Entscheidungsdetail

II.ÚS 345/2000

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2000:2.US.345.2000
Datum: 19. 12. 2000
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu II.ÚS 345/2000 ze dne 19. 12. 2000

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.

Antonína Procházky a soudců JUDr.

Vojtěcha Cepla a JUDr.

Jiřího Malenovského v právní věci navrhovatele N.

L., zastoupeného advokátem JUDr.

G., CSc., o ústavní stížnosti proti postupu Policie České republiky, Odboru cizinecké a pohraniční policie v Chomutově, t a k t o: Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í : Navrhovatel se s odvoláním na porušení čl.

36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") domáhal vydání nálezu, kterým by Ústavní soud uložil Policii České republiky, Odboru cizinecké a pohraniční policie v Chomutově (dále i jen "OCP") povinnost vydat do 30 dnů ode dne vydání tohoto nálezu "rozhodnutí podle § 46 zák. č.

71/1967 Sb., toto rozhodnutí doručit navrhovateli a poučit jej o opravných prostředcích proti tomuto rozhodnutí".

Porušení uvedeného ustanovení Listiny spatřuje v tom, že příslušný odbor Policie ČR nevydal rozhodnutí o žádosti navrhovatele ze dne 25.

2000, upřesněné dne 29.

2000, ale pouze navrhovateli odepsal, že nesplňuje podmínky zák. č.

326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR.

Navrhovatel se dále obrátil na Správu Severočeského kraje Policie ČR a Policejní prezidium, ale ani tyto orgány nápravu ve věci nezjednaly.

Navrhovatel se domnívá, že i v případě, že nepodal řádnou žádost o povolení k pobytu, měla Policie ČR povinnost vydat rozhodnutí podle § 46 zák. č.

71/1967 Sb., správní řád, a nikoliv věc vyřídit pouhým přípisem, proti němuž nemá navrhovatel k dispozici žádné opravné prostředky.

K rozhodnutí si Ústavní soud vyžádal spisový materiál Odboru cizinecké a pohraniční policie Správy Severočeského kraje, Oddělení cizinecké policie, čj.

PSV-209/CCV-04-2000, Policie ČR, Správy Severočeského kraje, skupiny kontroly a stížností, čj.

PSV-68/St-Ný-2000 a Policie ČR, Policejního prezidia, skupiny stížností, čj.

PPR-284/OKS-ST-2000, z něhož zjistil následující: Navrhovatel žádal dopisem ze dne 25.

2000, adresovaným Oddělení cizinecké police v Chomutově, o povolení k dlouhodobému pobytu.

K dopisu přiložil neověřené kopie svých dokladů.

OCP Chomutov pod čj.

PSV- 85/CCV-04-2000 jeho žádost včetně kopií vrátilo zpět s odůvodněním, že dnem 1.

2000 nabyl účinnosti nový zákon č.

326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR, který přesně stanovuje formu a způsob žádosti o legalizaci pobytu na území ČR.

Dne 1.

2000 byla tomuto oddělení CP doručena další žádost navrhovatele, označená jako "žádost o udělení víza k pobytu nad 90 dní, o trvalý pobyt", k níž byly opětovně přiloženy neověřené kopie různých dokladů navrhovatele.

Žádost byla znovu navrhovateli vrácena s odůvodněním, že nesplňuje podmínky stanovené zák. č.

326/99 Sb., zejména není podána na zastupitelském úřadě a na úředním tiskopisu.

Navrhovatel byl upozorněn, že povolení k trvalému pobytu a vízum nad 90 dní nemůže nárokovat jako subjektivní právo.

Žádostí se tak nelze zabývat ve správním řízení, neboť předmětem tohoto řízení jsou jen subjektivní práva fyzické osoby, vyplývající z hmotněprávních předpisů.

Postup OCP byl na základě stížnosti navrhovatele ze dne 7.

2000 přezkoumán Policií ČR, Správou Severočeského kraje Policie ČR.

O výsledku prošetření, z něhož vyplývá, že v postupu OCP nebylo shledáno pochybení, byl navrhovatel vyrozuměn.

Přípisem ze dne 4.

2000 si navrhovatel stěžoval na předchozí postup ve věci u Policejního prezidia ČR.

