Entscheidungsdetail

III.ÚS 653/02

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2003:3.US.653.02
Datum: 24. 4. 2003
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu III.ÚS 653/02 ze dne 24. 4. 2003

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

III. ÚS 653/02

Ústavní soud rozhodl dne 24. dubna 2003, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr.

Pavla Holländera, soudců JUDr.

Vladimíra Jurky a JUDr.

Vladimíra Čermáka, ve věci ústavní stížnosti obchodní společnosti D., s. r. o., zastoupené Mgr.

Z., advokátem, za účasti vedlejšího účastníka Finančního ředitelství v Praze, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. června 2002 č. j.

38 Ca 292/2001-33 o zamítnutí žaloby proti rozhodnutí správního orgánu, proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Praze ze dne 4. dubna 2001 č. j.

2048/01-120 a rozhodnutí Finančního úřadu v Mnichově Hradišti ze dne 28. července 2000 č. j.

20359/00/050971/1567 o dani z příjmu právnických osob, t a k t o : Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í Návrhem podaným Ústavnímu soudu dne 10. října 2002 se stěžovatelka domáhá zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. června 2002 č. j.

38 Ca 292/2001-33 o zamítnutí žaloby proti rozhodnutí správního orgánu, rozhodnutí Finančního ředitelství v Praze ze dne 4. dubna 2001 č. j.

2048/01-120 a Finančního úřadu v Mnichově Hradišti ze dne 28. července 2000 č. j.

20359/00/050971/1567 o dani z příjmu právnických osob.

Uvedenými rozhodnutími obecného soudu a správních orgánů se cítí být dotčena v základních právech, plynoucích z povinnosti státu ukládat daně a poplatky na základě zákona, a z maximy, dle níž státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem a způsobem, který zákon stanoví, a to dle čl.

11 odst.

5 a čl.

2 odst.

2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a dále se cítí dotčena v základním právu na spravedlivý proces dle čl.

36 odst.

1 Listiny.

Stěžovatelka porušení uvedených základních práv a svobod odvíjí od vytýkané protiústavní interpretace a aplikace ustanovení § 24 zákona č.

586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v důsledku které nebyla z daňového základu vyloučena přesně označená částka, vynaložená a zaúčtovaná na dosažení a udržení zdanitelných příjmů (ve věci šlo o náklady na dopravu zaměstnanců z místa bydliště do místa výkonu zaměstnání) a tím i nesprávně stanovena výše daňového základu (dle § 20 uvedeného zákona).

Za účelem posouzení věci si Ústavní soud vyžádal od Městského soudu v Praze spis sp. zn.

38 Ca 292/2001, od Finančního ředitelství v Praze příslušný správní spis a dále si od účastníka i vedlejšího účastníka řízení dle § 42 odst.

4 a § 76 odst.

1, 2 zákona č.

182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, k předmětné ústavní stížnosti vyžádal vyjádření.

Předsedkyně senátu 38 Ca Městského soudu v Praze odkázala ve svém vyjádření ze dne 5. prosince 2002 ohledně rozhodovacích důvodů, jež vedly k zamítnutí žaloby, na odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. června 2002 č. j.

38 Ca 2922001-33, zvláště pak zdůraznila skutečnost, že soud ve věci zaujal právní názor, dle něhož náklady na dopravu zaměstnanců z místa bydliště do místa výkonu zaměstnání nejsou v přímé souvislosti s náklady vynaloženými na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, neboť zajištění dopravy do zaměstnání je soukromou záležitostí zaměstnanců a nikoliv zákonnou povinností zaměstnavatelů.

Pro uvedené účastník vyslovil přesvědčení, že svým postupem a rozhodnutím neporušil základní práva a svobody stěžovatelky.

Vedlejší účastník ve svém vyjádření ze dne 13. listopadu 2002 odkázal na právní názor a skutková zjištění, jež jsou obsaženy v jeho rozhodnutí napadeném ústavní stížností, uvádí, že argumentace stěžovatelky obsažená v ústavní stížnosti koresponduje s její argumentací uvedenou v žalobě a závěrem vyslovuje přesvědčení, dle něhož z neúspěchu ve sporu nelze dovozovat tvrzené porušení základních práv a svobod.

Dle ustanovení § 43 odst.

2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, ústavní stížnost odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný.

Posuzovaná věc je dle názoru Ústavního soudu případem plurality interpretačních alternativ jednoduchého hmotného práva (§ 24 zákona č.

586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů), přičemž žádná z nich nezakládá dotčení v základních právech, resp. svobodách.

Městský soud v Praze ve svém rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo, plně respektoval všechny kautely plynoucí z ustanovení části páté hlavy druhé o. s. ř., respektoval příslušná procesní ustanovení, vycházel ze smyslu a účelu příslušných ustanovení zákona o daních z příjmů, ve svém právním názoru k interpretaci § 24 odst.

1 zákona č.

586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nevybočil z rámce konstantní judikatury obecných soudů, a konečně svoje rozhodnutí řádně a vyčerpávajícím způsobem odůvodnil.

Napadeným rozhodnutím tudíž neporušil ani zákaz libovůle (čl.

2 odst.

3, 4 Ústavy, čl.

2 odst.

2, 3 a čl.

11 odst.

5 Listiny) ani základní právo na řádný proces (čl.

36 odst.

1 Listiny).

Z těchto důvodů nutno posuzovat návrh stěžovatelky na zrušení v ústavní stížnosti napadeného rozhodnutí za zjevně neopodstatněný, čímž byl naplněn důvod jeho odmítnutí podle § 43 odst.

2 písm. a) zákona č.

182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. dubna 2003