Entscheidungsdetail

III.ÚS 446/03

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2003:3.US.446.03
Datum: 25. 11. 2003
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu III.ÚS 446/03 ze dne 25. 11. 2003

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

III. ÚS 446/03

Ústavní soud rozhodl dne 25. listopadu 2003 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr.

Jiřího Muchy, soudců JUDr.

Pavla Holländera a JUDr.

Miloslava Výborného, ve věci navrhovatele Mgr.

S., zastoupeného Mgr.

S., advokátkou, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 2. července 2003 sp. zn.

7 Tdo 638/2003, rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. února 2003 sp. zn.

3 To 34/2003 a Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. prosince 2002 sp. zn.

6 T 136/2002, t a k t o : Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen v právu, zakotveném v čl.

2, čl.

37 odst.

3 Listiny a v čl.

6 odst.

1 a 3 Úmluvy (míněna zřejmě Listina základních práv a svobod a Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod).

Poukázal na obsah dokazování před soudem I. a II. stupně, které nepovažuje za vyčerpávající, jakož i na hodnocení důkazů, k němuž vyslovil výhrady, zejména když svědecké výpovědi byly rozporné - tyto nedostatky pak měly nepochybně vliv na kvalifikaci činu, jakož i na hodnocení jeho společenské nebezpečnosti.

Dále se vyslovil k průběhu řízení před odvolacím soudem, kdy v jednací síni byla umožněna přítomnost veřejnosti, tisku, rozhlasu a televize a tak i pořizování obrazových záznamů, čímž, dle jeho přesvědčení, byla porušena zásada presumpce neviny, vyplývající z § 2 odst.

2 tr. řádu.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§ 72 odst.

1 písm. a), § 43 odst.

2 písm. a) zák. č.

182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného usnesení Nejvyššího soudu ČR bylo zjištěno, že jmenovaný soud dne 2. července 2003 odmítl dovolání, v němž stěžovatel namítal nesprávné hmotněprávní posouzení věci, dále to, že bylo proti němu vedeno trestní stíhání, ačkoliv bylo nepřípustné, jakož i nedostatečné dokazování a tedy nesprávnost ve skutkovém zjištění.

Jmenovaný soud v písemném odůvodnění rozhodnutí vyčerpávajícím způsobem objasnil, co jej vedlo k odmítnutí dovolání, a proto na ně lze v dalším odkázat.

Je třeba uvést, že ani stěžovatel sám v ústavní stížnosti postupu či rozhodnutí dovolacího soudu konkrétně nic nevytýká.

Pokud jde o řízení a rozhodnutí o odvolání, Krajský soud v Českých Budějovicích přezkoumal rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. prosince 2002 č. j.

6 T 136/2002-715, kterým byl stěžovatel uznán vinným trestným činem pohlavního zneužívání dle § 242 odst.

2 a § 243 tr. zákona a trestným činem ohrožování mravní výchovy mládeže dle § 217 odst.

1 písm. b) tr. zákona, po doplnění dokazování a zhodnocení důkazů posoudil prokázané skutky obžalovaného a opodstatněně rozhodl tak, jak ve výroku rozsudku obsaženo.

V jeho odůvodnění se pak vypořádal se všemi námitkami v odvolání uplatněnými, vyčerpávajícím způsobem objasnil, proč neshledal důvod ke zpochybnění výpovědí řady poškozených či jiných slyšených svědků a proč neměl pochybnosti o vztahu a jednání obviněného k těm, k jejichž výpovědi v odvolání výhrady vznesl.

Pro výše uvedená zjištění zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, shledán nebyl.

Pokud v ústavní stížnosti vyslovil také výhrady k průběhu odvolacího řízení, které se konalo za účasti veřejnosti, když v hlavním líčení před soudem I. stupně byla veřejnost vyloučena, lze uvést, že ustanovení § 199 tr. řádu stanoví zásadu veřejnosti hlavního líčení, přičemž o jejím vyloučení z důvodů uvedených v § 200 tr. řádu rozhodne po slyšení stran soud usnesením.

Je nepochybné, že stanovit výjimku ze zásady veřejnosti lze v případech, kdy je třeba respektovat obecný zájem nebo zájem určitých osob na nezveřejňování jistých údajů a intenzita tohoto zájmu převyšuje nad požadavkem veřejného projednávání věci před soudem.

Proto v nevyloučení veřejnosti v odvolacím řízení nelze spatřovat porušení zásady presumpce neviny, jak se stěžovatel v ústavní stížnosti dovolává.

S ohledem na uvedené byl návrh shledán zjevně neopodstatněným a dle § 43 odst.

2 písm. a) zák. č.

182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. listopadu 2003