnost směřuje, cítí dotčen v právech zakotvených v čl.

1, čl.

15 odst.

1 a čl.

36 odst.

1 Listiny základních práv a svobod, v čl.

6 odst.

1 a čl.

9 odst.

1, 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, v čl.

4 odst.

2 Protokolu č.

7 k citované Úmluvě, jakož i v čl.

18 Všeobecné deklarace lidských práv.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst.

1 písm. a), § 43 odst.

2 písm. a) zák. č.

182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného rozhodnutí odvolacího soudu zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl.

Krajský soud v Plzni přezkoumal usnesení Okresního soudu Plzeň-město č. j.

10 Nt 267/2002-67, kterým byl zamítnut návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení ve věci jeho odsouzení rozsudkem Vojenského obvodového soudu Prešov ze dne 26. června 1975 sp. zn.

T 98/75, jakož i usnesením téhož soudu ze dne 9. září 1992 sp. zn.

Rtv 30/92 a ze dne 30. září 1992 sp. zn.

2 Rtv 30/92 a stížnost odsouzeného proti usnesení soudu I. stupně opodstatněně neshledal důvodnou.

Ve svém rozhodnutí se odvolací soud s poukazem na ustanovení § 281 odst.

2 a § 387 odst.

2 tr. řádu, jakož i na čl.

II. odst.

5 zák. č.

25/1993 Sb. vypořádal se všemi stěžovatelem uplatněnými námitkami.

Na základě uvedených ustanovení byl Okresním soudem Plzeň-město důvodně zamítnut návrh na povolení obnovy řízení, v němž bylo pravomocně rozhodnuto Vojenským obvodovým soudem v Prešově, když tak návrh na povolení obnovy řízení směřoval proti rozhodnutí soudu, který se nenachází na území ČR, nýbrž na území státu cizího, a proto byla dána pravomoc soudů Slovenské republiky, nikoliv toho u kterého se stěžovatel obnovy řízení domáhal.

Pokud se stěžovatel v ústavní stížnosti dovolává označených nálezů Ústavního soudu, je třeba dodat, že se tyto nevztahují k problematice řešené v napadených rozhodnutích, a současně zdůraznit, že novou interpretaci zákonných ustanovení vztahujících se k odepření nástupu vojenské služby s odkazem na svobodu náboženského vyznání, tedy změnu výkladu trestněprávní normy, nelze považovat za novou skutečnost, která by měla či mohla být důvodem obnovy řízení (§ 278 odst.

1 tr. řádu).

Pro výše uvedené byl návrh shledán zjevně neopodstatněným a dle § 43 odst.

2 písm. a) zák. č.

182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. února 2004