Entscheidungsdetail

I.ÚS 495/2000

Gericht

Ústavní soud

ECLI

ECLI:CZ:US:2001:1.US.495.2000

Datum

23. 1. 2001

Textstatus

Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu I.ÚS 495/2000 ze dne 23. 1. 2001

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr.

Vladimíra Paula a soudců JUDr.

Vojena Güttlera a JUDr.

Vladimíra Klokočky o ústavní stížnosti stěžovatele ing.

J.

T., zastoupeného advokátem JUDr.

J.

B., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13.

4.

2000, sp. zn.

15 Co 830/99, t a k t o : Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem ze dne 5.

8.

1999, sp. zn.

6 C 161/98, Okresní soud v Opavě ve věci stěžovatele (žalobce) proti žalovanému (Okresní úřad v Opavě) o zaplacení částky 6.921.245,30 Kč s příslušenstvím rozhodl tak, že žalobu zamítl.

V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že žalovaný jako objednatel a J.

G.jako zhotovitel uzavřeli dne 27.

7.

1994 smlouvu o dílo a dne 14.

11.

1996 dodatek k této smlouvě.

Podle této smlouvy se zhotovitel zavázal provést rekonstrukci a dostavbu zámku v D., a to do 31.

7.

1997.

Dále se smluvní strany dohodly, že objednatel zaplatí tři pevně stanovené zálohy a že zhotovitel je oprávněn v průběhu realizace díla vystavovat dílčí faktury.

Objednatel byl oprávněn kontrolovat provádění díla a v případě zjištění vad se domáhat jejich odstranění a - pokud k jejich odstranění v přiměřené lhůtě nedojde - i odstoupit od smlouvy.

Zhotovitel dne 18.

12.

1996 vystavil dílčí fakturu č.

96/166, tuto fakturu však objednatel nezaplatil a zhotovitel koncem prvního čtvrtletí 1997 přestal dílo zcela vykonávat; na výzvu k odstranění vad ze dne 27.

10.

1997 reagoval pouze tím, že s existencí těchto vad souhlasil, nicméně na stavbě již v té době nepracoval a pro nedostatek finančních prostředků ani pracovat nehodlal.

Dopisem doručeným zhotoviteli dne 14.

1.

1998 objednatel od smlouvy odstoupil, s čímž zhotovitel souhlasil.

Dne 27.

2.

1998 žalovaný podepsal uznání závazku vůči zhotoviteli J.

G. z faktury č.

96/166 a dne 24.

3.

1998 J.

G.uzavřel se stěžovatelem smlouvu, kterou mu postoupil předmětnou pohledávku, a to "fakturu č.

96/166 na částku 6.921.245,30 Kč." Stěžovatel toto postoupení oznámil žalovanému dne 15.

4.

1998, nicméně žalovaný předmětnou částku nezaplatil.

Okresní soud dospěl k závěru, že nárok stěžovatele není důvodný.

V rámci platně uzavřené smlouvy o dílo se totiž její účastníci dohodli na placení záloh na cenu díla s tím, že nárok zhotovitele na zaplacení ceny za dílo vznikne až provedením díla, tzn. až jeho ukončením a předáním objednateli.

Všechny platby zhotoviteli před ukončením díla byly prý proto platbami předem (tj. zálohami) a rovněž částka vyfakturovaná fakturou č.

96/166 byla zálohou smlouvou o dílo dohodnutou ve vazbě na měsíční časové intervaly s ohledem na postup prováděných prací podle ustanovení § 546 odst.

2 obchodního zákoníku.

Tato záloha údajně nemá vliv na vznik nároku zhotovitele na zaplacení ceny za dílo v době jeho provedení (§ 548 odst.

1 obchodního zákoníku) ve spojení s obsahem smlouvy o dílo a "při řádném chodu věcí je pak pouze nutno poskytnuté zálohy vypořádat při zaplacení ceny za provedení díla".

1 obchodního zákoníku) ve spojení s obsahem smlouvy o dílo a "při řádném chodu věcí je pak pouze nutno poskytnuté zálohy vypořádat při zaplacení ceny za provedení díla".

Protože však zhotovitel G. svou povinnost vyplývající ze smlouvy o dílo porušil, když od konce prvního čtvrtletí 1997 přestal dílo zcela provádět a nikdy je nedokončil, upozornil jej objednatel v souladu se smlouvou o dílo na vady díla a požádal jej o jejich odstranění.

Zhotovitel však tyto vady neodstranil a v dokončení díla nehodlal pokračovat, takže objednatel od uzavřené smlouvy odstoupil.

Platným odstoupením tato smlouva dne 14.

1.

1998 zanikla a zároveň zanikly i práva a povinnosti z této smlouvy vyplývající, tzn. včetně povinnosti objednatele platit dohodnuté zálohy i cenu díla.

Nastala proto pouze povinnost vzájemně se vypořádat podle zásad o bezdůvodném obohacení, přičemž podle ustanovení § 544 odst.

1 obchodního zákoníku je objednatel povinen zaplatit pouze to, o co se objednatel skutečně obohatil, tedy rozdíl mezi hodnotou nemovitosti před rekonstrukcí a její hodnotou po částečné rekonstrukci, k čemuž však v daném případě nedošlo.

