Entscheidungsdetail

II.ÚS 763/02

Gericht

Ústavní soud

ECLI

ECLI:CZ:US:2003:2.US.763.02

Datum

28. 1. 2003

Textstatus

Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu II.ÚS 763/02 ze dne 28. 1. 2003

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr. Jiřího Malenovského a JUDr. Antonína Procházky ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Bc. V. Š., právně zastoupené JUDr. P. F., proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 15. 1. 2002, č. j. 43 C 6/2000-76, a dále proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2002, č. j. 29 Co 316/2002-88, t a k t o: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností Ústavnímu soudu doručenou dne 11.

12.

2002, a doplněnou podáním Ústavnímu soudu doručeným dne 30.

12.

2002, se stěžovatelka domáhala zrušení usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 15.

1.

2002, č. j.

43 C 6/2000-76, a dále usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30.

9.

2002, č. j.

29 Co 316/2002-88, a to pro porušení čl.

36 odst.

1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a jakož i čl.

90 Ústavy.

Ústavní soud shledal, že včas podaná ústavní stížnost splňuje všechny zákonné formální náležitosti, a že proto nic nebrání v projednání a rozhodnutí věci samé.

Usnesením ze dne 30.

9.

2002, č. j.

29 Co 316/2002-88, potvrdil Městský soud v Praze usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 15.

1.

2002, č. j.

43 C 6/2000-76, kterým soud prvního stupně odmítl s odkazem na ust. § 208 odst.

1 o. s. ř., odvolání žalované (v řízení před Ústavním soudem stěžovatelky) proti rozsudku téhož soudu ze dne 14.

12.

2000 jako opožděné.

V ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že se nezúčastnila jednání u Obvodního soudu pro Prahu 4, nestalo se tak však její vinou.

Stěžovatelka nemohla reagovat ani vyjádřením k žalobě Povodí Vltavy, a. s., ani se nemohla zúčastnit jednání u Obvodního soudu pro Prahu 4, protože nepřevzala žalobu ani předvolání k jednání.

Stalo se tak podle stěžovatelky jednak proto, že ulice, ve které se nachází dům s předmětným bytem, byla přejmenována z názvu "K J." na název "V.", jednak proto, že z důvodů, které popisuje ve svém odvolání proti rozsudku, nemohla přejímat osobně poštu od doručovatelky.

Pokud jde o náhradní doručení, nikdy neobdržela upozornění pošty o uložení zásilky na poště, takže žalobu i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 převzala až 17.

4.

2001 při osobní návštěvě Obvodního soudu pro Prahu 4, který navštívila ihned po zprostředkované informaci právního zástupce Povodí Vltavy, a. s., a jeho pracovníka p.

K.

Z uvedených důvodů je stěžovatelka přesvědčena, že odvolání proti výše uvedenému rozsudku bylo podáno včas, s ohledem na skutečnost, že rozsudek převzala prokazatelně až dne 17.

4.

2001.

V projednávané věci žalovaná (v řízení před Ústavním soudem stěžovatelka) podala u Obvodního soudu pro Prahu 4 dne 17.

4.

2001 odvolání proti rozsudku tohoto soudu ze dne 14.

12.

2000, sp. zn.

43 C 6/2000, který jí byl dne názoru soudu doručen uložením na poště dne 5.

2.

2001, když pošta jí doručovala 24.

1.

2001 a o doručení žalovanou výzvou informovala s poznámkou, že se žalovaná zdržuje na adrese K J. čp.

105,.

Soud prvního stupně pak odmítl odvolání žalované usnesením ze dne 23.

4.

2001, č. j.

43 C 6/2000-48, které bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 31.

8.

2001, č. j.

2001, č. j.

29 Co 312/2001-67, zrušeno a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení, přičemž žalovaná namítala, že se o uložení rozsudku nedozvěděla, protože již delší dobu přetrvávají potíže s doručováním pošty, neboť správný název ulice je "V." a adresa "K J.

105," je nesprávná.

Soud prvního stupně poté usnesením ze dne 15.

1.

2002, č. j.

43 C 6/2000-76, znovu s odkazem na ust. § 208 odst.

1 o. s. ř., odmítl odvolání žalované doručené mu 17.

