Entscheidungsdetail

IV.ÚS 596/99

Gericht

Ústavní soud

ECLI

ECLI:CZ:US:2000:4.US.596.99

Datum

05.10.2000

Textstatus

Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu IV.ÚS 596/99 ze dne 10. 5. 2000

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

IV. ÚS 596/99

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.

Vladimíra Čermáka a soudců JUDr.

Pavla Varvařovského a JUDr.

Evy Zarembové o ústavní stížnosti J.

N., zastoupeného JUDr.

J.

N., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29.

9.

1999, sp. zn.

10 Ca 204/99, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích jako účastníka řízení, t a k t o : Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í: Stěžovatel se svou včas podanou ústavní stížností domáhá, s odvoláním na porušení čl.

36 odst.

1 a čl.

38 odst.

2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), zrušení rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29.

9.

1999, sp. zn.

10 Ca 204/99, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního úřadu v Jindřichově Hradci, okresního pozemkového úřadu, ze dne 1.

6.

1999, čj.

PÚ 2268/99 OÚ 193/C, kterým bylo rozhodnuto, že stěžovatel je vlastníkem nemovitostí ve výroku cit. rozhodnutí blíže specifikovaných.

V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatel rekapituluje rozhodnutí orgánů veřejné moci, týkající se rozhodování o jeho restitučních nárocích podle zákona č.

229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o půdě") .

Z obsahu ústavní stížnosti, k ní připojených příloh a vyžádaného spisu Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn.

10 CA 204/99, vyplývá, že stěžovatel uplatnil restituční nároky podle zákona o půdě.

Výhrady stěžovatele k dosavadnímu postupu orgánů veřejné moci ve věci dosud rozhodujících směřují k rozhodnutím, která časově následovala po rozhodnutí pozemkového úřadu o schválení dohody o vydání nemovitostí stěžovatele povinnými osobami ze dne 25.

4.

1994, čj.

PÚ 2659/94-Vo.

Jmenovitě uvádí své připomínky k rozhodnutí Ministerstva zemědělství-Ústředního pozemkového úřadu, ze dne 12.

2.

1996, čj.

371/96-3152, kterým bylo zrušeno výše citované rozhodnutí pozemkového úřadu o schválení dohody o vydání nemovitostí, a to zejména ve vztahu k legitimaci ing.

Hlávky k podání odvolání, když tento, podle jeho názoru, nebyl účastníkem řízení a jemuž bylo z důvodů stěžovateli neznámých rozhodnutí doručováno.

Následně pak zpochybňuje i zákonnost navazujících rozhodnutí orgánů veřejné moci, neboť podle jeho názoru dalšímu rozhodování pozemkového úřadu o jeho restitučních nárocích bránila překážka věci rozhodnuté.

Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud"), jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvádí, že nesdílí názor stěžovatele, že postupem krajského soudu bylo porušeno jeho ústavně zakotvené právo v čl.

36 odst.

2 a čl.

38 odst.

2 Listiny, neboť jeho věc byla soudem projednána veřejně, spravedlivě v přiměřené lhůtě nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodl o právech stěžovatele.

Krajský soud současně stručně rekapituluje rozhodnutí, která byla ve vztahu k restituční věci stěžovatele vydána a odůvodňuje, proč nebyl oprávněn v řízení o opravném prostředku směřujícím proti rozhodnutí pozemkového úřadu ze dne 1.

6.

1999, čj.

PÚ 2268/99 0Ú 193/C, přezkoumávat jejich obsah a zákonnost.

PÚ 2268/99 0Ú 193/C, přezkoumávat jejich obsah a zákonnost.

Poté, co se Ústavní soud seznámil se spisovým materiálem, dospěl při posuzování tvrzení stěžovatele o porušení jeho práva na spravedlivý proces k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.

Je třeba přisvědčit názoru krajského soudu v tom, že v rámci řízení o opravném prostředku, směřujícímu proti rozhodnutí pozemkového úřadu ze dne 1.

6.

1999, čj.

PÚ 2268/99 OÚ 193/C, kterým byl stěžovatel určen jako vlastník nemovitostí ve výrokové části tohoto rozhodnutí konkrétně označených, které bylo krajským soudem potvrzeno, nemohlo dojít k porušení jeho práva na spravedlivý proces.

To, že pozemkový úřad a krajský soud při svém rozhodování respektovaly obsah časově a věcně předcházejících rozhodnutí orgánů veřejné moci, týkajících se restituční věci stěžovatele, je třeba z pozice ústavně právní vidět jako respektování ústavně zaručených práv stěžovatele.

Pro úplnost pohledu na výhrady stěžovatele k těmto rozhodnutím z hlediska jejich případné neústavnosti je třeba zdůraznit, že bylo na stěžovateli, aby proti nim směřoval, a to ve lhůtách vyplývajících ze zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, svoji ústavní stížnost.

Za situace, kdy tak neučinil, není posuzování jejich obsahu ve vztahu k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele na spravedlivý proces již možné, a to ani zprostředkovaně, prostřednictvím rozhodování o ústavnosti rozsudku krajského soudu ze dne 29.

9.

1999, čj.

10 Ca 204/99-25, vůči kterému je směřována tato ústavní stížnost.

Ze všech výše uvedených důvodů nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst.

2 zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. května 2000 JUDr.

Vladimír Čermák předseda senátu