Entscheidungsdetail

II.ÚS 751/2000

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2001:2.US.751.2000
Datum: 30. 1. 2001
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu II.ÚS 751/2000 ze dne 30. 1. 2001

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Jiřího Malenovského a JUDr. Vojtěcha Cepla ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. M., právně zastoupeného JUDr. I. P., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 10. 2000, sp. zn. 6 To 742/2000, a dále proti průtahům v řízení u Okresního soudu v Chomutově v jeho trestní věci, vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 5 T 163/99, t a k t o: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Senát Ústavního soudu mimo ústní jednání návrh bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst.

2 písm. a) zák. č.

182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Ústavní stížností, která došla Ústavnímu soudu dne 21.

12.

2000, se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30.

10.

2000, sp. zn.

6 To 742/2000, a vydání rozhodnutí Ústavního soudu, že Okresní soud v Chomutově je povinen zdržet se zbytečných průtahů v jeho trestní věci, vedené u tohoto soudu pod sp. zn.

5 T 163/99, a tuto urychleně skončit.

Výše uvedeným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem a postupem Okresního soudu v Chomutově došlo podle stěžovatele k porušení ustanovení čl.

8 a čl.

38 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a čl.

6 odst.

1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, ve znění protokolů č.

3, 5 a 8 (dále jen "Úmluva").

Dále stěžovatel žádal, aby se Ústavní soud ve smyslu ust. § 39 zák. č.

182/1993 Sb., usnesl, že věc je naléhavá a tuto věc projednal přednostně.

Ústavní soud shledal, že včas podaná ústavní stížnost splňuje všechny zákonné formální náležitosti a že proto nic nebrání v projednání a rozhodnutí věci samé.

Stěžovatel je obžalobou státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Chomutově, společně s dalšími dvěma spolupachateli trestně stíhán pro 4 trestné činy krádeže podle ust. § 247 odst.

1 písm. a), b) tr. zák., v jednom případě ve stadiu pokusu podle ust. § 8 odst.

1 tr. zák., dále pro trestný čin loupeže spáchaný ve spolupachatelství podle ust. § 234 odst.

1 tr. zák. ve smyslu ust. § 9 odst.

2 tr. zák. a pro dvojnásobný trestný čin porušování domovní svobody podle ust. § 238 odst.

1 tr. zák. spáchaný rovněž ve spolupachatelství podle ust. § 9 odst.

2 tr. zák.

Tato majetková a násilná trestná činnost byla podle obžaloby páchána v okresech Kladno, Chomutov, Louny, Rakovník a Plzeň sever v době od října 1998 do dubna 1999 převážně násilným vniknutím do rekreačních chalup, v jednom případě do chléva, a odcizením různých věcí a hospodářských zvířat.

Dále v prodejně tabáku jeho společník se zbraní v ruce donutil prodavačku k vydání peněz z pokladny, zatímco stěžovatel hlídal před prodejnou.

Stěžovatel byl se započtením zajištění vzat do vazby dnem 7.

1999 ve 14,50 hodin.

Obžaloba byla podána dne 29.

1999.

Okresní soud v Chomutově konal první hlavní líčení dne 11.

11.

1999, pak ještě další čtyři hlavní líčení, když mezi tím byl vyžádán znalecký posudek z oboru psychiatrie o duševním zdraví stěžovatele.

Poslední hlavní líčení mělo být konáno dne 11.

2001.

Opakované žádosti stěžovatele o propuštění z vazby byly v dvoustupňovém řízení opětovně zamítány s tím, že nadále trvají důvodné obavy, že by stěžovatel, který je bez příjmů a bez pracovního poměru, i nadále pokračoval v trestné činnosti (§ 67 odst.

1 písm. c) tr. řádu), což je v napadených usneseních v této věci dostatečně konkrétně zdůvodněno.

Nepochybně o tom svědčí i celkový charakter trestné činnosti, pro niž je stěžovatel stíhán.

Celkově tedy jde o trestní věc, kde jsou stíháni tři pachatelé, kteří páchali trestnou činnost řadou útoků, na různých místech a která si vyžádala více znaleckých posudků, jednak ohledně výše způsobené škody a jednak ohledně trestní způsobilosti stěžovatele samotného.

Tato zjištění vyplývají jak z ústavní stížnosti samotné, tak z obžaloby, jednotlivých soudních usnesení a sdělení obvinění vyšetřovatele vztahujících se k jednotlivým útokům, které tvoří přílohy ústavní stížnosti.

Ze shora uvedeného, po srovnání časových údajů, je tedy zřejmé, že vyšetřovatel i oba soudy prvního i druhého stupně postupovali podle svých objektivních možností a za dodržování příslušných ustanovení trestního řádu za daného zákonného stavu.

Nelze jim vytýkat nedůvodné průtahy ve věci ani porušení základních práv stěžovatele ve smyslu ust. čl.

8 a čl.

38 Listiny nebo čl.

6 odst.

1 Úmluvy.

Na základě výše uvedených skutečností byl nucen Ústavní soud podanou ústavní stížnost a návrhy s ní spojené odmítnout pro jejich zjevnou neopodstatněnost.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

Antonín Procházka předseda senátu ÚS V Brně dne 30. ledna 2001