Uznání závazku žalovaným, a to zálohy vyúčtované fakturou č.

96/166 dne 27.

2.

1998; tedy poté, kdy již tento závazek zanikl odstoupením od smlouvy, je podle názoru okresního soudu absolutně neplatným právním úkonem podle ustanovení § 39 občanského zákoníku, a to pro rozpor s ustanovením § 323 obchodního zákoníku.

Uznáním závazku totiž nemůže vzniknout nový závazek, nýbrž se pouze zakládá vyvratitelná právní domněnka, že dluh v době uznání existoval a přenáší se důkazní břemeno na dlužníka.

Za těchto okolností proto bylo absolutně neplatné i postoupení předmětné pohledávky stěžovateli.

Krajský soud v Ostravě napadeným rozsudkem citovaný rozsudek Okresního soudu v Opavě potvrdil.

V odůvodnění svého rozsudku uvedl, že okresní soud vycházel z úplně zjištěného skutkového stavu a že na jeho základě dospěl ke správným právním závěrům.

Žalovaný zaplatil tři zálohy na cenu díla a protože ve smlouvě o dílo bylo výslovně uvedeno, že nárok na zaplacení díla vznikne zhotoviteli až jeho provedení, došlo zánikem smluvního vztahu k zániku všech práv a povinností vyplývajících z předmětné smlouvy včetně závazku platit zálohy na cenu díla.

Vypořádání vzájemných nároků mezi objednatelem a zhotovitelem se již řídí zásadami o vypořádání bezdůvodného obohacení a úkony provedené po 14.

1.

1998 směřující k uznání zaniklých závazků a jejich postoupení na stěžovatele jsou proto absolutně neplatné.

Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že napadeným rozsudkem Krajský soud v Ostravě porušil čl.

90 Ústavy ČR a čl.

36, čl.

37 odst.

3 a čl.

38 odst.

2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Stěžovatel poukazuje na odůvodnění svého odvolání, podle něhož dílčí faktury za skutečně provedené práce nalézací soud nesprávně považoval podle ustanovení § 546 odst.

2 obchodního zákoníku za zálohy na sjednanou cenu díla, přestože tyto faktury byly samostatným daňovým dokladem, z něhož J.

G. odváděl daň.

Fakturovaná částka prý měla vliv na nárok zhotovitele na zaplacení ceny za dílo.

Přílohou předmětné faktury byl prý i zjišťovací protokol, v němž technický dozor investora R.

Přílohou předmětné faktury byl prý i zjišťovací protokol, v němž technický dozor investora R.

Výstavba, s.r.o., potvrdil, že rozsah uvedených prací byl proveden a že proto zhotovitel J.

G. byl oprávněn žádat na objednateli příslušné plnění.

K nezaplacení faktury údajně došlo jen proto, že na účtu objednatele nebyl dostatek prostředků.

Proto také objednatel následně pohledávku uznal.

Navíc prý objednatel (Okresní úřad v Opavě) jako poddlužník za zhotovitele uhradil Finančnímu úřadu v Ivančicích dlužnou částku na daních přesahující 1 mil.

Kč, takže je zřejmé, že dlužníkem J.

G. byl.

Ústavní soud i v tomto řízení respektoval skutečnost, že s ohledem na své ústavní vymezení (zakotvené především v čl.

83 Ústavy ČR) není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu proto ani přehodnocovat dokazování, provedené obecnými soudy, popřípadě zabývat se porušením běžných zákonů, pokud tím současně nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele.

Právě s ohledem na toto ústavní vymezení svého postavení se proto zabýval námitkami stěžovatele, obsaženými v ústavní stížnosti.

Podstata těchto námitek se týká toho, že prý obecné soudy nesprávně považovaly dílčí faktury za skutečně provedené práce za zálohy na sjednanou cenu díla podle ustanovení § 546 odst.

2 obchodního zákoníku, přestože se jednalo o samostatné daňové doklady a že k nezaplacení předmětné faktury došlo toliko z toho důvodu, že na účtu objednatele nebyl dostatek finančních prostředků.

Poté, co se Ústavní soud seznámil s předmětným spisovým materiálem, však shledal, že - z ústavně právního hlediska - není dán důvod pro zpochybnění právních závěrů obecných soudů, které konstatovaly, že nárok zhotovitele na zaplacení ceny za dílo vznikne až jeho provedením a všechny platby před zhotovením díla jsou proto zálohami, tzn. platbami předem.

Protože v daném případě objednatel z uvedených důvodů odstoupil od smlouvy, zanikla i práva i povinnosti z této smlouvy vyplývající, tzn. včetně povinnosti objednatele zaplatit zálohy i cenu díla.

Je třeba konečně uvést, že stěžovatel v ústavní stížnosti případný ústavně právní rozměr souzené věci ani blíže nezdůvodňuje.

Ústavní soud proto dospívá k závěru, že ústavní stížnost svojí podstatou směřuje toliko do oblasti přehodnocování provedeného dokazování obecnými soudy a právních závěrů z něho vyvozených, což Ústavnímu soudu podle jeho ustálené judikatury zpravidla nepřísluší.

Proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněný návrh [§ 43 odst.

2 písm. a) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 23.

1.

2001 JUDr.

Vladimír Paul předseda senátu