Entscheidungsdetail

II.ÚS 610/2000

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2001:2.US.610.2000
Datum: 01.10.2001
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu II.ÚS 610/2000 ze dne 10. 1. 2001

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Jiřího Malenovského a JUDr. Vojtěcha Cepla ve věci ústavní stížnosti O. L., právně zastoupené JUDr. S. B., proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 26. 5. 2000, sp. zn. 4 T 19/2000, a proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 8. 2000, sp. zn. 5 To 475/2000, t a k t o: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Senát Ústavního soudu mimo ústní jednání návrh bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst.

2 písm. a) zák. č.

182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Včas podanou ústavní stížností, která došla Ústavnímu soudu dne 13.

10.

2000, se stěžovatelka domáhala zrušení rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 26.

2000, sp. zn.

4 T 19/2000, a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14.

2000, sp. zn.

5 To 475/2000, a to pro porušení čl.

36 a čl.

40 odst.

2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Výše uvedeným rozsudkem Okresního soudu v Karviné byla stěžovatelka uznána vinnou trestným činem porušování autorského práva podle § 152 odst.

1 tr. zák. (před novelou - zák. č.

121/2000 Sb.), že v době od ledna 1999 do 11.

1999 provozovala v Karviné-Hranicích hernu v počítačovém klubu "C.

S.", kde za poplatek umožňovala hrát počítačové hry tak, že se počítačové hry přehrávaly na televizní obrazovky z CD disků pomocí PlayStationů zn.

Sony v počtu 7 kusů a k nim celkem 38 kusů CD, přičemž neměla k půjčování počítačových her uzavřenou smlouvu se zástupcem výrobců a prodejců počítačových her na území ČR, firmou JRC Praha, čímž porušila ustanovení zákona č.

35/1965 Sb. o autorských právech a právech příbuzných a zároveň zasáhla práva společnosti Sony Computer Entertainment v Londýně, vlastnící autorská práva a ochrannou známku k softweru a k herním konzolím Sony PlayStation, čímž způsobila firmě JRC škodu ve výši 57 620 Kč a firmě Sony Computer Entertainment Europe škodu ve výši 20 823 Kč.

Byl jí uložen podmíněný trest odnětí svobody v trvání 4 měsíců na zkušební dobu 1 roku, peněžitý trest ve výši 40 000 Kč, dále trest propadnutí věci, a sice 39 kusů balení CD her, 7 kusů herních konzolí PlayStation Sony a 3 kusy analogových JoySticků Sony, jakož i dalších věcí listinného charakteru.

Poškození byli se svými nároky odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.

Z podnětu odvolání stěžovatelky Krajský soud v Ostravě zrušil výrok o trestu a sám rozhodl tak, že v podstatě uložil stejný podmíněný trest odnětí svobody, omezil trest propadnutí věcí na CD hry, konzoly PlayStation Sony a analogové JoyStick Sony a neuložil peněžitý trest.

Ústavní stížnost, koncipovaná jako další odvolání, má za to, že výrok o vině není správný.

Namítá, že stěžovatelka umožnila řádným zakoupením techniky tuto užívat neurčitému okruhu osob - dětí za poplatek pro členy právnické osoby C., P.

S., tedy občanskému sdružení řádně založenému.

Nejednalo se proto o veřejné užití díla, jak uvádí oba soudy.

Dále namítá, že nebyl vyslechnut jí navrhovaný svědek P.

K., člen rady uvedeného sdružení.

Skutková podstata trestného činu porušování autorského práva podle § 152 tr. zák. bezprostředně navazuje na autorský zákon č.

35/1965 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

V současné době došlo k úplné novelizaci zákonem ze dne 7.

2000, zák. č.

121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů.

Tak došlo i ke změně znění ustanovení § 152 odst.

1 tr. zák.

V době spáchání trestné činnosti platila původní právní úprava.

Trestnou činnost stěžovatelky je třeba posuzovat podle zákona účinného v době, kdy byl trestný čin spáchán; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže je to pro pachatele příznivější (§ 16 odst.

1 tr. zák.).

Nová zákonná úprava autorských práv spíše zpřísňuje a rozšiřuje ochranu práv autorských a jiných, takže pro stěžovatelku není příznivější, druhy trestů a trestní sazba zůstávají stejné.

Proto není zapotřebí ke změně zákonné úpravy přihlížet.

Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku, který je ústavní stížností napadán, přesvědčivě a obsáhle dovodil (str.

4, druhý odstavec), že v případě stěžovatelky nešlo o užití pro osobní potřebu, ale o veřejné užití půjčováním a pronájmem za poplatek (§ 45 odst.

2, písm. d) zák. č.

35/1965 Sb., ve znění pozdějších předpisů).

Ústavní soud není další odvolací instancí a nepřísluší mu zasahovat do rozhodování obecných soudů zejména v tom případě, když skutkový stav věci byl náležitě zjištěn a závěry o vině z něho logicky vyplývají.

V pravomoci Ústavního soudu je zasahovat tam, kde došlo k porušení základních lidských práv a svobod ve smyslu ust. čl.

8 Listiny, k čemuž v daném případě nedošlo.

Ústavní soud při shrnutí výše uvedených skutečností neshledal, že by ze strany jednajících orgánů byl porušen čl.

36 nebo čl.

40 odst.

2 Listiny.

Na základě výše uvedených skutečností byl nucen Ústavní soud podanou ústavní stížnost odmítnout pro její zjevnou neopodstatněnost.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

Antonín Procházka předseda senátu ÚS V Brně dne 10. ledna 2001