4.

2001 proti uvedenému rozsudku, když vyšel jednak ze zpráv Městské části P.

12 z 18.

6.

2001 a Magistrátu hl. m.

Prahy z 19.

10.

2001, podle nichž je adresa předmětného domu dosud "K J. čp.

105", a dále ze zprávy pošty P.

412, dle které sdělila doručovatelka M.

B., že se žalovaná, za kterou nikdo poštu nepřebírá a v době příchodu doručovatelky nebývá ve svém bydlišti, na zmíněné adrese zdržovala a stále zdržuje, že se jí doporučená pošta ukládá na poště a že název ulice "K J." je správný.

Soud prvního stupně pak uzavřel, že žalované bylo doručeno způsobem stanoveným v ust. § 46 odst.

4 o. s. ř., a odvolání odmítl, protože odvolací lhůta jí uplynula dne 20.

2.

2001.

Uvedené rozhodnutí napadla žalovaná odvoláním.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 30.

9.

2002, č. j.

29 Co 316/2002-88, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 15.

1.

2002, č. j.

43 C 6/2000-76, potvrdil.

V odůvodnění svého usnesení Městský soud v Praze konstatoval, že ze zásilky, jíž byl žalované doručován rozsudek, který napadla odvoláním, zjistil, že jí bylo doručováno do vlastních rukou na adresu K J. čp.

105, že adresátka nebyla zastižena, ačkoli se v místě doručování zdržovala, a že zásilka byla uložena 24.

1.

2001, což bylo téhož dne žalované oznámeno.

Ze zprávy Magistrátu hl. města Prahy z 19.

10.

2001 odvolací soud zjistil, že adresa předmětného domu je stále K J. čp.

105.

Ze sdělení České pošty, s. p., z 11.

6.

2002, odvolací soud zjistil, že bylo provedeno šetření k doručení doporučené zásilky s dodejkou pro V.

Š., bytem K J.

105, a že bylo zjištěno, že 24.

1.

2001 byl proveden pokus o doručení zásilky doručovatelkou M.

B., která adresátku nezastihla, a proto doručila oznámení o doručení zásilky, již uložila tentýž den na poště .P, což vyplývá i z připojené listovní doručovací karty.

Z uvedeného odvolací soud dovodil, že rozsudek soudu prvního stupně ze dne 14.

12.

2000, č. j.

43 C 6/2000-37, obsahující řádné poučení o odvolání (§ 204 odst.

2 o. s. ř.), byl žalované, jež ani netvrdí, že se v rozhodné době v místě doručení nezdržovala, doručen v souladu s ust. § 46 odst.

4 o. s. ř., dnem 5.

2.

2001, takže posledním dnem k podání odvolání byl den 20.

2.

2001.

Podala-li žalovaná odvolání po tomto dni, podala je opožděně, a proto podle odvolacího soudu soud prvního stupně nepochybil, jestliže odvolání podle ust. § 208 odst.

Podala-li žalovaná odvolání po tomto dni, podala je opožděně, a proto podle odvolacího soudu soud prvního stupně nepochybil, jestliže odvolání podle ust. § 208 odst.

1 o. s. ř., odmítl.

Ústavní soud ve své judikatuře již mnohokrát zdůraznil, že tento soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů.

Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byly-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušeny základní práva a svobody chráněné ústavním zákonem.

Ústavní soud tedy přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a svobod, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat toliko ústavnost napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že námitky uvedené stěžovatelkou v ústavní stížnosti nejsou způsobilé ústavnost napadených rozhodnutí zásadním způsobem zpochybnit, a ústavní stížnost proto není opodstatněná.

Ústavní soud neshledal, že by v činnosti jednajících soudů došlo k porušení hmotně právních či procesně právních předpisů, které by měly za následek porušení ústavně zaručených práv nebo svobod, v projednávané věci konkrétně stěžovatelkou namítané porušení 36 odst.

1 Listiny či čl.

90 Ústavy.

Na základě výše uvedených skutečností Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst.

2 písm. a) zák. č.

182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítl pro její zjevnou neopodstatněnost.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

Vojtěch Cepl předseda senátu V Brně dne 28.ledna 2003