Entscheidungsdetail

II.ÚS 624/2000

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2000:2.US.624.2000
Datum: 22. 11. 2000
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu II.ÚS 624/2000 ze dne 22. 11. 2000

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele M.

K., zastoupeného advokátkou JUDr.

J., o ústavní stížnosti proti rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 25.

1998, čj.

4 C 140/97-62, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16.

12.

1998, čj.

17 Co 576/98-81, a proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18.

2000, čj.

25 Cdo 564/99-91, t a k t o: Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í: Navrhovatel se s odvoláním na porušení práva, garantovaného čl.

36 odst.

3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů.

V ústavní stížnosti jednak namítá, že nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav, jednak napadá právní závěry, z nichž napadená rozhodnutí vycházejí.

Z připojeného spisu Okresního soudu v Jičíně, sp. zn.

4 C 140/97, Ústavní soud zjistil, že napadeným rozhodnutím soudu prvního stupně byla zamítnuta žaloba navrhovatele, jíž se domáhal, aby žalovaným [1) Katastrální úřad v Jičíně a 2) Český úřad zeměměřičský a katastrální, Praha 1, Hybernská 2] byla uložena povinnost uhradit mu škodu způsobenou nesprávným úředním postupem.

K odvolání navrhovatele odvolací soud druhým z napadených rozhodnutí tento rozsudek potvrdil a zároveň zamítl návrh na připuštění dovolání.

Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací odmítl dovolání navrhovatele a řízení zastavil, neboť shledal, že dovolání v dané věci směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání přípustné.

Již v několika rozhodnutích Ústavního soudu byl vysloven právní názor, že v případech, kdy zákon dovolání nepřipouští, není možno dovolání považovat za poslední prostředek, který zákon k ochraně práva poskytuje (viz. např. nález sp. zn.

III.

ÚS 40/93 , Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv.

1, C.H.

Beck, 1994, str.

47 a násl.; usnesení sp. zn.

ÚS 22/93 , Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv.

3, C.H.

Beck, 1995, str.

311 a násl.; usnesení sp. zn.

ÚS 129/97 , Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv.

8, C.H.

Beck, 1998, str.

431 a násl.).

Podle § 236 odst.

1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pouze v případech, kdy to zákon připouští (§ 237 až § 239 o.s.ř.).

Z toho je třeba dovodit závěr, že pokud zákon dovolání nepřipouští, není možno jej považovat za poslední prostředek, který zákon k ochraně základního práva nebo svobody poskytuje.

Na znalosti mezí práva na dovolání musí Ústavní soud trvat již proto, že při podání ústavní stížnosti je navrhovatel povinně zastoupen osobou znalou práva - advokátem.

V takových případech proto lhůta pro podání ústavní stížnosti plyne ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu (§ 72 odst.

2 zák. č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu).

Usnesení Nejvyššího soudu o odmítnutí dovolání pro nepřípustnost je nutno považovat za rozhodnutí deklaratorní povahy, které autoritativně konstatuje neexistenci práva - v daném případě podat dovolání.

Podle cit. ustanovení § 72 odst.

2 zák. č.

182/1993 Sb, o Ústavním soudu, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje.

Napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16.

12.

1998, čj.

17 Co 576/98-81, byl doručen právnímu zástupci stěžovatele dne 18.

1999, přičemž je nutno jej pokládat za rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje.

Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla podána k přepravě dne 19.

10.

2000, je zřejmé, že byla podána po lhůtě uvedené v ustanovení § 72 odst.

2 zák. č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu.

Na základě uvedených skutečností nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst.

1 písm. b) zák. č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh podaný po lhůtě, odmítnout.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. listopadu 2000 JUDr.

Jiří Malenovský soudce zpravodaj