Entscheidungsdetail

III.ÚS 273/01

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2001:3.US.273.01
Datum: 28. 6. 2001
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu III.ÚS 273/01 ze dne 28. 6. 2001

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

III. ÚS 273/01

Ústavní soud rozhodl dne 28. června 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vlastimila Ševčíka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky C., zastoupené JUDr. M.V., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21.února 2001, sp. zn. 22 Ca 429/2000, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Ústavní stížností, podanou včas (§ 72 odst.

2 zák. č.

182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§ 30 odst.1,§ 34, § 72 odst.

1 písm. a), odst.

4 zákona], napadla stěžovatelka pravomocné rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. února 2001 (22 Ca 429/2000-30), kterým byla zamítnuta žaloba stěžovatelky o zrušení rozhodnutí O.Ú., jimiž byla přezkoumána zákonnost rozhodnutí správního orgánu ze dne 26.

2000 (RF-1018/178/2000-Su), ze dne 4.

2000 (RF-1411/178/2000-Su) a ze dne 12.

10.

2000 (RF-1385/178/2000-Su), kterými byl stěžovatelce podle ust. § 4 odst.

2 zák. č.

202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů, a podle ust. § 46 odst.

4 zák. č.

337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, vyměřen odvod části výtěžku z provozovaných výherních hracích přístrojů na území města H., B. a O. za období roku 1999.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítla vady řízení spočívající v neústavním výkladu zákona č.

202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů, a dále použití nesprávného procesního předpisu orgány veřejné správy.

Dle tvrzení stěžovatelky soud svým rozhodnutím porušil její ústavně zaručené právo na soudní ochranu dané Listinou základních práv a svobod, a to jejím čl.

36 odst.

1 a 2 ve spojení s čl.

1 Ústavy ČR a čl.

4 odst.

2 Listiny základních práv a svobod.

Stěžovatelka proto navrhla, aby Ústavní soud rozhodnutí obecného soudu, jak je vpředu označeno, svým nálezem zrušil.

Ústavní soud, po zvážení všech skutečností plynoucích ze spisového materiálu i argumentace stěžovatelky v ústavní stížnosti, dospěl k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný.

Z ústavní stížnosti, jakož i z odůvodnění jí napadeného rozhodnutí, je patrno, že stěžovatelka brojila proti rozhodnutí O.Ú., jimiž byla přezkoumána zákonnost rozhodnutí správního orgánu ze dne 26.

2000 (RF-1018/178/2000-Su),ze dne 4.

2000 (RF-1411/178/2000-Su) a ze dne 12.

10.

2000 (RF-1385/178/2000-Su), kterými byl stěžovatelce podle ust. § 4 odst.

2 zákona č.

202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů, vyměřen odvod části výtěžku z provozovaných výherních hracích přístrojů na území města H., B. a O. za období roku 1999.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítla nesprávné vyložení ustanovení § 4 odst.

2 zákona č.

202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů.

Z obsahu rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. února 2001 (22 Ca 429/2000-30), jímž byla potvrzena rozhodnutí správního orgánu, zásah do práv, jichž se stěžovatelka v návrhu dovolává, zjištěn nebyl.

Jmenovaný soud postupoval v souladu s § 250i odst.

1 a § 249 odst.

2 občanského soudního řádu, ve svém rozhodnutí se vypořádal se všemi námitkami stěžovatelky uplatněnými v žalobě, tj. v jeho výkladu § 4 odst.

2 a 3 zákona č.

202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů, a v pochybení při použití nesprávného procesního předpisu, kdy mělo být ve správním řízení postupováno podle správního řádu.

Uvedenou vadu obecný soud zjistil, k této vadě však nemohl přihlédnout s ohledem na ustanovení § 250i odst.

3 o. s. ř., ve kterém se uvádí, že k vadám řízení před správním orgánem soud přihlédne, jen jestliže vzniklé vady mohou mít vliv na zákonnost rozhodnutí a žalobu dle § 250j odst.

1 o. s. ř. zamítl.

Poněvadž odůvodnění rozsudku ze dne 21. února 2001 (22 Ca 429/2000-30)je přiléhavé a vyčerpávající (§157odst.

2 o. s. ř.), lze na ně odkázat.

Stěžovatelkou citovaný nález Ústavního soudu, sp. zn.

IV.

ÚS 536/98 , řeší zcela odlišnou problematiku - otázku kolize restitucí a privatizačního procesu, a citace stěžovatelky z uvedeného nálezu Ústavního soudu v ústavní stížnosti je vytržená z kontextu.

Nastíněná analogie tohoto nálezu Ústavního soudu s projednávanou věcí je však nepřiléhavá a nelze ji při řešení dané problematiky analogicky použít, jak se o to stěžovatelka pokouší.

Především nutno opakovat, že Ústavní soud není součástí obecné justice a z tohoto hlediska nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto postupují v souladu s obsahem Listiny základních práv a svobod.

Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně chráněných práv a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat toliko ústavnost napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že okolnosti uvedené v ústavní stížnosti nemohou podstatu a tedy ani ústavnost napadených rozhodnutí obecných soudů zásadním způsobem zpochybnit a ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Rozhodovací činností obecných soudů nedošlo k zásahu do ústavně zaručených práv a svobod.

Tvrdí-li stěžovatelka ve své ústavní stížnosti, že obecnými soudy mělo být rozhodnuto jinak a že tyto soudy dospěly k jinému právnímu závěru, než je právní závěr stěžovatelky, a neuvádí-li další skutečnosti, které by svědčily o porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod, pak nezbývá, než taková tvrzení stěžovatelky hodnotit jako pouhou polemiku s právními závěry obecného soudu a zde ji odkázat na ustálenou judikaturu Ústavního soudu, a to i ve vztahu k povaze a postavení Ústavního soudu k soustavě soudů obecných (k tomu srov. např. nález ve věci III.

ÚS 23/93 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., č.

5, Praha 1994).

Poněvadž nebylo zjištěno, že by se označený obecný soud v řízení a rozhodnutí dostal do rozporu s ústavními principy řádného a stanoveného procesu, když po provedeném řízení a hodnocení důkazů nevyhověl žalobě stěžovatelky, uplatňující zrušení rozhodnutí na odvod části výtěžku z provozovaných výherních hracích přístrojů, byl návrh jako zjevně neopodstatněný, v souladu s § 43 odst.

2 písm. a) zákona, odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst.

3 zákona).

V Brně dne 28. června 2001