Entscheidungsdetail

I.ÚS 532/03

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2004:1.US.532.03
Datum: 29. 6. 2004
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu I.ÚS 532/03 ze dne 29. 6. 2004

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Duchoně a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Elišky Wagnerové o ústavní stížnosti stěžovatelky F. C., s. r. o., zastoupené JUDr. J. N., advokátem, proti rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu ze dne 4. 2. 2003, zn. 032999/2002-631/Kad/G, a rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu ze dne 9. 8. 2003, čj. 12859/2003-603, t a k t o : Ústavní stížnost se o d m í t á .

Odůvodnění:

Ústavnímu soudu byla dne 13.

10.

2003 doručena prostřednictvím faxu ústavní stížnost stěžovatelky, písemně doplněná 14.

10.

2003, kterou stěžovatelka napadla v záhlaví uvedená rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu a současně navrhla zrušení ustanovení § 95 bodu 8 písm. d) zákona č.

151/2000 Sb.

Stěžovatelka ve stížnosti uvedla, že Český telekomunikační úřad ve správním řízení rozhodl, že je povinna zaplatit poskytovateli telekomunikačních služeb částku Kč 6 332,90 za poskytnuté služby.

Podle stěžovatelky mělo být rozhodnutími správních orgánů porušeno její vlastnické právo, zaručené čl.

11 odst.

1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na spravedlivý proces podle čl.

36 odst.

1 Listiny.

Dále bylo údajně porušeno její právo na rovnost účastníků řízení podle čl.

37 odst.

3 Listiny a právo na veřejné projednání věci ve smyslu čl.

38 odst.

2 Listiny.

Stěžovatelka také navrhla zrušení ustanovení § 95 bodu 8 písm. d) zákona č.

151/2000 Sb. pro rozpor s čl.

4 a čl.

81 Ústavy ČR a čl.

36 - 38 Listiny.

Ústavní soud přezkoumal formální náležitosti ústavní stížnosti, nutné k jejímu meritornímu projednání.

Stěžovatelka podala návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem ve lhůtě stanovené zákonem [ust. § 72 odst.

2 zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění účinném do 31.

2004 (dále jen "zákon o Ústavním soudu")].

Dalším formálním předpokladem pro projednání ústavní stížnosti, který Ústavní soud v dané věci přezkoumával, je přípustnost návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem.

K základním principům, ovládajícím řízení o ústavních stížnostech, patří zásada subsidiarity.

K tomuto principu se Ústavní soud podrobněji vyslovil mj. v nálezu sp. zn.

III.

ÚS 117/2000 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 19, C.H.Beck, Praha 2001, str.

79.

Podle principu subsidiarity je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje [§ 75 odst.

1, ve spojení s § 72 odst.

2 zákona o Ústavním soudu].

Podle § 244 odst.

1 zákona č.

99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "OSŘ"), rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu (dále jen "správní orgán"), podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů (§ 7 odst.

1 OSŘ ), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení.

K návrhu je oprávněn ten, kdo tvrdí, že byl dotčen na svých právech rozhodnutím správního orgánu, kterým byla jeho práva nebo povinnosti založena, změněna, zrušena, určena nebo zamítnuta (§ 246 odst.

1 OSŘ).

Stěžovatelka tedy nevyužila procesního prostředku, který jí k ochraně jejích práv poskytuje OSŘ v části páté, nově koncipované s účinností od 1.

2003.

Stěžovatelka tak nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje.

V dané věci by tedy byly naplněny podmínky pro odmítnutí ústavní stížnosti soudcem zpravodajem pro její nepřípustnost podle ustanovení § 43 odst.

1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Stěžovatelka však svou ústavní stížnost spojila s návrhem na zrušení § 95 bodu 8 písm. d) zákona č.

151/2000 Sb.

K podání návrhu na zrušení ustanovení zákona je stěžovatel legitimován pouze v případě, když aplikací určitého zákona nastane skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti a která přímo zasahuje do sféry ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele ve formě rozhodnutí či jiného zásahu orgánu veřejné moci, a jestliže je návrh na zrušení zákona podán spolu s touto ústavní stížností [§ 74 zákona o Ústavním soudu].

Protože ústavní stížnost stěžovatelky byla odmítnuta, odpadla tím podmínka projednání návrhu na zrušení ustanovení zákona podle ust. § 74 zákona o Ústavním soudu [viz podobně např. usnesení sp. zn.

III.

ÚS 101/95 , in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 4, C.H.Beck, Praha 1996, str.

351].

Ústavní soud se proto již nezabýval návrhem na zrušení ust. § 95 bodu 8 písm. d) zákona č.

151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Na základě shora uvedených skutečností odmítl senát Ústavního soudu ústavní stížnost stěžovatelky podle § 43 odst.

2 písm. b) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení:Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. června 2004 JUDr.

František Duchoň, v. r. předseda I. senátu Ústavního soudu