Entscheidungsdetail

IV.ÚS 227/2000

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2000:4.US.227.2000
Datum: 21. 6. 2000
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu IV.ÚS 227/2000 ze dne 21. 6. 2000

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

IV. ÚS 227/2000

Ústavní soud rozhodl dne 21. června 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Čermáka a soudců JUDr. Pavla Varvařovského a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti J. H., zastoupeného A. P., advokátem, proti postupu Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ve věci vedené pod sp. zn. 10 C 49/95

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 10.

2000 stěžovatel brojí proti postupu Okresního soudu v Jablonci nad Nisou a tvrdí, že v řízení o jeho návrhu dochází k porušování čl.

38 odst.

2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Stěžovatel má za to, že okresní soud má všechny potřebné důkazy k dispozici a nic mu nebrání, aby ve věci jednal a rozhodl.

Nečinnost okresního soudu stěžovatel posuzuje od okamžiku podání žaloby až do současné doby i když připouští, že v mezidobí soud prokazatelně určité úkony činil.

Přestože stěžovatel další podrobnosti neuvádí a předpokládá, že Ústavní soud si vyžádá příslušný spis a učiní si úsudek o činnosti obecného soudu sám, cítí se být postupem obecného soudu dotčen ve svém ústavně zaručeném právu na projednání věci bez zbytečných průtahů a navrhuje, aby nálezem Ústavního soudu bylo Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou uloženo nepokračovat v průtazích a ve věci shora označené neprodleně jednat.

Ze spisu sp. zn.

10 C 49/95 Okresního soudu v Jablonci nad Nisou Ústavní soud zjistil, že v řízení o žalobě podané dne 13.

1995 bylo nařízeno sedm jednání, poté na návrh stěžovatele soud připustil změnu žalobního petitu, s níž souviselo rozhodování u odvolacího soudu v listopadu 1996.

V průběhu roku 1997 okresní soud činil další úkony a nařídil tři jednání.

V průběhu roku 1998 a začátkem roku 1999 zřejmě došlo ze strany stěžovatele k jistým aktivitám, mimo jiné i ke stížnostem na vedení krajského soudu, které ve svém důsledku vedly v květnu 1999 k vyloučení soudce, který věc dosud projednával a rozhodoval, a to na jeho vlastní návrh.

V průběhu roku 1999 bylo rozhodnuto o nařízení předběžného opatření a v únoru 2000 okresní soud činil úkony, kterými shromažďoval další listinné podklady k rozhodnutí.

Ústavní soud přezkoumal postup Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ve věci vedené pod sp. zn.

10 C 49/95 z hlediska tvrzeného zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatele a poté rozhodl, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud již ve svých dřívějších rozhodnutích vyjádřil, že je věcí státu, aby organizoval soudnictví tak, aby principy zakotvené v Listině byly respektovány a případné nedostatky v tomto směru nešly k tíži občanů, kteří od soudu právem očekávají ochranu svých práv v přiměřené lhůtě (Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv.

2 č.

42, sv.

6 č.

116), tj. bez zbytečných průtahů, o které půjde zpravidla tehdy, vzniknou-li špatnou či nevhodnou organizací práce, za niž nese odpovědnost příslušný pracovník soudu, nebo jsou založeny dostatečně a přesvědčivě zjištěnou liknavostí soudu (soudce) nebo podobnými okolnostmi spočívajícími při výkonu jurisdikce na jeho straně (tamtéž sv.

9 č.

151).

Žádnou z uvedených skutečností však stěžovatel ve své ústavní stížnosti konkrétně neuvedl a omezil se pouze na obecné konstatování, že ze strany okresního soudu se jedná o průtahy.

Dobu projednání a rozhodnutí věci bez zbytečných průtahů nelze vyjádřit numericky, neboť přiměřenost doby řízení je podmíněna objektivně, charakterem projednávané věci.

Délka řízení tak může signalizovat nejen zbytečné průtahy v řízení, ale také složitost věci, jakož i vliv chování stěžovatele.

Pod tímto zorným úhlem, jakož i s ohledem na skutečnost, že jediným důvodem pro předložení věci Ústavnímu soudu bylo stěžovatelovo zcela obecné tvrzení o průtazích, Ústavní soud neshledal stěžovatelovo tvrzení o nečinnosti Okresního soudu v Jablonci nad Nisou odůvodněným, co má za následek i neopodstatněnost tvrzení o zásahu do jeho ústavně zaručených práv.

Jakkoli lze mít jisté výhrady k prodlevám v řízení, zejména v průběhu roku 1998 a ve druhé polovině roku 1999, vzhledem ke všem okolnostem případu v současné době nic nenasvědčuje existenci zbytečných průtahů takové míry a charakteru, že by odůvodňovaly zásah Ústavního soudu.

Z uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost pro její zjevnou neopodstatněnost podle ustanovení § 43 odst.

2 písm. a) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č.

77/1998 Sb., odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 21. června 2000 JUDr.

Vladimír Čermák předseda senátu