Entscheidungsdetail

III.ÚS 557/01

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2002:3.US.557.01
Datum: 17. 1. 2002
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu III.ÚS 557/01 ze dne 17. 1. 2002

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud ČR rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.

Vladimíra Jurky a soudců JUDr.

Pavla Holländera a JUDr.

Vlastimila Ševčíka o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti podaným M.K., zast.

JUDr.

J.K., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci, sp. zn.

3 To 120/2001, ze dne 19.

2001, takto: Návrh se odmítá .

O d ů v o d n ě n í : Svým návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti podané k Ústavnímu soudu dne 19.

2001 se navrhovatel domáhá zrušení usnesení Vrchního soudu v Olomouci, sp. zn.

3 To 120/2001, ze dne 19.

2001.

Označeným usnesením byla zamítnuta jeho stížnost, kterou napadl usnesení Krajského soudu v Ostravě, č.j.

39 T 1/2001-1088, ze dne 25.

2001, když tímto usnesením byla zamítnuta podle § 72 odst.

2 trestního řádu (dále tr.ř.) žádost navrhovatele o propuštění z vazby na svobodu.

Vydáním obou uvedených rozhodnutí mělo být porušeno ústavní právo navrhovatele na osobní svobodu, zaručené mu čl.

8 odst.

1, 2 a 5 Listiny základních práv a svobod (dále Listina).

Z obsahu připojeného spisu Krajského soudu v Ostravě, sp. zn.

29 T 1/2001 plyne, že navrhovatel byl vzat do vazby usnesením Okresního soudu v Olomouci, sp. zn.

Nt 762/2000, ze dne 5.

2000, když byla shledána existence vazebních důvodů uvedených v ustanovení § 67 odst.

1 písm. b), c) tr.ř.

KSZ, byla dne 8.

2001 podána obžaloba, která vinila navrhovatele ze spáchání trestného činu podvodu podle § 250 odst.

1, 4 trestního zákona (dále tr. zák.), a to ve spolupachatelství s J.K. (§ 9 odst.

2 tr. zák.) a dále pro trestný čin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 175 odst.

1 písm. a) tr. zák.

V rámci rozhodování již v řízení před soudem (o žádostech navrhovatele o propuštění z vazby) Krajský soud v Ostravě usnesením, č.j.

29 T 1/2001-897, ze dne 22.

2001, zamítl žádost navrhovatele o propuštění z vazby na svobodu s tím, že důvody vazby dle § 67 odst.

1 písm. c) tr.ř. trvají, když další existenci důvodů vazby koluzní [§ 67 odst.

1 písm. b) tr.ř.] neshledal.

Stížnost proti tomuto rozhodnutí byla usnesením Vrchního soudu v Olomouci, č.j.

3 To 21/2000-935, ze dne 22.

2001, zamítnuta.

V odůvodnění návrhu nyní napadeného usnesení Vrchního soudu v Olomouci, sp. zn.

3 To 120/2001, ze dne 19.

2001, jímž byla zamítnuta stížnost navrhovatele do usnesení Krajského soudu v Ostravě, sp. zn.

29 T 1/2001, ze dne 25.

2001, kterým byla zamítnuta jeho žádost o propuštění z vazby, je poukazováno na trvající existenci důvodů tzv. vazby předstižné [§ 67 odst.

1 písm. c) tr.ř.].

Především je shledáno důvodným podezření, že navrhovatel se žalované trestné činnosti dopustil, když je poukázáno na výpovědi spoluobžalovaného J.K., ale i na znalecký posudek z oboru daktyloskopie.

Odvolací soud dále poukázal i na to, že v průběhu řízení o podané obžalobě před soudem byly opatřeny další materiály, které nasvědčují, že navrhovatel se dopustil i jiné majetkové trestné činnosti a je zjevně v této souvislosti vyslýchán dále policejními službami.

I když nelze dovodit v této chvíli, že se navrhovatel další trestné činnosti dopustil, i tyto okolnosti, spolu s dalšími, trvající existencí důvodů vazby předstižné podporují.

Těmito okolnostmi (dalšími) je přesvědčení vycházející z argumentace soudu I. stupně, totiž, že navrhovatel se měl důvodně dopustit rozsáhlé majetkové trestné činnosti podvodného charakteru, společně s další osobou a měl tak způsobit na cizím majetku škodu velkého rozsahu.

Především však z dosud získaného důkazního materiálu plyne, že navrhovatel mohl být propojen s cizími státními příslušníky, které měly opatřovat předměty pomocí kterých měla být spáchána žalovaná trestná činnost (nekryté cestovní šeky C.).

Tyto osoby dosud v rámci trestního řízení nebyly zjištěny, stejně jako nebyly zajištěny ani všechny šeky prostřednictvím kterých se měl navrhovatel trestné činnosti dopustit.

Z uvedených zjištění obecné soudy dovodily obavu, že pro propuštění navrhovatele z vazby na svobodu by mohl pokračovat v páchání trestné činnosti, pro kterou je trestně stíhán.

V odůvodnění svého návrhu, kterým brojí proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Olomouci navrhovatel uvedl, že je mylným názor obou soudů, že by pokračoval v trestné činnosti.

Poukázal v této souvislosti na to, že o výskytu platebních dokumentů včas informoval příslušníka policie, který to potvrdil a přes vědomost, že skutkové otázky nejsou v zásadě předmětem rozhodování o vazbě, mělo být k této okolnosti přihlédnuto i v tomto řízení.

