Entscheidungsdetail

III.ÚS 538/2000

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2000:3.US.538.2000
Datum: 30. 11. 2000
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu III.ÚS 538/2000 ze dne 30. 11. 2000

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud ČR rozhodl mimo ústní jednání v senátě složeném z předsedy JUDr.

Pavla Holländera a soudců JUDr.

Vladimíra Jurky a JUDr.

Vlastimila Ševčíka ve věci návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatele JUDr.

M., zastoupeného JUDr.

P., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, č.j.

8 Nc 17/2000-75, ze dne 30.

2000 a proti průtahům v řízení před soudem I. stupně, t a k t o : Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í Navrhovatel podal dne 7.

2000 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti (dále jen "návrh"), který byl doručen Ústavnímu soudu dne 8.

2000.

Návrh směřoval proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, č.j.

8 Nc 17/2000-75, ze dne 30.

2000, kterým bylo rozhodnuto, že soudkyně Okresního soudu v Ostravě ve věci vedené pod sp. zn.

30 C 218/98 není vyloučena z projednávání a rozhodování v předmětné věci, a dále proti průtahům v řízení před soudem I. stupně.

Napadeným rozhodnutím bylo podle názoru navrhovatele porušeno jeho právo na spravedlivý proces podle čl.

36 odst.

1 a čl.

38 odst.

1, 2 a 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Návrh byl podán včas.

K posouzení návrhu si Ústavní soud vyžádal spis, sp. zn.

30 C 218/98, vedený u Okresního soudu v Ostravě.

Ze spisového materiálu zjistil, že navrhovatel spolu s dalšími podal u uvedeného soudu žalobu o náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem proti České republice - Ministerstvu pro místní rozvoj.

Ze spisu vzhledem k napadenému rozhodnutí Ústavní soud dále zjistil, že podáním navrhovatelů, doručeným soudu I. stupně, byl podán návrh na vyloučení soudkyně, projednávající tuto věc v I. stupni, z projednávání a rozhodování ve věci.

O podaném návrhu rozhodoval podle § 16 odst.

1 občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř.") Krajský soud v Ostravě, který výše uvedeným usnesením rozhodl, že soudkyně soudu I. stupně není vyloučena z projednávání a rozhodování v předmětné věci.

V odůvodnění pak Krajský soud v Ostravě uvedl, že navrhovatelé neuvedli žádné skutkové okolnosti, které by mohly vést k závěru, že se jedná o kvalifikovaný důvod pro vyloučení soudkyně z projednávání a rozhodování v této věci.

Dále uvedl, že argumenty navrhovatelů nepředstavují kvalifikovaný důvod pro vyloučení soudkyně, ani případné průtahy v řízení takový důvod nezakládají.

Zákonnými důvody pro vyloučení soudkyně z projednávání a rozhodování ve věci jsou skutečnosti přesně zákonem vymezené, tedy jeho poměr k účastníkům, jejich zástupcům či k projednávané věci.

Protože podle názoru Krajského soudu v Ostravě nebylo prokázáno, že některý z kvalifikovaných důvodů byl naplněn, rozhodl tak, jak je výše uvedeno.

Proti tomuto usnesení podal navrhovatel návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, protože podle jeho názoru postupem soudu I. stupně bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces.

Porušení uvedeného práva spatřoval v tom, že soud I. stupně během roku 1999 změnil přidělení věci soudci, dále že soud nenařídil jednání ve věci.

Další porušení uvedeného práva spatřoval navrhovatel v tom, že soudkyně soudu I. stupně zjišťovala skutečnosti, které účastníci netvrdili a které mezi nimi nejsou sporné.

Pokud měl soud pochybnosti o tvrzených skutečnostech ze strany navrhovatelů, měl si od nich vyžádat další důkazy a neprovádět dokazování samostatně bez součinnosti s účastníky.

Tento nesprávný postup má za následek i průtahy v řízení před soudem I. stupně.

