Entscheidungsdetail

II.ÚS 58/01

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2001:2.US.58.01
Datum: 20. 2. 2001
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu II.ÚS 58/01 ze dne 20. 2. 2001

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud České republiky rozhodl v senátě, složeném z předsedy JUDr.

Antonína Procházky a soudců JUDr.

Vojtěcha Cepla a JUDr.

Jiřího Malenovského, ve věci ústavní stížnosti T.

P., zastoupeného JUDr.

B., advokátkou, proti postupu Policie České republiky - Okresního ředitelství Tábor, spočívajícím v kontrole totožnosti při řádně ohlášeném shromáždění, t a k t o : Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í : Stěžovatel se ústavní stížností ze dne 25.

2001 domáhal, aby Ústavní soud zakázal příslušníkům Policie ČR pořizovat opis údajů z občanského průkazu osoby, jejíž totožnost kontroluje podle § 13 odst.

2 písm. c) zákona č.

283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Policii ČR"), nelze-li tento zákrok opřít o prokazatelně platný stav seznamu hledaných a pohřešovaných osob.

Dále se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud zakázal příslušníkům Policie ČR postupovat při řádně ohlášeném shromáždění jako při "mimořádné události" ve smyslu ustanovení § 13 odst.

2 písm. f) zákona o Policii ČR.

V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že byl dne 26.

2000 na náměstí Míru v Praze, kde působil jako Občanská právní hlídka na oznámeném shromáždění, vyzván k předložení občanského průkazu policistou se služebním číslem 239990, a to z důvodu podobnosti s hledanou osobou.

Policista před tím, než občanský průkaz stěžovateli vrátil, provedl kompletní opis údajů stěžovatele.

Současně se stěžovatelem byl proveden opis údajů z občanských průkazů u všech ostatních přítomných členů Občanských právních hlídek.

Proti uvedenému zásahu policisty podal stěžovatel stížnost k oddělení stížností a kontroly Policie ČR.

Výsledkem stížnosti bylo zjištění tohoto orgánu, že kontrola totožnosti byla provedena na základě ustanovení § 13 odst.

2 písm. f) zákona o Policii ČR.

Stěžovatel je toho názoru, že napadeným úkonem policisty byla porušena jeho základní práva zakotvená v čl.

4 odst.

1 a 4, v čl.

7 odst.

1, v čl.

10 odst.

3 a v čl.

19 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Stěžovatel se rovněž domnívá, že úkon policisty ve smyslu pořízení opisu údajů z občanského průkazu osoby, jejíž totožnost policista zjišťuje podle § 13 odst.

2 písm. f) zákona o Policii ČR, rovněž nemá oporu v žádném předpisu se silou zákona.

Článek 4 odst.

1 Listiny stanoví, že povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod.

Odstavec 4 téhož článku stanoví, že při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu.

Taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena.

Článek 7 odst.

1 Listiny stanoví, že nedotknutelnost osoby a jejího soukromí je zaručena.

Omezena může být jen v případech stanovených zákonem.

Podle čl.

10 odst.

3 Listiny každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života.

Podle čl.

19 odst.

1 Listiny právo pokojně se shromažďovat je zaručeno.

Oprávnění požadovat prokázání totožnosti je upraveno v ustanovení § 13 zákona o Policii ČR.

Podle odst.

1 citovaného ustanovení prokázání totožnosti znamená prokázání jména a příjmení, data narození a trvalého, popř. přechodného pobytu osoby.

Důvod ke zjišťování totožnosti určuje míru spolehlivosti, s níž se zjištění provádí.

Podle § 13 odst.

2 písm. c) zákona o Policii ČR policista je oprávněn vyzvat osobu, která odpovídá popisu hledané nebo pohřešované osoby, aby prokázala svou totožnost; osoba je povinna výzvě vyhovět.

Podle § 13 odst.

2 písm. f) zákona o Policii ČR policista je oprávněn vyzvat osobu, která se zdržuje v blízkosti místa, kde došlo ke spáchání trestného činu, k dopravní nehodě, požáru nebo jiné mimořádné události, aby prokázala svou totožnost; osoba je povinna výzvě vyhovět.

Po seznámení s obsahem ústavní stížnosti dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Lze souhlasit s tvrzením uvedeným ve "sdělení o ukončení šetření ke stížnosti" vydaným Policií ČR - Okresním ředitelstvím Tábor ze dne 23.

11.

2000, že kontrola totožnosti byla provedena na základě ustanovení § 13 odst.

2 písm. f) zákona o Policii ČR.

Jak bylo zjištěno z bodu IV. ústavní stížnosti, meritum ústavní stížnosti spočívá v návrhu stěžovatele, aby Ústavní soud po posouzení ústavní stížnosti zakázal Policii ČR pořizovat opis údajů z občanského průkazu osob, které kontroluje, nelze-li tento zákrok opřít o prokazatelně platný stav seznamu hledaných a pohřešovaných osob a aby Ústavní soud zakázal příslušníkům Policie ČR postupovat při řádně ohlášeném shromáždění jako při "mimořádné události".

K tomuto petitu Ústavní soud konstatuje, že smyslem a funkcí řízení o ústavních stížnostech je náprava zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod, ke kterému již došlo.

Pokud se stěžovatel domáhá zákazu v zásazích do jeho ústavně zaručených základních práv a svobod, pak má na mysli pouze další možné budoucí zásahy obdobného druhu.

V rámci svých zákonem založených kompetencí může Ústavní soud v případech, jestliže porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody spočívá v jiném zásahu orgánu veřejné moci, než je rozhodnutí, zakázat tomuto státnímu orgánu, aby v porušování práva a svobody pokračoval (§ 82 odst.

3 písm. b) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů).

Ústavní soud nemůže však vydat pro futuro obecně vyjádřený zákaz zásahů do ústavně zaručených základních práv a svobod analogicky určitým konkrétně označeným případům a určený konkrétnímu orgánu veřejné moci, neboť by šlo o nepřípustný zásah do činnosti orgánů veřejné moci ze strany Ústavního soudu.

S ohledem na shora učiněná zjištění Ústavní soud neshledal stěžovatelem namítané dotčení základních práv a svobod a konstatoval, že návrh stěžovatele na vydání zákazu budoucích zákazů do základních práv nemá oporu v zákonných oprávněních Ústavního soudu.

Za tohoto stavu věci senátu Ústavního soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst.

2 písm. a) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítnout pro její zjevnou neopodstatněnost.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 20.

2001 JUDr.

Antonín Procházka předseda II. senátu Ústavního soudu