Poukázal dále na spojitost svého případu se spoluobžalovaným K., který byl propuštěn z vazby, kdy soud tak rozhodl, ačkoli postavení navrhovatele bylo v té době v podstatě stejné, navíc spoluobžalovaný uprchl a maří tak další trestní řízení.

V přijatém rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, které napadl, spatřuje omezení své osobní svobody a takto závažný zásah do svých občanských práv s tím, že k takovému postupu může dojít pouze na základě skutečně závažných důvodů, které však v jeho věci nebyly nepochybně zjištěny.

Pro porušení svého ústavního práva zaručeného mu čl.

8 odst.

1, 2, 5 Listiny navrhl, aby jím napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci Ústavní soud nálezem zrušil.

Ve vyjádření k podanému návrhu Vrchní soud v Olomouci odkázal v plném rozsahu na argumentaci obsaženou v odůvodnění napadeného rozhodnutí s tím, že nemá co by k ní dodal.

Ústavní soud vycházeje ze spisového materiálu obsaženého ve spisu Krajského soudu v Ostravě, sp. zn.

29 T 1/2001 i argumentace navrhovatele, jakož i z vyjádření Vrchního soudu v Olomouci dospěl k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný.

Nutno opakovaně připomenout, že je to pouze ústavněprávní hledisko, které umožňuje ingerenci ústavního soudu do rozhodovací činnosti soudů obecných.

Vycházeje z tohoto hlediska zasažení namítaného práva na osobní svobodu neshledal.

Na navrhovatelovu věc a rozhodnutí s ní spojená dopadá především ust. čl.

8 odst.

5 listiny podle kterého nikdo nesmí být vzat do vazby, leč z důvodů a na dobu stanovenou zákonem a na základě rozhodnutí soudu, přičemž dle čl.

8 odst.

2 nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, které stanoví zákon.

V těchto souvislostech se jedná především o to, zda ony důvody stanovené zákonem (trestním řádem) jsou v případě navrhovatele relevantní, když skutečnost, že navrhovatel byl zbaven osobní svobody rozhodnutím soudu je nepochybná.

Důvody vazby stanoví trestní řád (zákon) ve svém ustanovení § 67 odst.

1 písm. a), b), c).

Je nepochybné, že shledání (nalezení) konkrétních skutečností, které odůvodňují obavu, že obviněný si bude počínat způsobem v jednotlivých ustanoveních dále blíže popsaných bývá začasté posouzením velmi subtilním.

Výklad zákonných znaků "konkrétních skutečností" i ve vztahu k důvodům vazby předstižné je úkolem především obecných soudů, které při důkladné znalosti skutkových okolností a důkazní situace ve věci samé musí odpovědně posoudit zda další trvání vazby či vazba vůbec je opatřením nezbytným pro dosažení účelu trestního řízení.

Pro výklad či aplikaci i ust. § 67 odst.

1 písm. c) tr.ř. proto nemohou být dána jednoznačná kritéria.

Ta je zapotřebí vyvodit vždy z povahy konkrétní věci.

Do těchto úvah vyjádřených i v příslušném rozhodnutí a plynoucích ze skutkových zjištění v době rozhodování obecných soudů těmto známým se Ústavní soud ve smyslu své, dnes již ustálené judikatury cítí oprávněn zasáhnout zpravidla jen tehdy, není-li rozhodnutí o vazbě podloženo zákonným důvodem (čl.

8 odst.

1, 2, 5 Listiny) buď vůbec nebo jestliže tvrzení a nedostatečně shledané důvody vazby jsou v extrémním rozporu s kautelami plynoucími z ústavního řádu republiky či mezinárodních smluv dle čl.

10 Ústavy.

V daném případě takový rozpor Ústavní soud neshledal.

Důvodné podezření z rozsáhlé a výrazné majetkové trestné činnosti navrhovatele nelze přehlédnout, stejně tak i to, že navrhovatel byl v této souvislosti již postaven před soud.

Ze spisového materiálu k věci se vztahujícímu plyne rovněž důvodné podezření, že žalované trestné činnosti se dopouštěl nejen se spoluobžalovaným, ale i s cizími státními občany, jejich role v celé trestní věci se nejeví jako okrajová.

Stejně tak trvá důvodné podezření o existenci dalších šeků, jejichž prostřednictvím měla být trestná činnost realizována.

Z uvedených zjištění, které lze označit za konkrétní skutečnosti pak důvodně mohla vzejít obava, že navrhovatel bude pokračovat v trestné činnosti, pro kterou je stíhán, úvaha o bezprostředním nebezpečí další trestné činnosti je v daných souvislostech případná.

Tyto skutečnosti z odůvodnění napadeného usnesení (i když si Ústavní soud dovede představit argumentaci preciznější) plynou, a to i v souvislosti s rozhodnutím soudu I. stupně.

K namítanému rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci stran propuštění spoluobžalovaného K. z vazby na svobodu, lze než konstatovat, že takovéto rozhodnutí bylo vydáno, k důvodům tohoto rozhodnutí však Ústavnímu soudu z pohledu podaného návrhu se vyjadřovat nepřísluší, (a to ať by na jejich opodstatněnost měl jakýkoliv názor).

S poukazem na uvedené tak Ústavnímu nezbylo než podaný návrh, jako zjevně neopodstatněný podle § 43 odst.

2 písm. a) zák. č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. ledna 2002 JUDr.

Vladimír Jurka předseda senátu