Entscheidungsdetail

I.ÚS 747/01

Gericht

Ústavní soud

ECLI

ECLI:CZ:US:2002:1.US.747.01

Datum

25. 7. 2002

Textstatus

Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu I.ÚS 747/01 ze dne 25. 7. 2002

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vojenem Güttlerem ve věci ústavní stížnosti P. V., zastoupeného advokátem JUDr. T. K., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 8. 2001, sp. zn. 13 Co 157/2001, 13 Co 158/2001, t a k t o : Ústavní stížnost se o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : V záhlaví označeným rozsudkem rozhodl Městský soud v Praze tak, že se rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 26. 10. 2000, č.j. 13 C 126/95-127, opravený usnesením ze dne 10. 1. 2001 mění tak, že stěžovatel (žalovaný) je povinen zaplatit žalobci (M., spol. s r.o.) částku 468.342,- Kč se 17 % úroky od 10. 5. 1995 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku a dále rozhodl o nákladech řízení. Stěžovatel v ústavní stížnosti poukázal zejména na proměnu v názorech Městského soudu v Praze, který v ústavní stížností napadeném rozsudku "popřel to, co sám a ve stejném senátě judikoval, když zrušil původní rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1, kterým bylo žalobě vyhověno ... prudká změna v názorech senátu JUDr. Š. vytváří značnou právní nejistotu". Stěžovatel se domnívá, že nerespektováním ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, a "v jeho důsledku" učiněném rozhodnutí spočívajícím na nepodložených a proměnlivých úvahách o osudu podané žádosti, dochází k porušení jeho ústavního práva, tj. aby bylo o věci rozhodováno spravedlivě, nezávislým a nestranným soudem. Stěžovatel je proto toho názoru, že Městský soud v Praze citovaným rozhodnutím porušil čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Proto navrhl, aby Ústavní soud vydal nález, kterým by rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 8. 2001, sp. zn.: 13 Co 157/2001, 13 Co 158/2001, zrušil. Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu je možno dovolání považovat za procesní prostředek k ochraně práva ve smyslu citovaného ustanovení v těch případech, kdy je podle zákona přípustné (srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 40/93 In: Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1, C. H. Beck Praha, 1994, str. 47, a contrario). V souzené věci - jak Ústavní soud zjistil z přípisu Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 12. 6. 2002 - podal stěžovatel proti citovanému rozsudku Městského soudu v Praze dovolání k Nejvyššímu soudu ČR. K podání tohoto dovolání existuje zákonná opora [§ 238 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ve znění platném do 31. 12. 2000], a je tedy ze zákona přípustné, neboť rozsudkem Městského soudu v Praze byl rozsudek soudu prvního stupně (Obvodního soudu pro Prahu 1) ve věci samé změněn. Za těchto okolností Ústavní soud dospívá k závěru, že v souzené věci dovolání představuje procesní prostředek, který zákon k ochraně práva stěžovatele poskytuje, a jehož vyčerpáním bylo podání ústavní stížnosti podmíněno. Proto soudce zpravodaj ústavní stížnost jako nepřípustný návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu]. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 25. července 2002 JUDr. Vojen Güttler soudce zpravodaj