Entscheidungsdetail

I.ÚS 623/01

Gericht

Ústavní soud

ECLI

ECLI:CZ:US:2001:1.US.623.01

Datum

12.04.2001

Textstatus

Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu I.ÚS 623/01 ze dne 4. 12. 2001

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Vladimíra Klokočky a JUDr. Vladimíra Paula ve věci stěžovatele Ing. M. M., zastoupeného JUDr. P. K., advokátem, o návrhu ústavní stížnosti proti rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 8. 2. 2001, sp. zn. 1T 592/2000, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 6. 2001, sp. zn. 6 To 183/2001,

takto:

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel podal včas návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, který Ústavní soud obdržel dne 25.

10.

2001.

V návrhu ústavní stížnosti se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud zrušil rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti shora označený, kterým byl odsouzen pro trestný čin neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle § 249a odst.

2 tr. zákona (ve znění zákona č.

238/99 Sb.) k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu osmnácti měsíců a k peněžitému trestu ve výměře 10 000,--Kč, a usnesení Krajského soudu v Brně rovněž shora označené, kterým bylo jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti zamítnuto.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvedl, že je předsedou představenstva obchodní firmy C., a.s., která vlastní budovu K., kterou v rámci své podnikatelské činnosti pronajala obchodní firmě R.

C.

H.

M. pro podnikatelské účely na základě nájemní smlouvy, když součástí této smlouvy bylo ujednání o smlouvě budoucí.

V průběhu nájmu tato firma realizovala bez souhlasu vlastníka stavební úpravy, a proto vlastník písemnou formou - dopisem ze dne 7.

1.

2000 - odstoupil od smlouvy a nájemce byl vyzván k okamžitému vyklizení pronajatých prostor.

Dne 22.

1.

2000 zajistil jako vlastník pronajatou budovu, aby nedošlo k vniknutí neoprávněných osob do této budovy.

Stěžovatel je toho názoru, že svým jednáním nenaplnil znaky skutkové podstaty trestného činu podle ustanovení § 249a odst.

2 tr. zákona, ani jiné skutkové podstaty, jak po stránce objektivní, tak i subjektivní, a že společenskou nebezpečnost, představující zájem společnosti na nerušeném výkonu nájemních či užívacích práv, nelze zaměňovat za zájem společnosti na ochraně vlastnictví, které je nedotknutelné a způsoby jejího omezení stanoví zákon.

Má za to, že právě napadenými rozhodnutími soudů došlo k porušení jeho vlastnického práva a nebyla mu poskytnuta náležitá ochrana garantovaná v čl.

11 odst.

1 Listiny základních práv a svobod.

Při posuzování předmětné ústavní stížnosti Ústavní soud vycházel z již ustálené judikatury, podle které neposuzuje celkovou zákonnost rozhodnutí, ale zjišťuje, zda nebylo zasaženo do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele.

K posouzení oprávněnosti námitek stěžovatele přikročil Ústavní soud k vyžádání spisu Okresního soudu v Uherském Hradišti, sp. zn.

1 T 592/2000.

Ohledně námitky stěžovatele co do kriminalizace jeho jednání, jako vlastníka předmětné nemovitosti, Ústavní soud ze spisového materiálu z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně zjistil, že soud z provedených důkazů dovodil, že na pokyn stěžovatele byl zamezen přístup pracovníkům firmy R.

C.

H.

M. do pronajaté budovy a tím stěžovatel naplnil po objektivní i subjektivní stránce skutkovou podstatu trestného činu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru, neboť oprávněné osobě neoprávněně bránil v užívání nebytového prostoru.

Soud dále dovodil, že postup stěžovatele byl naprosto účelový, jeho smyslem bylo přinutit firmu R.

C.

H.

M. k obnovení dodávek energií.

Krajský soud v Brně, jako soud odvolací, pak své usnesení o zamítnutí odvolání stěžovatele zdůvodnil tím, že ve věci byla soudem prvního stupně učiněna úplná a správná skutková zjištění, mající oporu v provedených důkazech.

Krajský soud v Brně, jako soud odvolací, pak své usnesení o zamítnutí odvolání stěžovatele zdůvodnil tím, že ve věci byla soudem prvního stupně učiněna úplná a správná skutková zjištění, mající oporu v provedených důkazech.

Uvedl, že z uzavřené nájemní smlouvy a smlouvy o smlouvě budoucí vyplývá, že postup stěžovatele nebyl v souladu s touto smlouvou, ale byl naprosto účelový s cílem přinutit firmu R.

C.

H.

M. k obnovení dodávek energií.

Ústavní soud musel konstatovat, že z obsahu vlastní ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatel pouze opakuje námitky, které vznášel již v řízení před obecnými soudy a jimiž se oba soudy zabývaly a v odůvodněních svých rozhodnutí se s nimi vypořádaly.

Ústavní soud neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením.

Ústavní soud se zabývá správností rozhodnutí orgánu veřejné moci jen tehdy, pokud zjistí, že v řízení před ním byly porušeny ústavní procesní principy, zejména pak právo na spravedlivý proces ve smyslu ustanovení čl.

36 odst.

1 a 2, čl.

38 odst.

2 Listiny základních práv a svobod a čl.

6 odst.

1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jinak důkazy provedené obecnými soudy nehodnotí.

Co se týče namítaného porušení práva podle čl.

11 odst.

1 Listiny základních práv a svobod, které stanoví, že každý má právo vlastnit majetek a že vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu, je třeba poukázat i na ustanovení odst.

3 citovaného článku, podle něhož vlastnictví nesmí být zneužito v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy.

Účelem trestního zákona pak je chránit práva a oprávněné zájmy fyzických a právnických osob.

V daném případě nelze přisvědčit stěžovateli, že postupem orgánů činných v trestním řízení došlo k porušení ochrany jeho vlastnického práva, když provedeným dokazováním bylo zjištěno, že firma R.

C.

H.

M. byla oprávněnou osobou k užívání nebytového prostoru, a to na základě platné smlouvy o nájmu a stěžovatel znemožněním přístupu do nebytového prostoru jí bránil v jeho užívání.

Jelikož Ústavní soud v posuzovaném případě nezjistil nic, co by nasvědčovalo tomu, že byla porušena ústavně zaručená práva, nezbylo než ústavní stížnost považovat za návrh zjevně neopodstatněný.

Senát Ústavního soudu proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle ustanovení § 43 odst.

2 písm. a) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. prosince 2001 JUDr.

Vojen Güttler předseda I. senátu Ústavního soudu