Porušení práva na spravedlivý proces ve vztahu k uvedenému usnesení Krajského soudu v Ostravě pak navrhovatel spatřoval v tom, že tento soud při rozhodování o podjatosti soudkyně nevzal v úvahu tvrzení navrhovatelů o tom, že soudkyně, která sama pátrá po skutečnostech o nichž se dozvěděla mimo řízení a činí tak bez vědomí účastníků, porušuje právo na spravedlivý proces a jako podjatý soudce musí být z projednávání a rozhodování věci vyloučena.

Navrhovatel proto žádal, aby Ústavní soud svým nálezem uložil Okresnímu soudu v Ostravě nepokračovat v průtazích ve věci vedené pod sp. zn.

30 C 218/98 a dále aby zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě.

Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dohledu na rozhodovací činností obecných soudů.

Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byly-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl navrhovatel účastníkem, porušeny jeho základní práva a svobody chráněné ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl.

10 Ústavy ČR.

Vzhledem k tomu, že se navrhovatel domáhal ochrany svého základního práva na spravedlivý proces, přezkoumal Ústavní soud napadené rozhodnutí i řízení mu předcházející a dospěl k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný.

Ve vztahu k napadenému usnesení Krajského soudu v Ostravě je nutno především uvést, že proti tomuto usnesení lze podat ústavní stížnost, protože je usnesením konečným, pokud jde o rozhodnutí o podjatosti soudkyně.

Nelze zde uplatnit argumentaci obsaženou v nálezu Ústavního soudu ve věci, sp. zn.

III.

ÚS 182/99 , protože podle příslušných ustanovení o.s.ř. rozhoduje o podjatosti soudce vždy nadřízený soud v senátě.

Dále pak Ústavní soud konstatoval, že Krajský soud v Ostravě vycházel z ustanovení § 14 o.s.ř., které stanoví důvody pro vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci, a to jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti.

Poměr soudce k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci.

Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení ať na straně navrhovatele nebo na straně odpůrce, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech.

Vyloučen je také soudce, který o věci získal poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání, např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování.

Za naplnění tohoto důvodu pro vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci nelze však považovat skutečnost, že soudce získal poznatky z veřejné listiny, vydané v rámci řízení před obecnými soudy.

Zde musel Ústavní soud přisvědčit názoru Krajského soudu, že připojení spisů, které byly zmíněny v podání účastníků nelze považovat za důvod podjatosti soudce.

Vzhledem k ostatním důvodům pro podjatost nebyly v návrhu obsaženy žádné připomínky.

Ústavní soud proto ve vztahu k napadenému usnesení Krajského soudu konstatoval, že tímto rozhodnutím nebylo porušeno právo na spravedlivý proces podle čl.

36 a násl.

Listiny.

Pokud se jedná o návrh navrhovatele na rozhodnutí, že soud I. stupně nemá pokračovat v průtazích v řízení vedeném pod sp. zn.

30 C218/98 a má ve věci jednat, Ústavní soud zjistil z předkládací zprávy Okresního soudu v Ostravě ze dne 19.

10.

2000, doručené Ústavnímu soudu dne 24.

10.

2000, že ve věci je na den 22.

11.

2000 nařízeno ústní jednání.

Vzhledem k této skutečnosti je pak požadované rozhodnutí po Ústavním soudu nadbytečné i za předpokladu, že by ve věci opravdu byly shledány průtahy.

Ústavní soud jen ze studia předmětného spisu však konstatuje, že soud I. stupně ve věci činil procesní úkony, reagoval na podání navrhovatelů ve vztahu k upřesnění petitu podané žaloby.

Z tohoto pohledu nelze podle názoru Ústavního soudu konstatovat, že ve věci došlo k průtahům a tedy ani v tomto směru nebylo porušeno právo navrhovatele na spravedlivý proces.

Na základě výše uvedených závěrů nezbylo Ústavnímu soudu než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle § 43 odst.

2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. listopadu 2000 JUDr.

Pavel Holländer předseda senátu