Entscheidungsdetail

II.ÚS 617/02

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2003:2.US.617.02
Datum: 14. 1. 2003
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu II.ÚS 617/02 ze dne 14. 1. 2003

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti navrhovatelky A.

K., zastoupené Mgr. et Mgr.

S., advokátem, na průtahy v soudním řízení, mimo ústní jednání, t a k t o : Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í Návrhem, doručeným Ústavnímu soudu 18.

2002, se navrhovatelka domáhá, aby Ústavní soud uložil Městskému soudu v Praze, aby neprodleně jednal a rozhodl o její žádosti i upuštění od výkonu trestu.

Domáhá se ochrany před zásahem do jejích ústavně zaručených základních práv a svobod podle čl.

38 odst.

2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Z podání a z přiložených kopií soudních rozhodnutí v dané věci vyplývá, že stěžovatelka byla rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 7.

2000, sp. zn.

49 T 10/99, odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v délce pěti let.

Následně podala žádost o odklad výkonu trestu podle § 322 odst.

2 tr.ř., o které bylo s konečnou platností zamítavě rozhodnuto usnesením Vrchního soudu v Praze dne 22.

10.

2001.

Dne 5.

12.

2001 podala stěžovatelka žádost o upuštění od výkonu trestu ve smyslu § 322 odst.

3 tr.ř. (zřejmě § 327 odst.

2 tr.ř).

O této žádosti dosud Městský soud v Praze nerozhodl a zůstal nečinný, ačkoli stěžovatelka 10.

12.

2001 nastoupila výkon trestu.

Stěžovatelka poukazuje na definici jiného zásahu do základních práv a svobod, jak byla podána v nálezu Ústavního soudu ze dne 30.

11.

1995, sp. zn.

III.

ÚS 62/95 , a žádá, aby Městskému soudu v Praze bylo uloženo ve věci neprodleně jednat a rozhodnout.

Z podané ústavní stížnosti a přiložených listin bylo možno posoudit přípustnost ústavní stížnosti.

Pokud jde o tvrzený zásah orgánu veřejné moci, tj.

Městského soudu v Praze, spočívající v nečinnosti, je třeba poukázat na zákon č.

436/1991 Sb., o některých opatřeních v soudnictví, o volbách přísedících, jejich zproštění a odvolání z funkce a o státní správě soudů České republiky, v němž bylo mj. zakotveno právo fyzických a právnických osob obracet se na orgány správy soudů se stížnostmi a právo domáhat se přezkoumání postupu soudce ve výkonu jeho nezávislé rozhodovací činnosti a také povinnost předsedů soudů tyto stížnosti, jejichž obsahem může být i stížnost na průtahy řízení, ve lhůtě vyřizovat (§ 26, § 31 až 33 cit. zákona).

Obdobná úprava platí i podle § 164 až 174 zákona č.

6/2002 Sb., o soudech a soudcích, který je účinný od 1.

2002.

Podle jeho § 164 odst.

1 jsou fyzické a právnické osoby oprávněny obracet se na orgány státní správy soudů se stížnostmi, jde-li o průtahy v řízení.

Podle § 173 odst.

1 a 3 téhož zákona platí, že stížnost musí být vyřízena do 2 měsíců ode dne doručení orgánu státní správy soudu, který je příslušný k jejímu vyřízení.

O vyřízení stížnosti musí být stěžovatel v této lhůtě vyrozuměn.

Byla-li stížnost shledána důvodnou nebo částečně důvodnou, musí být stěžovatel vyrozuměn o tom, jaká opatření byla přijata k odstranění zjištěných závad.

Byla-li porušena povinnost soudcem, platí ustanovení § 128 odst.

1 zákona o soudech a soudcích, podle kterého lze v takovém případě zahájit řízení o kárné odpovědnosti.

Podle § 75 odst.

1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.

Ve své judikatuře považuje Ústavní soud výše popsanou stížnost předsedovi příslušného soudu na průtahy v řízení za prostředek, který zákon stěžovatelům poskytuje k ochraně jejich práva na rozhodnutí "bez zbytečných průtahů" podle čl.

38 odst.

2 Listiny základních práv a svobod (již usnesení, sp. zn.

III.

ÚS 169/96 , Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, sv.

5, s.

589).

Jeho využití je proto podmínkou projednání ústavní stížnosti.

Jinak je ústavní stížnost nepřípustná.

V opačném případě by se Ústavní soud stal prakticky jedinou instancí, která by rozhodovala o poskytnutí ochrany ústavně zaručeným základním právům a svobodám pro případ tzv. jiného zásahu orgánu veřejné moci než je rozhodnutí, což by bylo v rozporu s principem subsidiarity, na kterém je ústavní stížnost založena.

Stěžovatelka však neprokázala, že by využila svého práva k podání stížnosti předsedovi Městského soudu v Praze, který byl podle předchozí, a je i podle nové právní úpravy příslušný k jejímu projednání a vyřízení.

Proto byl její návrh odmítnut podle § 43 odst.

1 písm. e) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jako nepřípustný.

Stěžovatelce konečně ani po odmítnutí ústavní stížnosti nic nebrání v tom, aby ji podala po splnění podmínek § 75 odst.

1 zákona o Ústavním soudu znovu.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. ledna 2003 Vojtěch Cepl soudce Ústavního soudu