Entscheidungsdetail

II.ÚS 492/03

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2004:2.US.492.03
Datum: 03.11.2004
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu II.ÚS 492/03 ze dne 11. 3. 2004

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.

Jiřího Malenovského a soudců JUDr.

Dagmar Lastovecké a JUDr.

Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti PhDr.

N., zastoupeného JUDr. et PhDr.

P., CSc., aproti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20.

2003, sp. zn.

15 Co 29/2003, a návrhu na zrušení ustanovení § 214 písm. c) o.s.ř., t a k t o : Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl.

38 odst.

2 Listiny základních práv a svobod, domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí a zrušení ustanovení § 214 písm. c) o.s.ř. (patrně ustanovení § 214 odst.

2 písm. c) o.s.ř.), které mělo být aplikováno ve věci stěžovatele v řízení, jehož výsledkem je napadené rozhodnutí.

Stěžovatel namítá, že postupem Krajského soudu v Brně, který odvolal původně nařízené jednání o jeho odvolání proti usnesení Městského soudu v Brně a posléze s odkazem na ust. § 224 odst.

2 písm. c) o.s.ř. (v rozsudku je správně uvedeno ust. § 214 odst.

2 písm. c) o.s.ř.) projednal odvolání bez nařízení jednání, mu bylo upřeno právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, v jeho přítomnosti a mohl se vyjádřit ke všem prováděným důkazům.

Dle jeho názoru měl krajský soud povinnost předložit věc dle čl.

95 Ústavy ČR Ústavnímu soudu, a to pro rozpor ustanovení § 214 o.s.ř. s ústavním pořádkem.

Dle ust. § 74 zák. č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, navrhuje stěžovatel zrušení ustanovení § 214 písm. c) o.s.ř.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s napadeným rozhodnutím krajského soudu z hlediska kompetencí daných mu Ústavou ČR, t.j z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům, a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny základních práv a svobod, a dospěl k závěru, že není opodstatněná.

Podstatou ústavní stížnosti je pouhý nesouhlas stěžovatele s postupem soudu, který v řízení o odvolání stěžovatele proti usnesení soudu prvého stupně, kterým nebyla povolena obnova řízení, vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn.

48 C 220/95, nenařídil jednání.

Vlastnímu rozhodnutí stěžovatel nic nevytýká.

Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, že soud se odvoláním stěžovatele řádně zabýval, přičemž v odůvodnění uvedl, že při přezkoumání napadeného rozhodnutí soudu I. stupně i řízení, které mu předcházelo, postupoval dle zák. č.

99/1963 Sb., ve znění před novelou provedenou zák. č.

30/2000 Sb., a to v souladu s bodem 16 přechodných ustanovení hlavy I, části dvanácté zák. č.

30/2000 Sb.

Rovněž výslovně uvedl, že s ohledem na znění ust. § 214 odst.

2 písm. c) o.s.ř. bylo ve věci možno rozhodnout bez nařízení jednání.

Za situace, kdy ust. § 214 odst.

2 písm. c) o.s.ř., ve znění platném do novely provedené zák. č.

30/2000 Sb., umožňovalo odvolacímu soudu rozhodnout o odvolání, směřujícímu proti usnesení, bez nařízení jednání, a právě o takový případ se v projednávané věci jednalo, neboť odvoláním bylo napadeno usnesení soudu prvého stupně, neshledal Ústavní soud postup Krajského soudu v Brně jako neústavní, v jehož důsledku by mohlo dojít k porušení základních práv stěžovatele.

Nesouhlas účastníka řízení s platnou právní úpravou procesního předpisu, navíc postrádající ústavněprávní argumentaci, není dostatečným důvodem pro vyhovění ústavní stížnosti a obdobně ani nebyl důvodem pro postup soudu dle čl.

95 Ústavy ČR, tj. k předložení věci Ústavnímu soudu.

Pokud jde o návrh stěžovatele na zrušení § 214 písm. c) o.s.ř., Ústavní soud v souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu uvádí, že řízení o návrhu na zrušení právního předpisu je řízením akcesorickým, které "sleduje osud ústavní stížnosti".

Pokud je tedy samotná ústavní stížnost zjevně neopodstatněná, odpadá tím současně i základní podmínka možnosti projednání návrhu na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení (srov. např. sp.zn.

III.ÚS 101/95 Ústavní soud: Sbírka nálezů a usnesení, sv.4, usn. č.

22) Vzhledem k tomu, že jak Ústavní soud ověřil, Krajský soud v Brně rozhodoval v souladu s principy hlavy páté Listiny základních práv a svobod, byl návrh dle ustanovení § § 43 odst.

2 písm.a), písm. b) zák. č.

182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků, odmítnut, jako návrh zjevně neopodstatněný.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. března 2004 JUDr.

Jiří Malenovský předseda senátu