Entscheidungsdetail

II.ÚS 566/04

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2004:2.US.566.04
Datum: 12.02.2004
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu II.ÚS 566/04 ze dne 2. 12. 2004

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Lastovecké a soudců JUDr. Stanislava Balíka a JUDr. Jiřího Nykodýma, o ústavní stížnosti stěžovatele B. Š., zastoupeného Mgr. A. V., směřující proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 12. 2003, sp. zn. 2 Ko 66/2003, a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 11. 2002, č. j. 26 K 63/95-406, za účasti 1) Vrchního soudu v Praze a 2) Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se o d m í t á .

Odůvodnění:

Stěžovatel podal dne 13.

2004 ústavní stížnost.Toto podání nemělo náležitosti ústavní stížnosti, tak jak je požaduje zákon č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon").

Nebylo z něj zřejmé, které rozhodnutí či jiný zásah orgánu veřejné moci napadá, k jakému porušení jeho základního práva nebo svobody zaručených ústavním pořádkem mělo dojít, a čeho se v řízení před Ústavním soudem domáhá.

Nebyla přiložena kopie rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva, podání nebylo sepsáno advokátem a nebyla k němu přiložena plná moc zvoleného advokáta.

Proto byl stěžovatel na vady podání upozorněn a zároveň byl vyzván k jejich odstranění.

Podáním z 18.

10.

2004 stěžovatel uvedené vady odstranil.

Uvedl, že napadá usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28.

11.

2002, č. j.

26 K 63/95-406, jakož i navazující rozhodnutí odvolacího soudu, které nemá k dispozici, a tvrdil, že jimi bylo porušeno základní právo jeho právní předchůdkyně podle čl.

36 odst.

1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že je na základě usnesení Okresního soudu v Chrudimi ze dne 27.

2004, č. j.

D 1419/2003-95, výlučným dědicem své matky M.

Š., která zemřela 26.

11.

2003.

Š. byla konkurzní věřitelkou ve věci úpadce Z. d.

P. "v likvidaci", která je Krajským soudem v Hradci Králové vedena pod sp. zn.

26 K 63/95.

V této konkurzní věci bylo 28.

11.

2002 vydáno rozvrhové usnesení, kterým bylo M.

Š. přiznáno z jí přihlášené pohledávky ve výši 2,858.501 Kč celkem 8.906,90 Kč (0,312%).

Proti tomuto usnesení podala M.

Š.

23.

12.

2002 odvolání.

Stěžovatel namítá, že M.

Š. nebylo doručeno žádné rozhodnutí odvolacího soudu, ani výzva k odstranění případných vad odvolání.

Nic z toho neobdržel ani sám stěžovatel v době po smrti své matky M.

Š., tj. po 26.

11.

2003.

Právní předchůdkyni stěžovatele se tak nedostalo k jejímu odvolání proti rozvrhovému usnesení soudní ochrany.

Ústavní soud ze spisu Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn.

26 K 63/95, zjistil, že o odvolání M.

Š., D.

L., A.

N., I.

N. a J.

S., proti rozvrhovému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28.

11.

2002, č. j.

26 K 63/95-406, bylo rozhodnuto usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 20.

11.

2003, sp. zn.

2 Ko 66/2003.

Toto usnesení se Krajský soud v Hradci Králové pokusil doručit M.

Š. zásilkou, podanou k poštovní přepravě 12.

2004.

Zásilka byla poštou v Chrastu u Chrudimě vrácena 13.

2004 zpět s relací, že adresátka zemřela.

Od 6.

2004 je pak v téže věci vedeno Nejvyšším soudem ČR pod sp. zn.

29 Odo 460/2004 řízení o dovolání D.

L. a A.

V posuzovaném případě tedy bylo na odvolání právní předchůdkyně stěžovatele zákonným způsobem reagováno, neboť odvolacím soudem bylo rozhodnuto o odvolání M.

Š.é a dalších konkursních věřitelů v souladu s ustanovením § 66a odst.

2 zákona č.

328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, bez jednání dne 20.

11.

2003.

Vzhledem k tomu, že následně dne 26.

11.

2003 M.

Š. zemřela, mělo být pro doručení rozhodnutí odvolacího soudu rozhodnuto v souladu s § 107 odst.

2 zákona č.

99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů o procesním nástupnictví.

K tomu však nedošlo a namísto toho byl spis s dovoláním třetích osob předložen Nejvyššímu soudu ČR.

Uvedená situace je nepochybně procesním pochybením soudu prvého stupně, které se dotýká i základního práva stěžovatele, jako právního nástupce M.

Š., na spravedlivý proces podle čl.

36 odst.

1 Listiny.

Toto procesní pochybení však nemá vliv ani na rozvrhové usnesení soudu prvého stupně, ani na usnesení odvolacího soudu, a proto nemůže být důvodem jejich zrušení.

Procesní práva procesního nástupce M.

Š. zůstávají totiž nadále až do rozhodnutí soudu prvého stupně o procesním nástupnictví zachována.

Proto bude věcí soudu prvého stupně, aby se po doručení spisu od Nejvyššího soudu ČR s touto procesní situací zákonem předpokládaným způsobem vypořádal.

Z vyložených důvodů byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítnuta jako zjevně neopodstatněná, podle § 43 odst.

2 písm. a) zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. prosince 2004 JUDr.

Dagmar Lastovecká, v. r. předsedkyně senátu