Entscheidungsdetail

II.ÚS 579/2000

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2001:2.US.579.2000
Datum: 15. 1. 2001
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu II.ÚS 579/2000 ze dne 15. 1. 2001

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele ing.

F., zastoupeného advokátem JUDr.

Z., o ústavní stížnosti proti směnečnému platebnímu rozkazu Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 29.

1998, čj.

5 Sm 420/98-80, směnečnému platebnímu rozkazu Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 29.

1998, čj.

5 Sm 425/98-74, a směnečnému platebnímu rozkazu Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 29.

1998, čj.

5 Sm 426/98-71, t a k t o : Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í : Navrhovatel se, s odvoláním na porušení čl.

90 Ústavy ČR a porušení zákona č.

99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí Krajského obchodního soudu v Brně a odložení jejich vykonatelnosti podle ustanovení § 79 odst.

2 zák. č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Ke zmíněným porušením údajně došlo vyznačením právní moci platebních rozkazů a jejich vykonatelnosti bez toho, že by předmětná rozhodnutí byla navrhovateli doručena.

V této souvislosti navrhovatel upozornil na ustanovení § 175 odst.

1 o.s.ř., dle kterého musí být směnečný platební rozkaz doručen do vlastních rukou odpůrce.

Ústavní soud si ke svému rozhodnutí vyžádal spisový materiál Krajského obchodního soudu v Brně, jehož rozhodnutí byla napadena (sp. zn.

5 Sm 420/98, 5 Sm 425/98 a 5 Sm 426/98-71), z nichž zjistil následující: K návrhům Banky H., a.s., Brno (v původním řízení navrhovatele), projednávaným u Krajského obchodního soudu v Brně pod sp. zn.

5 Sm 420/98, sp. zn.

5 Sm 425/98 a sp. zn.

5 Sm 426/98 byly dne 29.

1998 vydány tři směnečné platební rozkazy na zaplacení částky 3.256.787,- Kč s postižními právy (čj.

5 Sm 420/98-80), částky 5.412.658,- Kč s postižními právy (čj.

5 Sm 425/98-74) a částky 3.529.814,- Kč s postižními právy (čj.

5 Sm 426/98-71).

Uvedená rozhodnutí byla doručena prvnímu žalovanému, M., a.s., dne 22.

10.

1998.

Navrhovatel (v původním řízení druhý žalovaný) nebyl podle doručenek, založených ve spisech, zastižen v místě doručení, a to přes výzvy, zanechané mu ve všech případech dne 22.

10.

1998.

Zásilka byla po novém pokusu o doručení dne 23.

10.

1998 uložena na poště.

Po marném uplynutí lhůty určené k vyzvednutí byly zásilky vráceny zpět odesílateli - Krajskému obchodnímu soudu v Brně.

Jak Ústavní soud dále ze spisů zjistil, soud poté, co uplynula i lhůta k podání námitek (§ 175 odst.

1, věta prvá, o.s.ř.), vyznačil na napadených rozhodnutích doložku právní moci s datem 11.

11.

1998.

Podle ustanovení § 175 odst.

1 o.s.ř. musí být směnečný platební rozkaz doručen do vlastních rukou odpůrce.

Náhradní doručení není ovšem vyloučeno, a to na rozdíl od případu platebního rozkazu ve smyslu § 173 odst.

1 o.s.ř.

Z doručenek založených ve spisovém materiálu se podává, že v projednávaném případě proběhlo řádné náhradní doručení podle ustanovení § 47 odst.

2 o.s.ř. a třetím dnem následujícím po dni uložení (26.

10.

1998) nastala fikce doručení.

Od tohoto dne navrhovateli běžela lhůta pro případné uplatnění námitek a po marném uplynutí této lhůty nabyla napadená rozhodnutí právní moci.

Protože tedy došlo k řádnému doručení napadených rozhodnutí, Ústavní soud byl nucen konstatovat, že navrhovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (zde podání námitek podle § 175 odst.

1 o.s.ř.) a podle ustanovení § 75 odst.

1 zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je tak návrh nepřípustný.

S ohledem na skutečnost, že navrhovatel dále ve svém podání poukázal na to, že napadená rozhodnutí "přesahují jeho zájmy", neboť zasahují i do práv jiných osob, Ústavní soud se zabýval i eventuální možností aplikace ustanovení § 75 odst.

2 písm. a) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Podle tohoto ustanovení Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když navrhovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo.

Použití uvedeného ustanovení v projednávaném případě nepřichází v úvahu, neboť navrhovatel ústavní stížnost podal až dne 29.

2000, tedy po uplynutí lhůty jednoho roku od doručení napadených rozhodnutí.

Pokud jde o návrh na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí, Ústavní soud má za to, že rozhodnutím ve věci odpadl k vydání rozhodnutí o odložení vykonatelnosti důvod.

S ohledem na výše uvedené byl Ústavní soud nucen návrh jako nepřípustný podle ustanovení § 43 odst.

1 písm. e) zák. č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. ledna 2001 JUDr.

Jiří Malenovský soudce zpravodaj