Entscheidungsdetail

III.ÚS 335/01

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2001:3.US.335.01
Datum: 30. 8. 2001
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu III.ÚS 335/01 ze dne 30. 8. 2001

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní ČR soud rozhodl o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatelky J.

V., směřujícím proti blíže neurčenému rozhodnutí Úřadu pro dohled nad družstevními záložnami, kterým se zavádí nucená správa nad družstevními záložnami P., Č., O., Ž., D., R. a Z., spojeného s návrhem na zrušení ust. § 28 odst.

1 písmeno e) a odst.

3 písmeno c), § 28b, 28c, 28d, 28e a 28f zákona ze dne 20. dubna 1995, č.

87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících a o doplnění zákona České národní rady č.

586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, t a k t o : N á v r h s e o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í Navrhovatelka podala dne 30.

2001 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, který směřoval proti blíže neurčenému rozhodnutí Úřadu pro dohled nad družstevními záložnami, kterým se zavádí nucená správa nad družstevními záložnami P., Č., O., Ž., D., R. a Z.

Navrhovatelka tvrdila, že tímto rozhodnutím byla porušena její základní práva, daná jí čl.

10 Ústavy, čl.

3 odst.

3, čl.

4 odst.

1 a 4 a čl.

11 odst.

1 a 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Navrhovatelka se v návrhu dovolává ust. § 75 odst.

2 zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, a žádá věcné projednání návrhu s tím, že podle jejího názoru stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy navrhovatelky a zmíněný postup je tedy na místě.

Návrh byl spojen s návrhem na ust. § 28 odst.

1 písmeno e) a odst.

3 písmeno c), § 28b, 28c, 28d, 28e a 28f zákona ze dne 20. dubna 1995, č.

87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících a o doplnění zákona České národní rady č.

586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, Ve smyslu § 35 a 75 zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, Ústavní soud nejdříve zkoumal, zda jsou dány podmínky řízení, za kterých může ve věci jednat a zjistil, že tomu tak není.

Podle § 72 odst.

1 písmeno a) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, fyzická nebo právnická osoba jsou oprávněny podat ústavní stížnost, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl.

10 Ústavy.

V této souvislosti Ústavní soud konstatoval, že zákon č.

87/1995 Sb. ve svém § 28 odst.

4 stanoví, že na řízení o změně povolení, zákazu nebo omezení povolených činností, zavedení nucené správy, skončení nucené správy, o nařízení mimořádného auditu, uložení pokuty a jiná rozhodování Úřadu pro dohled nad družstevními záložnami se vztahují předpisy o správním řízení - zákon č.

71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).

Podle § 28 odst.

5 zákona č.

87/1995 Sb. je účastníkem řízení pouze dotčená záložna.

Je zjevné, že napadené rozhodnutí se vztahuje k právům záložny, jako právnické osoby, nikoliv k právům jednotlivých členů této záložny.

Družstevní záložny jsou budovány na principu majetkové účasti družstevníků, kteří část svého majetku svěřují družstvu, jež s ním hospodaří jako samostatná právnická osoba.

Z družstevního principu vyplývá i možnost znehodnocení vkladu, špatného ekonomického výsledku či jiné nepříznivé situace.

Člen má právo ovlivňovat rozhodování družstva prostřednictvím jeho orgánů a účastí v nich.

Nemůže však jednat za družstvo, jako právnickou osobu, leda by byl jejím orgánem nebo k tomu byl družstvem výslovně písemně zmocněn.

K takovému stavu však zjevně nedošlo.

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo než část návrhu, týkající se rozhodnutí Úřadu pro dohled nad družstevními záložnami, odmítnout podle § 43 odst.

1 písmeno c) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným.

Použití ust. § 75 odst.

2 zákona č.

182/1993 Sb., jak to požaduje navrhovatelka, je v souzeném případě nepřípustné.

Zmíněné ustanovení zákona se totiž umožňuje Ústavnímu soudu takto mimořádně jednat pouze za situace, kdy navrhovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, nikoliv podle vlastního uvážení kdykoliv, tedy v případě nesplnění jiných podmínek stanovených zákonem.

Jestliže navrhovatelka nebyla účastnicí napadeného řízení o uvalení nucené správy, Ústavní soud nemohl podle citovaného ustanovení postupovat.

K návrhu na zrušení ustanovení § 28 odst.

1 písmeno e), § 28 odst.

3 písmeno c) a § 28b, 28c, 28d, 28e a 28f zákona ze dne 20. dubna 1995, č.

87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících a o doplnění zákona České národní rady č.

586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, pak Ústavní soud konstatoval, že byla-li ústavní stížnost odmítnuta [§ 43 odst.

1 písm. c) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů], musí se toto rozhodnutí promítnout i do návrhu vzneseného ve smyslu § 74 tohoto zákona.

Je-li totiž samotná ústavní stížnost podána někým zjevně neoprávněným, a tedy věcného projednání neschopná, odpadá tím současně i základní podmínka projednání návrhu na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení.

Opačný výklad by vedl ke stavu, jímž by se aktivní legitimace k podání takového návrhu (§ 64 odst.

1 a 2 citovaného zákona) zcela nežádoucím způsobem přenášela i na ty, kteří jinak takové oprávnění - nejsouce ve sféře vlastních zájmů bezprostředně dotčeni - nemají.

Ústavnímu soudu proto nezbylo než i tuto část návrhu podle § 43 odst.

1 písmeno e) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako nepřípustnou, odmítnout.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. srpna 2001