Entscheidungsdetail

III.ÚS 670/2000

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2001:3.US.670.2000
Datum: 21. 6. 2001
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu III.ÚS 670/2000 ze dne 21. 6. 2001

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.

Pavla Holländera a soudců JUDr.

Vladimíra Jurky a JUDr.

Vlastimila Ševčíka o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti podaném R.

Š., zast.

JUDr.

P., advokátem, proti usnesení Vrchního soudu v Praze, sp. zn.

2 To 118/2000, ze dne 14.

2000, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze, sp. zn.

4 T 94/99, ze dne 6.

2000, t a k t o : Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í Navrhovatel se domáhal svým návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti ze dne 14.

11.

2000 zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze, sp. zn.

2 To 118/2000, ze dne 14.

2000 a rozsudku Krajského soudu v Praze, sp. zn.

4 T 94/99, ze dne 6.

2000.

To s tím, že uvedenými rozhodnutími byla porušena jeho základní práva zaručená mu Ústavou ČR, resp.

Listinou základních práv a svobod (dále Listina), konkrétně stanovená v čl.

90 a čl.

96 Ústavy ČR a v čl.

2 odst.

2, čl.

36 odst.

1, čl.

37 odst.

7, čl.

38 odst.

2 Listiny, jakož i čl.

5 a čl.

6 odst.

1, odst.

3 písm. b) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále Úmluva), jejichž porušení souhrnně spatřuje porušení principů spravedlivého procesu a "rovnosti stran".

Ze spisu Krajského soudu v Praze, sp. zn.

4 T 94/99, Ústavní soud zjistil, že navrhovatel byl pravomocně odsouzen, když byl uznán vinným trestným činem loupeže dle ust. § 234 odst.

1, 2 písm. a, b) trestního zákona (dále tr. zák.) k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody.

Navrhovatelem podané odvolání bylo citovaným usnesením Vrchního soud v Praze podle § 256 tr.ř. zamítnuto.

V podaném návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatel namítal, že v předmětné věci nebyl soudy zjištěn úplně skutkový stav věci, přesvědčivě nebyla vyvrácena jeho obhajoba, soudy se nevypořádaly s rozpory ve výpovědích slyšených svědků a nebyly provedeny navrhované důkazy, které mohly svědčit v jeho prospěch.

Napadená rozhodnutí navrhl zrušit s ohledem na namítané porušení již shora označených jeho základních práv, včetně chybně označeného čl.

37 odst.

7 Listiny, který v tomto dokumentu vůbec obsažen není.

K podanému návrhu se vyjádřil Vrchní soud v Praze, který poukázal na to, že v podaném návrhu se v něm obsažená argumentace omezuje pouze na hodnocení důkazního stavu (odlišné hodnocení provedených důkazů soudem a potřeba provádění dalších důkazů ve věci z pohledu navrhovatele).

V tomto směru Vrchní soud v Praze odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí v rámci kterého se ke vzneseným námitkám podrobně vyjádřil.

Vrchní státní zastupitelství v Praze se svého postavení vedlejšího účastníka v řízení před Ústavním soudem vzdalo.

Po zvážení obsahu příslušného spisového materiálu, argumentace navrhovatele i vyjádření Vrchního soudu v Praze, dospěl Ústavní soud k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný.

Podaný návrh posuzoval přirozeně z hlediska ústavněprávního, které jediné zakládá ingerenci Ústavního soudu do jurisdikční činnosti soudů obecných a takto zjistil, že ty ve své rozhodovací činnosti postupovaly ve shodě s Ústavou ČR a stejně tak i s obsahem Listiny a Úmluvy.

Z obsahu podaného návrhu je zřejmé, že navrhovatel opakuje argumentaci, kterou užil zejména v rámci svého odvolání v řízení před obecnými soudy.

V této souvislosti však Ústavní soud shledal, že odvolací soud na námitky vznesené navrhovatelem reagoval, když konstatoval, že v konaném trestním řízení vedeném ve věci navrhovatele byl respektován trestní řád a procesní práva navrhovatele (včetně jeho práva na obhajobu) byla dodržena.

Vysvětlil procesní postavení slyšeného svědka (dříve spoluobviněného), poukázal i na svědectví podané poškozeným i svědkem Š., když ta se doplňují a jednoznačně prokazují vinu navrhovatele.

Odvolací soud poukázal na přesvědčivé odůvodnění rozhodnutí soudu nalézacího, které z hlediska jeho rozsahu označil za vyčerpávající.

Stejně tak i to co se týče argumentace stran učiněných skutkových závěrů, k níž dospěl logickou úvahou a poukázal i na přesvědčivé vysvětlení soudu nalézacího stran popsaní důvodů pro které neprováděl další důkazy (označené navrhovatelem) a to pro jejich nadbytečnost.

Takto (správně) zjištěným skutkovým závěrům dle přesvědčení odvolacího soudu odpovídá i užitá právní kvalifikace.

Ke stejným závěrům (i z hlediska již označeného spisového materiálu v dané věci), dospěl i ústavní soud, který je rovněž přesvědčen o tom, že dokazování bylo provedeno v takovém rozsahu a do té míry odpovědně, že umožnilo obecným soudům dospět ve svých rozhodnutích k jednoznačným závěrům, které také přesvědčivě vyjádřily v odůvodnění svých rozhodnutí.

Na námitky vznesené navrhovatelem soudy adekvátně reagovaly, zabývaly se jimi a svůj postoj k nim také zřetelně vysvětlily (včetně vznesených návrhů na další dokazování, provedení dalších důkazů).

Stejně pečlivou pozornost věnovaly obecné soudy i vyvození adhezních právních závěrů ve vztahu k závěrům skutkovým.

Pokud tedy soudy respektovaly příslušné trestněprávní zákony, jak tomu bylo dle přesvědčení Ústavního soudu i v daném případě, nelze dospět k závěru, že jejich postup a posléze vydaná rozhodnutí vykazovala pochybení, která by dokonce dosáhla rozměrů protiústavních.

Z důvodů shora označených nutno uzavřít, že k namítanému porušení základních práv obecně (a také navrhovatelem označených výslovně) nedošlo, když postup obecných soudů v dané věci lze bezpochyby označit jako ústavně konformní.

S poukazem na uvedené tak Ústavnímu soudu nezbylo než podaný návrh, jako zjevně neopodstatněný dle dle § 43 odst.

2 písm. a) zák. č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. června 2001 JUDr.

Pavel Holländer předseda senátu