Tato stížnost byla po provedeném šetření vyhodnocena jako neoprávněná (zpráva Policie ČR, Policejního prezidia, ze dne 5.

2000, čj.

PPR-284/OKS-ST-2000).

Ve zprávě se mimo jiné konstatuje, že postup OCP v Chomutově, tedy opakované vrácení žádosti navrhovatele bez vydání rozhodnutí, je zcela v souladu s platnými předpisy, neboť žádný úkon navrhovatele ani jeho právního zástupce nebyl proveden v souladu s cizineckým zákonem.

K námitce, týkající se možného prodloužení platnosti povolení k pobytu, zpráva odkazuje na ustanovení § 60 cizineckého zákona, který upravuje lhůtu pro podání žádosti o prodloužení povolení k pobytu.

O výsledcích šetření byli navrhovatel i jeho právní zástupce vyrozuměni.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s výše uvedeným spisovým materiálem a dospěl k závěru, že není důvodná.

Je v zásadě věcí toho kterého státu, aby určil, které cizince či kategorie cizinců na své uzemí vpustí a které nikoli a případně za jakých podmínek.

Žádný katalog mezinárodně chráněných lidských práv právo cizince "na vstup na státní území" neobsahuje.

Jisté mezinárodněprávní garance jsou naopak dány v případech, kdy stát ukončuje pobyt cizince (právoplatně se zdržujícího) na státním území (např. články 12 a 13 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech; č.

120/1976 Sb.).

Podmínky pro vstup na území ČR jsou stanoveny zák. č.

326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR, účinným od 1.

2000.

Možnost, aby cizinec legálně pobýval na území ČR, je zásadně vázána na souhlas státu, vyjádřený v daném případě vydáním "víza k pobytu nad devadesát dnů" (§ 30 a násl. cit. zák.).

Podmínky pro podání žádosti o toto vízum jsou vymezeny zejm. v ustanoveních §§ 30 až 32 a § 53 cit. zák.

Zákon výslovně uvádí, že na udělení víza nemá cizinec právní nárok (§ 51 cit. zák.).

Ustanovení § 168 vylučuje použití správního řádu na vyjmenovaná řízení, mimo jiné i na řízení o udělení víza k pobytu na 90 dnů podle ustanovení § 30.

Postup pro případy, kdy vízum není uděleno, upravuje § 170 odst.

9 cit. zák.

Je-li žádost podaná na území ČR, policie navrhovateli sdělí, že se jeho žádosti nevyhovuje.

V případech, kdy je žádost podána v zahraničí, zastupitelský úřad pouze vrátí cizinci cestovní doklad.

Ustanovení § 171 písm. a) navíc výslovně vylučuje rozhodnutí o neudělení víza z přezkoumání soudem.

Platná právní úprava je tedy postavena na tom, že jde o výkon diskreční moci státu, dát souhlas s pobytem cizince na svém území, nikoli však o právo cizince na pobyt na území ČR, resp. na povolení k pobytu.

Jinak řečeno, v této souvislosti nelze z právního řádu dovodit subjektivní (hmotné) právo navrhovatele.

Podle čl.

6 odst.

1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod každý má právo na to, aby jeho záležitost byla... projednána nezávislým a nestranným soudem..., který rozhodne o jeho "občanských právech nebo závazcích".

Rovněž podle čl.

36 Listiny, jehož porušení se navrhovatel ve stížnosti dovolává, se každý může domáhat stanoveným způsobem svého "práva" u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu (odst.

1).

Kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak.

Z pravomoci soudu však nesmí být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod podle Listiny (odst.

2).

Jak naznačuje znění cit. ustanovení a jak již konstatoval Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn.

Pl.

ÚS 36/93 (Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv.

1 C.H.

Beck, 1994, str.

175 a násl.), Listina poskytuje soudní ochranu pouze subjektivnímu právu účastníka, právu, které je mu garantováno právním řádem (hmotným právem).

O ochranu takového subjektivního práva se ovšem v projednávaném případě nejedná a citované ustanovení tak nemohlo být porušeno.

S ohledem na výše uvedené byl Ústavní soud nucen ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst.

2 písm. a) zák. č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. prosince 2000 JUDr.

Antonín Procházka předseda senátu