Entscheidungsdetail

IV.ÚS 174/03

Gericht

Ústavní soud

ECLI

ECLI:CZ:US:2003:4.US.174.03

Datum

21. 8. 2003

Textstatus

Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu IV.ÚS 174/03 ze dne 21. 8. 2003

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud ČR rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Miloslava Výborného a JUDr. Evy Zarembové, ve věci ústavní stížnosti JUDr. I. K., , zastoupeného JUDr. Luďkem Veberou, advokátem, proti opatření Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. D 355/2002 a ze dne 6. 2. 2003, spojené s návrhem na zrušení části ustanovení § 175zd, a ust. § 175zb, občanského soudního řádu,

takto:

Ústavní stížnost a návrh se odmítají.

Odůvodnění:

Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 25.

3.

2003 se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil opatření Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 5.

2.

2003, sp. zn.

D 355/2002, kterým mu, jako pověřenému notáři, byla odňata věc v řízení o dědictví podle § 175zb o.s.ř., s odůvodněním, že i přes výzvu soudu stěžovatel odmítl odstranit vytýkané vady, čímž způsobil průtahy v dědickém řízení.

Dále stěžovatel navrhl zrušit i opatření téhož soudu ze dne 6.

2.

2003, o pověření jiného notáře soudním komisařem k provedení úkonů v řízení o dědictví.

Stěžovatel tvrdí, že faktickým opatřením v řízení o dědictví, tj. odnětím věci, byl porušen čl.

38 odst.

1 Listiny základních práv a svobod ("Listina"), podle něhož nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci.

Uvedl, že jako notář - soudní komisař, po pověření ze dne 6.

2.

2002 v dědické věci po T.

Š. bez průtahů provedl potřebná šetření, nařídil jednání ve věci samé dne 6.

5.

2002 a spis dne 17.

5.

2002 předal soudu s návrhem na vydání usnesení ve věci samé.

V době od května do listopadu 2002 pak probíhala korespondence mezi ním a samosoudkyní dědického oddělení okresního soudu ohledně toho, zda slitky z drahých kovů, které vzniknou až po kremaci těla zůstavitele, patří či nepatří do aktiv dědictví.

Stěžovatel je toho názoru, že slitky z drahých kovů se nesmějí v dědictví projednat.

Soud musí vydat samostatné usnesení, jímž budou slitky z drahých kovů přikázány oprávněné osobě, a to nezávisle na usnesení, kterým se řízení o dědictví končí.

Tento názor však okresní soud nesdílel a proto mu věc odňal.

Stěžovatel dále uvedl vlastní názory na platnou právní úpravu vztahu mezi notářem - soudním komisařem a samosoudcem v řízení o dědictví, a na právní úpravu dispozice se slitky z drahých kovů vzniklých po provedení kremace těla zůstavitele.

Spolu s ústavní stížností stěžovatel podal návrh na zrušení ustanovení § 175zd odst.

1 věty druhé a třetí o.s.ř., jež zní "Nejsou-li podklady úplné, může soud věc vrátit notáři se žádostí o doplnění řízení nebo potřebné úkony provést sám.

Pokyny soudu jsou pro notáře závazné.", a dále celého ust. § 175zb o.s.ř.

Stěžovatel je toho názoru, že cit. ust. § 175zd, odst.

1, věta druhá a třetí, je v rozporu s čl.

38 odst.

3 o.s.ř. a čl.

82 odst.

1 Ústavy, a že cit. ust. § 175zb o.s.ř. je v rozporu s ust. § 175za o.s.ř. a čl.

38 odst.

1 Listiny.

Dále stěžovatel vyjádřil své pochybnosti o ústavnosti § 14 odst.

2 písm. g) zák.č.

256/2001 Sb., o pohřebnictví, ve znění pozdějších předpisů.

Dle jeho názoru posledně cit. ustanovení je v rozporu s § 460 obč.zák., § 175o odst.

1 o.s.ř. a čl.

11 odst.

1 Listiny.

Návrh na zrušení cit. ustanovení zákona o pohřebnictví by měl podat senát Ústavního soudu podle § 64 odst.

1 písm. c) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, v návaznosti na ust. § 78 odst.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, v návaznosti na ust. § 78 odst.

2 téhož zákona, a to v souvislosti s rozhodováním o této ústavní stížnosti.

Okresní soud ve Frýdku - Místku, jako vedlejší účastník, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že ústavní stížnost není opodstatněná, neboť napadeným rozhodnutím nedošlo k zásahu do žádného z ústavně zaručených základních práv či svobod stěžovatele.

Ústavní soud poté, co se seznámil se shromážděnými podklady pro rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je třeba jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout, a to z následujících důvodů.

Ústavní soud především neakceptoval stěžovatelovo tvrzení, že odnětí věci pověřenému notáři podle § 175zb o.s.ř. představuje odnětí svému zákonnému soudci ve smyslu čl.

38 odst.

1 Listiny.

Rozhodování každé věci příslušným (a tedy zákonným) soudem a soudcem je neopominutelnou podmínkou spravedlivého procesu, přičemž příslušnost soudu i soudce stanoví zákon.

Součástí základního práva na zákonného soudce je i zásada přidělování soudní agendy a určení složení senátů na základě pravidel, obsažených v rozvrhu práce soudů.V dědickém řízení však vystupuje notář jako soudní komisař a jeho úkony se považují za úkony soudu.

Není tudíž nositelem subjektivního veřejného práva zakotveného v čl.

38 odst.

1 Listiny a z tohoto důvodu je jeho stížnost zjevně neopodstatněná. (K pojetí práva na zákonného soudce viz např.

Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 24, nález č.

153).

Protože ústavní stížnost byla odmítnuta, nezabýval se Ústavní soud návrhem stěžovatele na zrušení části ustanovení § 175zd, a ust. § 175zb, občanského soudního řádu.

Tento postup vyplývá z ustálené judikatury Ústavního soudu, podle které dojde-li k odmítnutí stížnosti samotné, sdílí návrh s ní spojený "osud" stížnosti samé (viz usnesení Ústavního soudu ve věci sp. zn.

III.

ÚS 101/95 , uveřejněné ve svazku 4 Sbírky nálezů a usnesení ÚS jako usn. č.

22 ).

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost a návrh s ní spojený, podle ust. § 43 odst.

2 písm. a) a b) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako nepřípustné odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. srpna 2003 JUDr.

Pavel Varvařovský předseda senátu