Entscheidungsdetail

II.ÚS 189/04

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2004:2.US.189.04
Datum: 24. 6. 2004
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu II.ÚS 189/04 ze dne 24. 6. 2004

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Lastovecké a soudců JUDr. Stanislava Balíka a JUDr. Jiřího Nykodýma, o ústavní stížnosti stěžovatele T. K., t. č. ve vazbě ve Věznici Praha-Pankrác, zastoupeného Mgr. R. M., směřující proti postupu Městského soudu v Praze v souvislosti s vyřizováním stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2004, sp. zn. 44 To 54/2004, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, t a k t o : Ústavní stížnost se o d m í t á .

Odůvodnění:

Řádně podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud zakázal Městskému soudu v Praze porušovat práva a svobody stěžovatele a uložil mu, aby postupoval podle § 146 odst.

2 písm. c) zákona č.

141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. ř."), a stížnost stěžovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4.

2004, sp. zn.

44 To 54/2004, předložil k rozhodnutí Vrchnímu soudu v Praze.

Stěžovatel tvrdí, že postupem Městského soudu v Praze byla porušena jeho práva podle čl.

90 a 95 Ústavy České republiky, čl.

36 odst.

1, čl.

38 odst.

2, čl.

40 odst.

3 Listiny základních práv a svobod, a čl.

6 odst.

3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Z listin, předložených stěžovatelem a Městským soudem v Praze, jakož i z listin, nacházejících se v připojeném spisu Městského státního zastupitelství v Praze, sp. zn.

KZv 293/2003, vyplývají následující skutečnosti.

Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4.

2004, sp. zn.

44 To 54/2004, byly zamítnuty stížnosti stěžovatele a M.

T. proti usnesení státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 18.

12.

2003, sp. zn.

KZv 293/2003.

Proti tomuto usnesení podal stěžovatel stížnost jednak Městskému soudu v Praze, kterému byla doručena 13.

2004, a jednak Vrchnímu soudu v Praze, kterému byla doručena 17.

2004.

Městský soud v Praze jemu doručenou stížnost zaslal Městskému státnímu zastupitelství v Praze, kterému byla stížnost doručena 17.

2004.

Státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze toto podání vyhodnotila jako novou žádost o propuštění z vazby na svobodu, které nevyhověla, o čemž stěžovatele a Městský soud v Praze uvědomila dopisy z 25.

2004.

Vrchní soud v Praze jemu doručenou stížnost zaslal 17.

2004 Městskému soudu v Praze k dalšímu opatření, a stěžovateli dopisem z téhož dne sdělil, že stížnost byla postoupena Městskému soudu v Praze jako soudu příslušnému.

Městský soud v Praze dopisem ze dne 4.

2004 stěžovateli sdělil, že o stížnosti nebude pro její nepřípustnost z důvodů, vyplývajících z § 141 odst.

2 tr. ř., rozhodováno.

Ústavní stížností stěžovatel napadá postup Městského soudu v Praze.

Ten jeho stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4.

2004, podanou tomuto soudu, postoupil Městskému státnímu zastupitelství v Praze.

Současně ho uvědomil ohledně totožné stížnosti, kterou podal Vrchnímu soudu v Praze, a která byla postoupena Městskému soudu v Praze s tím, že o ní nebude rozhodováno.

Městský soud v Praze, jako účastník řízení, ve vyjádření k ústavní stížnosti odkázal na své vyjádření k ústavní stížnosti stěžovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4.

2004, sp. zn.

44 To 54/2004, která je Ústavním soudem vedena pod sp. zn.

II.

ÚS 96/04 .

Dále uvedl, že stížnost nepostoupil Vrchnímu soudu v Praze z důvodu, vyplývajícího z § 141 odst.

2 tr. ř., a také proto, že mu stížnost byla k dalšímu opatření postoupena Vrchním soudem v Praze.

Nebyla postoupena k rozhodnutí Městskému státnímu zastupitelství v Praze, ale byla založena do spisu jako součást obhajoby stěžovatele.

Ve věci již bylo meritorně rozhodnuto rozsudkem ze dne 6.

2004, kterým byl stěžovatel uznán vinným, a za to mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 10,5 roku se zařazením do věznice s ostrahou.

Městské státní zastupitelství v Praze se postavení vedlejšího účastníka řízení vzdalo.

Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti.

Jako takový není součástí soustavy obecných soudů a nepřezkoumává jimi vydaná rozhodnutí a jejich postup jako jeden z dalších stupňů soustavy obecných soudů.

Zabývá se jen takovými pochybeními obecných soudů (resp. orgánů veřejné moci), která představují porušení základních práv fyzických a právnických osob zaručených ústavním pořádkem.

V posuzovaném případě Městský soud v Praze pochybil, když o stížnosti stěžovatele, zaslané Vrchním soudem v Praze k dalšímu opatření, rozhodl sám a neformálně.

Formálně procesně správným postupem bylo postoupení věci k rozhodnutí nadřízenému vrchnímu soudu, podle § 146 odst.

2 písm. c) tr. ř., jak správně dovozuje stěžovatel.

Nesprávně postupovala i státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze, když zjevně neposoudila podání stěžovatele podle jeho obsahu (který korespondoval s jeho označením), a rozhodla o něm jako o nové žádosti o propuštění z vazby na svobodu.

Proti postupu státní zástupkyně však ústavní stížnost nesměřuje, a proto se jím Ústavní soud dále nezabýval.

Napadaný postup Městského soudu v Praze v daném případě však nebyl způsobilý k zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatele.

O věci, která byla podstatou stížnosti, bylo rozhodnuto orgány činnými v trestním řízení ve dvou stupních, jak požadují normy procesního předpisu.

Do rozhodnutí orgánu rozhodujícího ve druhém stupni (jímž v daném případě nejen formálně ale i materiálně byl Městský soud v Praze) není přípustná stížnost.

Procesní předpis není v daném případě nejasný a vývody Ústavního soudu, uvedené v nálezech, sp. zn.

III.

ÚS 86/98 , a sp. zn.

IV.

ÚS 613/03 (na něž se stěžovatel ve stížnosti v tomto směru odvolával), na daný případ nedopadají.

I kdyby tedy postup Městského soudu v Praze byl v souladu se shora uvedenými procesními normami, ke změně v právech stěžovatele dojít nemohlo, neboť nadřízený vrchní soud by v důsledku jednoznačné a jasné procesní normy byl nucen stížnost zamítnout podle § 148 odst.

1 písm. a) tr. ř.

Základní práva, jejichž porušení stěžovatel tvrdí, nechrání bezmezné dodržování všech procesních nuancí, nýbrž zásadně materiálně chápané zásady fair procesu, jehož výstupy mají konečný a nezměnitelný vliv na stěžovatele.

Postup Městského soudu v Praze nezasáhnul ústavně kvalifikovaným způsobem do práv stěžovatele.

Ústavní soud tedy shledal ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou, a proto ji mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl podle § 43 odst.

2 písm. a) zákona č.

141/1961 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. června 2004 JUDr.

Dagmar Lastovecká, v. r. předsedkyně senátu