Entscheidungsdetail

II.ÚS 46/98

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2000:2.US.46.98
Datum: 08.10.2000
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu II.ÚS 46/98 ze dne 10. 8. 2000

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele S.

M., zastoupeného advokátkou JUDr.

P., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28.

1997, čj.

20 Ca 222/97 - 9, a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16.

1998, čj.

2 Cao 185/97 - 24, t a k t o: Návrh se odmítá.

O d ů v o d ně n í: Navrhovatel se, s odvoláním na porušení čl.

36 odst.

1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28.

1997, čj.

20 Ca 222/97 - 9, a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16.

1998, čj.

2 Cao 185/97 - 24.

Domnívá se, že mu těmito rozhodnutími bylo znemožněno domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu.

Právní názor obecných soudů, že proti rozhodnutí odvolacího soudu ve správním soudnictví není možné podat návrh na obnovu řízení, podle navrhovatele nemá oporu v zákoně, neboť ustanovení § 250s odst.

2 zák. č.

99/1963, občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), "neřeší obnovu řízení vůbec, tedy ji ani nezakazuje".

Ústavní soud přezkoumal návrh spolu s připojeným spisem Krajského soudu v Ostravě, sp. zn.

20 Ca 222/97 a dospěl k závěru, že se jedná o návrh, k jehož projednání není příslušný.

Z připojeného spisu Ústavní soud zjistil, že se navrhovatel obrátil ke Krajskému soudu v Ostravě s návrhem na obnovu řízení ve věci rozsudku téhož soudu ze dne 19.

1996, sp. zn.

18 Ca 131/93, ve znění rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19.

1997, sp. zn.

2 Cao 260/96, kterými bylo potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení v Praze ze dne 25.

1993.

Tímto rozhodnutím byl stěžovateli odňat plný invalidní důchod a přiznán částečný invalidní důchod.

Napadeným usnesením ze dne 28.

1997, čj.

20 Ca 222/97-9, Krajský soud v Ostravě řízení, podle ustanovení § 104 odst.

1 o.s.ř., zastavil, neboť, vzhledem k tomu, že zákon v daném případě návrh na obnovu řízení nepřipouští, nejsou dány podmínky řízení.

K odvolání stěžovatele Vrchní soud v Olomouci usnesení soudu prvního stupně potvrdil (druhým z napadených usnesení).

S právním názorem soudu prvního stupně se v odůvodnění ztotožnil a dále uvedl, že v projednávaném případě jsou proti rozhodnutí soudu přípustné opravné prostředky jen v rozsahu ustanovení § 250s odst.

2 o.s.ř., tedy odvolání a za podmínek stanovených ve čtvrté části o.s.ř. i dovolání.

A contrario tak nutno dovodit, že jiné opravné prostředky, včetně obnovy řízení, přípustné nejsou a k projednání návrhu na obnovu řízení není funkčně příslušný žádny soud.

Nedostatek funkční příslušnosti má za následek i nedostatek pravomoci soudu k projednání věci; odvolací soud proto řízení podle ustanovení § 104 věty první o.s.ř. zastavil.

Obě usnesení napadl navrhovatel vedle ústavní stížnosti, jak bylo výše uvedeno, i dovoláním.

Nejvyšší soud usnesením ze dne 10.

11.

1998, čj.

30 Cdo 947/98-47, rozhodnutí obou soudů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s odůvodněním, že vzhledem k tomu, že ve věcech důchodového zabezpečení není přípustný návrh na obnovu řízení, soud má usnesením takový návrh podle ustanovení § 234 odst.

1 a 2 o.s. ř. zamítnout a nikoli zastavit podle ustanovení § 104 odst.

1 o.s. ř.

Krajský soud v Ostravě následně, vázán právním názorem Nejvyššího soudu, návrh na obnovu řízení usnesení ze dne 21.

1999, čj.

20 Ca 3/99 - 50, zamítl.

K odvolání stěžovatele bylo toto rozhodnutí usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3.

1999, čj.

2 Cao 58/99 - 65, potvrzeno.

Jak bylo výše uvedeno, Ústavní soud není k rozhodnutí v souzené věci příslušný.

Ústavní soud je oprávněn rozhodovat výhradně ve věcech uvedených v čl.

87 Ústavy ČR.

Podle ustanovení § 63 zák. č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, pokud tento zákon nestanoví jinak, použijí se pro řízení před Ústavním soudem přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu a předpisy vydané k jeho provedení.

Ústavní soud proto zohlednil i ustanovení § 154 odst.

1 o.s.ř., podle kterého je pro rozsudek rozhodující stav v době jeho vyhlášení, a dospěl k závěru, že v projednávaném případě není v době rozhodnutí dána základní podmínka, a to, že Ústavní soud rozhoduje o ústavní stížnosti proti rozhodnutí, které nabylo právní moci [čl.

87 odst.

1 písm. d)].

Za situace, kdy stěžovatel ústavní stížností napadl rozhodnutí, která byla dovolacím soudem později zrušena, nezbylo než návrh dle ustanovení § 43 odst.

1 písm. d) ) zák. č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud v době svého rozhodování příslušný.

P o u č e n í: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 10. srpna 2000 JUDr.

Jiří Malenovský soudce zpravodaj