Entscheidungsdetail

IV.ÚS 697/01

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2002:4.US.697.01
Datum: 03.07.2002
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu IV.ÚS 697/01 ze dne 7. 3. 2002 N 27/25 SbNU 211 Převedení obviněného (odsouzeného) z vazby do výkonu trestu odnětí svobody

Česká republika

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl dne 7. března 2002 v senátě ve věci ústavní stížnosti P. U., proti usnesení státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. 1 VZt 792/2001, a usnesení státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 16. 10. 2001, sp. zn. KZv 2254/2000, za účasti 1) Vrchního státního zastupitelství v Praze,

2) Městského státního zastupitelství v Praze, jako účastníků řízení, se souhlasem účastníků bez ústního jednání, takto: Usnesení státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. 1 VZt 792/2001, a usnesení státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze ze dne

16. 10. 2001, sp. zn. KZv 2254/2000, se zrušují.

Odůvodnění

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným usnesením státních zastupitelství stěžovatel uvádí, že těmito rozhodnutími došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Trestní řád v ustanovení § 72 odst. 1 neumožňuje státnímu zástupci učinit při rozhodování o vazbě jiné rozhodnutí, než propustit obviněného na svobodu, stěžovatel navíc podal žádost o odklad výkonu trestu uloženého za jiný trestný čin, a proto mělo být rozhodnuto v prvé řadě o této jeho žádosti. Tím, že o převedení z vazby do výkonu trestu rozhodovalo státní zastupitelství, byl stěžovatel současně odňat svému zákonnému soudci. Z těchto, jakož i dalších, důvodů domáhá se proto stěžovatel zrušení napadených usnesení. Vrchní státní zastupitelství v Praze ve svém vyjádření z 5.

2002 uvedlo, že postupem státního zastupitelství v tomto trestním řízení nedošlo k porušení žádného ze stěžovatelových ústavně zaručených práv.

V situaci, kdy stěžovatel byl pravomocně odsouzen v jiné věci k nepodmíněnému trestu odnětí svobody a je nařízen výkon trestu, nedošlo jeho propuštěním z vazby a převedením do výkonu trestu k překročení pravomoci státního zástupce vymezené trestním řádem.

Městské státní zastupitelství v Praze v dopise z 19.

2002 uvedlo, že stěžovatelův případ není jediným, kdo je v obdobné situaci převeden z vazby do výkonu trestu a poukázalo na to, že soud bude případně moci rozhodnout o přerušení výkonu trestu podle ustanovení § 325 trestního řádu.

Městský soud v Praze se podáním ze dne 28.

2002 možnosti postavení vedlejšího účastníka vzdal.

Z obsahu spisu KZv 2254/2000 Městského státního zastupitelství v Praze a spisu 1 VZt 792/2001 Vrchního státního zastupitelství v Praze Ústavní soud zjistil, že napadenými usneseními byl stěžovatel propuštěn z vazby, do které byl vzat v souvislosti se stíháním vyšetřovatelem Policie ČR, Úřadu vyšetřování hl. m.

Prahy, vedeným pod sp. zn.

ČVS:ÚVP 240/2000, a současně převeden do výkonu trestu uloženého pravomocným rozsudkem Městského soudu v Praze ve věci sp. zn.

45 T 24/98.

Ze sdělení Městského soudu v Praze ze dne 9.

11.

2001 založeného ve spise KZv 2254/2000 plyne, že po svém pravomocném odsouzení stěžovatel požádal o odklad výkonu trestu odnětí svobody ze zdravotních důvodů.

Jak se v tomto sdělení výslovně konstatuje: "V mezidobí byl odsouzený U. převeden usnesením MSZ v Praze, sp. zn.

KZv 2254/2000, z vazby do výkonu trestu ze shora citovaného rozsudku, aniž bylo MS v Praze rozhodnuto o eventuálním odkladu výkonu trestu ze zdravotních důvodů." V dalším přípise z 30.

11.

2001 však Městský soud v Praze již sděluje stěžovateli, že považuje za nadbytečné rozhodovat o jeho žádosti o odklad výkonu trestu odnětí svobody ze dne 12.

12.

2001, neboť stěžovateli nebrání nic v tom, aby požádal o přerušení výkonu trestu ve smyslu ustanovení § 325 odst.

1 trestního řádu, či upuštění od zbytku výkonu trestu odnětí svobody podle § 327 odst.

2 trestního řádu.

Stěžovateli třeba přisvědčit především v tom, že vzhledem k ustanovení § 68 trestního řádu, v dříve, i nyní, platném znění je rozhodování o vazbě zásadně svěřeno soudu, v přípravném řízení soudci.

Tímto ustanovením trestního řádu je realizován ústavní princip zakotvený v čl.

8 odst.

5 Listiny, podle kterého do vazby lze vzít pouze na základě rozhodnutí soudu.

Podle ustanovení § 72 trestního řádu, ve znění před novelou, mohl státní zástupce rozhodnout v přípravném řízení o propuštění obviněného z vazby, nicméně za podmínky, že pominuly důvody vazby a obviněný bude propuštěn na svobodu.

Trestní řád nezná tedy institut převedení z vazby do výkonu trestu, tím méně pak připouští možnost, aby takové rozhodnutí vydával státní zástupce.

Pouze ve vyhlášce Ministerstva spravedlnosti č.

109/1994 Sb. je v ustanovení § 22 odst.

2 připuštěna možnost převodu obviněného z vazby do výkonu trestu odnětí svobody, nicméně na základě opatření soudu příslušného k rozhodnutí o vazbě vydaného v trestní věci, v níž byl obviněný ve vazbě.

O takový případ však v projednávané věci nepochybně nejde.

Také rozhodnutí o výkonu trestu, jakož i opatření s tím související, jsou svěřena soudu, jenž mimo jiné je povinen rozhodnout i o žádosti o odklad výkonu rozhodnutí podle ustanovení § 322 trestního řádu, a to rozhodnutím, proti kterému je podle odst.

3 přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.

Tím, že stěžovatel je odkazován na možnost požádat o přerušení výkonu trestu, je mu znemožňováno domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu ve smyslu čl.

36 odst.

1 Listiny a současně je vzhledem k vydání napadených usnesení odnímán i svému zákonnému soudci ve smyslu čl.

38 odst.

1 Listiny, neboť o přeměně vazby ve výkonu trestu rozhodoval státní zástupce.

Ústavní soud proto z uvedených důvodů ústavní stížnosti pro porušení čl.

8 odst.

2, čl.

36 odst.

1, čl.

38 odst.

1 Listiny ústavní stížnosti podle ustanovení § 82 odst.

2 písm. a) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, vyhověl a napadená usnesení podle ustanovení § 82 odst.

3 písm. a) citovaného zákona zrušil.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 7. března 2002