Entscheidungsdetail

IV.ÚS 221/02

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2002:4.US.221.02
Datum: 29. 5. 2002
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu IV.ÚS 221/02 ze dne 29. 5. 2002

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

IV. ÚS 221/02

Ústavní soud rozhodl dne 29. května 2002 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského ve věci ústavní stížnosti P. H., zastoupeného Mgr. L. J., advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. 2. 2002, čj. 16 Co 291/2001-127,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému rozsudku krajského soudu stěžovatel tvrdí, že tímto rozsudkem došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv zakotvených v čl.

36 odst.

1, čl.

6 odst.

1, čl.

11 odst.

1, čl.

32 odst.

4 Listiny základních práv a svobod, a to zejména proto, že byl vyslechnut pouze dožádaným soudem, že nebyly vzaty v úvahu jeho splátky movitého vybavení domácnosti, jež jeho děti užívají, že určením povinnosti zaplatit dlužné výživné je ohrožováno jeho právo na život a na vlastnictví toho, co je k životu nezbytné, jakož i konečně, že nebyly zjištěny skutečně oprávněné potřeby obou dětí.

Z těchto, jakož i dalších, důvodů domáhá se proto zrušení napadeného rozsudku.

Z obsahu spisu P 96/93 Okresního soudu v Jihlavě Ústavní soud zjistil, že rozsudkem tohoto soudu ze dne 18.

2001, čj.

P 96/93-105, byla vyživovací povinnost stěžovatele změněna s účinností od 1.

1997 tak, že stěžovatel je povinen měsíčně přispívat na výživu nezletilé P.

H. částkou 1 200,-- Kč a nezletilého D.

H. částkou 1 100,-- Kč, s účinností od 1.

10.

2000 částkami 1 000,-- Kč a 900,-- Kč s tím, že dlužné výživné za dobu od 1.

1997 do 30.

2001 činí u P.

29 400,-- Kč a u nezletilého D.

27 200,-- Kč.

Vydání tohoto rozsudku předcházela jednání okresního soudu ve dnech 7.

12.

2000, 27.

2001, 12.

2001, k nimž stěžovatel byl řádně obeslán, nicméně k jednání se nedostavil.

Naopak při svém výslechu dne 18.

2001 u dožádaného soudu uvedl, že procesní soud má jednat bez jeho přítomnosti, a že proto nežádá ani obeslání k jednání.

K odvolání stěžovatele rozhodl Krajský soud v Brně po doplnění řízení napadeným rozsudkem tak, že měniv rozsudek soudu prvého stupně, stanovil výživné od 1.

1997 na částku 1 000,-- Kč měsíčně pro již zletilou P., 900,-- Kč měsíčně pro nezletilého D. a od 1.

10.

2000 na částku 800,-- Kč měsíčně pro P. a 700,-- Kč měsíčně pro nezletilého D. s tím, že dlužné výživné za dobu od 1.

1997 do 31.

2002 v částce 23 300,-- Kč pro P. a 20 650,-- pro nezletilého D. je stěžovatel povinen zaplatit do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Jak v důvodech svého rozsudku uvedl krajský soud, došlo v projednávané věci ke kvalifikované změně poměrů ve smyslu ustanovení § 99 odst.

1 zákona o rodině, odůvodňující změnu ve výši výživného, a to zejména vzhledem k podstatnému nárůstu potřeb dětí.

Skutečnost, že P.

H. v průběhu řízení nabyla zletilosti, třeba připomenout, že řízení o zvýšení výživného bylo zahájeno na základě návrhu matky podaného ještě v době její nezletilosti dne 2.

1998.

Dosažení zletilosti netvoří překážku, pro kterou by nebylo možno v započatém řízení pokračovat, takže podmínky pro možné zvýšení výživného i za dobu 3 let zpětně ode dne zahájení soudního řízení byly splněny.

Stěžovatel měl možnost zúčastnit se osobně jednání u soudu, toto právo mu nebylo upřeno, neměl však sám zájem se jednání u procesního soudu zúčastnit.

Stěžovatelovy výtky směřující proti napadenému rozsudku zjevně postrádají jakékoli opodstatnění, a to nejen pokud jde o stěžovatelovu neúčast při jednání před okresním soudem, když stěžovatel sám, jak již bylo konstatováno, projevil souhlas s jednáním v jeho nepřítomnosti, a dokonce ani nežádal své obeslání, ale i jeho námitku směřující v podstatě k započtení jeho pohledávky za splácení movitého vybavení domácnosti, neboť toto započtení není vzhledem k ustanovení § 97 odst.

3 zákona o rodině přípustné.

Rovněž, pokud jde o placení dlužného výživného (§ 98 odst.

1 zákona o rodině) i stanovení jeho výše (§ 96 odst.

1 zákona o rodině), napadené rozhodnutí nepřekračuje zákonný, natož ústavně právní, rámec, když určené výživné stejně ani zdaleka nepostačí pokrýti potřeby dětí.

Všechny uvedené skutečnosti a úvahy jeví se Ústavnímu soudu natolik evidentní, že mu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst.

2 písm. a) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č.

77/1998 Sb., odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 29. května 2002 JUDr.

Eva Zarembová předsedkyně senátu