Entscheidungsdetail

III.ÚS 84/03

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2003:3.US.84.03
Datum: 22. 4. 2003
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu III.ÚS 84/03 ze dne 22. 4. 2003

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud ČR rozhodl o návrhu na zahájení řízení navrhovatelky D.

D., zastoupené JUDr.

U., advokátem, proti rozhodnutí Katastrálního úřadu v Táboře ze dne 17.

2002, čj.

V 16-418/2002, t a k t o : N á v r h s e o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í Navrhovatelka se návrhem, doručeným Ústavnímu soudu dne 17.

2003 domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Katastrálního úřadu v Táboře ze dne 17.

2002, čj.

V 16-418/2002.

Tvrdila, že jím byla porušena její základní práva, daná čl.

2 odst.

3, čl.

4 odst.

1 a čl.

11 odst.

1 Listiny základních práv a svobod.

K zásahu do zmíněných základních práv mělo podle navrhovatelky dojít tím, že Katastrální úřad v Táboře rozhodnutím ze dne 17.

2002, čj.

V 16-418/2002, zamítl návrh navrhovatelky na její vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí.

Rozhodnutí odůvodnil tím, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2, sp.zn.

13 C 17/94, který nabyl právní moci dne 15.

1994, bylo rozvedeno manželství navrhovatelky s O.

Bývalí manželé uzavřeli dohodu o vypořádání zaniklého bezpodílového vlastnictví manželů (dnes společné jmění manželů), která se týkala i pozemku p.č.

1346/15 v kat. území B.

Tuto dohodu však v zákonné lhůtě tří let od zániku bezpodílového jmění manželů nepředložili Katastrálnímu úřadu s návrhem na povolení vkladu.

Z tohoto důvodu proto nastalo vypořádání podle ust. § 150 odst.

4 občanského zákoníku, pozemek je proto ze zákona v podílovém spoluvlastnictví a podíly obou spoluvlastníků jsou stejné.

Tím byly splněny podmínky stanovené § 5 odst.

2 zákona č.

265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, pro zamítnutí návrhu na povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí.

Uvedené rozhodnutí napadla navrhovatelka ústavní stížností.

V ní uvedla, že je pravdou, že ani ona ani O.

S. nepodali proti napadenému rozhodnutí opravný prostředek a tím nevyčerpali všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje.

Podle navrhovatelky by bylo podání opravného prostředku neúčelné a neefektivní, neboť soudy i správní orgány aplikují ust. § 150 odst.

4 obč. zák. shodně a zastávají stejný právní názor, který je podle navrhovatelky v rozporu s ústavním pořádkem.

Stížnost pak podle stěžovatelky podstatně přesahuje její vlastní zájmy, neboť katastrální úřady a obecné soudy se snaží výkladem účastníky dohod o vypořádání společného jmění manželů přimět k podání návrhu na vklad do katastru nemovitostí, aniž by to zákon výslovně stanovil a orgány státní moci k takovému postupu opravňoval.

Ve smyslu § 35 a 75 zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), Ústavní soud nejdříve zkoumal, zda jsou dány podmínky řízení, za kterých může ve věci jednat.

V této souvislosti je třeba vzít v úvahu ust. § 75 odst.

1 citovaného zákona, podle kterého je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.

Z přípisu Katastrálního úřadu v Táboře ze dne 27.

2003 Ústavní soud zjistil, že uvedené rozhodnutí Katastrálního úřadu v Táboře ze dne 17.

2002, čj.

V 16-418/2002, nenapadla navrhovatelka správní žalobou podle § 5 odst.

4 zákona č.

265/1992 Sb.

Ze spisového materiálu dále vyplývá, že navrhovatelka se prostřednictvím svého právního zástupce obrátila na Český úřad zeměměřičský a katastrální s podnětem k přezkoumání předmětného rozhodnutí Katastrálního úřadu v Táboře.

Ten však neshledal podnět důvodným, neboť napadené rozhodnutí není v rozporu s právními předpisy.

Je tedy zřejmé, že navrhovatelka nepodala proti rozhodnutí Katastrálního úřadu v Táboře ze dne 17.

2002, čj.

V 16-418/2002, opravný prostředek, jak to vyžaduje ust. § 75 odst.

1 zákona o Ústavním soudu.

Podnět k přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení, podaný Českému úřadu zeměměřičskému a katastrálnímu, za takový opravný prostředek považovat nelze.

Ústavnímu soudu proto nezbylo než návrh podle § 43 odst.

1 písmeno e) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.

Pokud jde o tvrzení navrhovatelky, že návrh podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky, Ústavní soud jej neshledal opodstatněným.

Navrhovatelka ve svém podání ostatně ani neuvedla v čem by měl návrh podstatně přesahovat její zájmy a v daných souvislostech se uvedená argumentace jeví jako snaha nahradit v tomto směru její dlouhodobou nečinnost.

Tvrzení navrhovatelky, že interpretace § 150 odst.

4 obč. zák., jak ji provádějí obecné soudy je ústavně nekonformní a že soudy a správní orgány svým postupem nutí účastníky k podání návrhu na provedení vkladu, aniž by k tomu byla opora v zákoně, je v daných souvislostech bez dalšího bezvýznamná.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné V Brně dne 22. dubna 2003